divadlo

Divadlo v Celetné obnovilo na své scéně premiéru hry amerického dramatika Davida Ivese To nemá chybu. Text, který žánrově zapadá do celku Ivesovy tvorby krátkých postmoderních konverzačních komedií, se zde dočkal již třetího uvedení. Režisér Jakub Špalek na jevišti znovu oživil lásku i rozpory mileneckého páru, Jacka a Ruth. Hrdinové jsou protagonisty dvou odlišných světů, kteří se spolu snaží žít a někdy jen přežívají. Celetná vsadila na pro dnešní společnost příznačné vztahové téma a pokusila se ho nezjednodušovat.

Poslední adventní neděli se odehraje v pražském NoDu třetí inscenace z profilového bloku 3× Nebeský divadelního režiséra Jana Nebeského. Minulou sobotu se představila inscenace Neúplný sen v ústřední roli s Davidem Prachařem. V neděli následoval NoD Quijote, kde vystoupil Prachař jako protagonista také. V Lamentu hlavní postavu Matku Terezu hraje Jan Mikušek, našim čtenářům známý jako host opery Národního divadla v inscenaci Zítra se bude…

Příběh začíná nevinně. V úterý 23. listopadu padlo rozhodnutí vyslat Petra Smyczka na pražskou divadelní novinku. Že jsme už o Věci Makropulos publikovali rozhovor se Soňou Červenou a jelikož o ní stačil napsat kde kdo, prošli jsme pozvánky na premiéry a v Praze jsme se shodli na Divadlu Komedie a titulu, o němž se mi už po tom všem vůbec psát nechce. Říká se, jak v Komedii bojují o holou existenci. A recenze přímo z premiéry je předpokladem diváckého zájmu, neboť jinak se o nové inscenaci diváci často nedoví. Informoval jsem proto Divadlo Komedie, že prošlo redakční radou a chystá se k nim náš redaktor. Odpovědí mi bylo strohé „DEBIL“. Petr proto raději zamířil umýt si Špinavé ruce do Národního.

Ačkoliv je doba inventur spojená s nástupem nového roku, v brněnském klubu Fléda se uskutečnila již na konci listopadu. Ve dnech 28. – 29. 11. sem vtrhl „divadelní nářez“, přesněji řečeno 6. ročník putovního festivalu nezávislé scénické tvorby Velká inventura. Pro tento rok připravilo pořádající občanské sdružení REPT ve spolupráci s o. s. Nová síť celkem čtyři představení a v rámci doprovodného programu krátký seminář s diskuzí s názvem Setkání s vizí tance.

K odvážnému kroku se rozhodlo Národní divadlo, když v pátek 3. prosince uvedlo na scéně Kolowratu hru J. P. Sartrea Špinavé ruce. V zásadě komorní drama na pozadí obrovských ideologických a politických třenic je v dnešním kontextu dosti rozporuplné – asi tak jako ideologie v něm zmiňované. Důvodů k rozporuplnosti je celá řada a po návštěvě představení vyvstává i řada otázek.

Pod autorským projektem s názvem Tvrdě/Měkce, který Divadlo Petra Bezruče uvedlo v květnu, jsou zahrnuty dva texty současných českých dramatiků Martina Františáka a Davida Drábka. Jedná se o samostatné, přesto navzájem korespondující aktovky, v jejichž popředí stojí ženská hrdinka; Františákova hra s názvem Karla má ilustrovat oblast „tvrdosti“, zatímco variace na Drábkovo rozhlasové drama Vykřičené domy, nyní uvedená pod titulem Andrea umělecky ztvárňuje téma „měkkosti“.

Brno podruhé ožije celorepublikovou ochutnávkou tvorby okrajových divadelních umělců, kteří nejsou napojeni na síť kamenných scén. O jejich angažmá se postarala pražská Nová síť, sdružující divadelníky nevšedních forem mezi tanečním, pohybovým a experimentálním divadlem. Ve spolupráci s místními kulturními organizacemi pořádá Nová síť putovní festival Velká inventura, v tomto případě s občanským sdružením Rept. Na stránkách Nekultury jsme už zachytili atmosféru například loňské královéhradecké Velké inventury. Letos se můžete těšit na report z Brna. A co na nás organizátoři na Flédě chystají?