divadlo

Na konci června ovládla Hradec Králové každoroční divadelní euforie. Na ni se někteří diváci těší s takovou razancí, že si na posledních deset červnových dní berou dovolenou, aby ji naplnili divadlem, hudbou a především přátelskou atmosférou. Pro ni vyrážejí do historického centra města nejen místní, ale do Hradce se sjíždí divadelníci z celého Česka a především Evropy, vždyť zdejší festival je Divadlem evropských regionů. Málokdo ovšem tuší, že za tím vším na počátku byla stáž v Bruselu, kterou podnikl ředitel královéhradeckého Klicperova divadla Ladislav Zeman a která v roce 1995 vyústila v první ročník festivalu.

Touha dramaturga olomouckého Divadla na cucky, Jana Žůrka, spolupracovat s pražským režisérem Janem Fričem dala vzniknout výjimečnému divadelnímu představení. Jan Frič se po hostování se dvěma absolventskými inscenacemi vrátil do divadelního prostoru Uměleckého centra Univerzity Palackého, kde nastudoval text norského dramatika Jona Fosseho Někdo přijde. Dramaturgicko-režijní koncept využil možnosti interpretace Fosseho hyperrealistického textu a olomouckému obecenstvu jej představuje jako stylizované drama s prvky hororu.

Včera skončil v Hradci Králové největší český divadelní festival Divadlo evropských regionů. Za obrovským počtem představení pod širým nebem uvedených v Open Air programu stojí manželé Gregarovi, kteří již mnoho let spolupracují s divadelními soubory z celých východních Čech. Naďa Gregarová se podílí na organizaci mnoha soutěžních klání mladých divadelních umělců, z nichž ocenění postupují na národní přehlídky jako Jiráskův Hronov či Wolkerův Prostějov. Se svým mužem Alexandrem Gregarem se chopili před deseti lety organizace dnes již proslulého Open Airu, kterému se někdy přezdívá hradecký OFF po vzoru toho avignonského.

Existují určité stereotypy o tom, jak má vypadat výchovné umění vhodné pro děti. Mělo by cca něžným způsobem rozvíjet fantazii a nenápadně indoktrinovat naše „hloupoučké“ potomky základními mravními maximami. Budiž, ale Jan Jirků to umí zajímavěji. Nebojí se totiž důvěřovat mladému, ale přece jen svébytnému rozumu svých diváků a naložit na něj úkoly náročnější, než jaké si dovolí například strýček Disney.

Pár chvil před začátkem páteční druhé premiéry divadelní adaptace filmu Dogville přijela před divadlo tři černá luxusní auta značky Audi. Zastavila ve zvláštní formaci. Ze dvou vystoupili muži v černých oblecích s nenápadnými vysílačkami v uších. Ze třetího auta pak premiér vlády Jan Fischer, který zamířil do noblesního interiéru Stavovského divadla. Fischerova přítomnost podpořila očekávání z předposlední premiéry právě končící sezony Národního divadla.

Letošní multižánrová kulturní smršť studentského festivalu Zlomvaz 2010 se Prahou sice přehnala už před třemi týdny, ale s ním na Divadelní fakultě pražské Akademie múzických umění začalo zkouškové období. I v takto nabitém období života umělecké vysoké školy děkan Jan Hančil nalezl chvilku, aby odpověděl na několik zvídavých otázek týkajících se úspěšně zakončené přehlídky umělecké tvorby studentů z Česka a Slovenska, jejíž konání Nekultura podpořila.

Koncem května se na různých místech republiky konaly hned tři divadelní festivaly zároveň. Příznivci divadla si tak museli vybrat mezi nabídkou pražského Zlomvazu, mezinárodní přehlídkou klasických textů na Divadelní Floře v Olomouci a zlínským festivalem Setkání/ Stretnutie zaměřeným na dramaturgické novinky a původní dramatickou tvorbu na českých a slovenských jevištích, případně mezi těmito festivaly pendlovat. Já jsem se po delším váhání rozhodla právě pro baťovské město, kam jsem se na poslední dva dny festivalu vydala.