divadlo

Nová hra Davida Jařaba Zajatci, se kterou se na ostravském festivalu Dream Factory 2010 představilo pražské Divadlo Komedie, možná nebyla vrcholem festivalu ani z hlediska diváckého, ani po stránce přísně vzato umělecké, přesto je to podle mého mínění dramatické dílo, které si pro svou aktuálnost a přímočarost pozornost zaslouží, zvlášť pokud se v jeho sousedství – tím myslím české kotlině – podobná hledají jako potmě.

To, zda se 2. ročník nového divadelního festivalu Dream Factory vůbec uskuteční, zůstávalo dlouho ve hvězdách. Do poslední chvíle (ještě zhruba před dvěma třemi měsíci) nebylo jasné, zda se v čase všežravé ekonomické krize najdou prostředky na takový rozmar, jakým nezavedený kulturní podnik je. Nakonec se agilnímu týmu z občanského sdružení OVART v čele s ředitelem festivalu Tomášem Suchánkem podařilo na loňský testovací ročník doslova silou vůle navázat, přičemž výsledek lze pokládat za úspěšný.

Milí příznivci „Tipů“, skoro se mi tomu nechce věřit, ale červen, poslední měsíc divadelní sezony 2009/2010, je tady. Každopádně pro ty, kteří se divadelních zážitků nechtějí vzdát ani o prázdninách, probíhají různé letní scény a festivaly. Z nejznámějších jmenujme třeba Letní shakespearovské slavnosti, Letní Letná, Jiráskův Hronov, Teatrotoč a dále hraje Divadlo v Celetné, Divadlo Bez zábradlí, Studio Dva a Divadelní loď Tajemství bratří Formanů. Příležitostí je tedy i přes léto dost, tak neseďte doma. To samé samozřejmě platí i pro červen.

To, že naše civilizace není ideální, vnímá – má-li jen trochu otevřené oči – snad každý. Navzdory závratnému tempu zdokonalování technických prostředků lidské komunikace se nezdá, že by si lidé navzájem lépe rozuměli, spíše naopak. I když jsme překonali obrovské vzdálenosti a vměstnali svět do krabiček, co se bez potíží vejdou do kapsy, nemůžeme říct, že by lidé měli k sobě opravdu blíže. Dnes a denně se setkáváme s komunikačními šumy, pokud ne přímo s komunikačními selháními, které se často týkají i lidí, kteří by si zjevně mohli (a dokonce i chtěli) rozumět. A snad ještě více se rozestupují pevniny mezi generacemi.

I značně znavené oko kritikovo s radostí spočine na nejnovější inscenaci Studia Saint Germain, a to zdaleka nejen díky příjemnému jevištnímu poměru ženských a mužských postav či vcelku skrovné stopáži. Pražská produkční jednotka, která dlouhodobě prokazuje sympatickou snahu lákat do prostorů magistrátního otloukánka Rock café divadelní publikum na převážně frankofonní dramatické mlsky, se tentokrát blýskla českou inscenační premiérou textu Leviathan Kostrič francouzsko-švýcarského autora Jeana-Daniela Magnina.

Buranteatr ve svých jarních premiérách čím dál víc tlačí na pilu nespoutané energičnosti. I Dürrenmattova černá, decentně absurdní gangsterská groteska o provázanosti zločinu se světem vědy, obchodu a vlastně vším (vyjma literatury, která nikoho moc nezajímá, ehm) by si mohla pod náporem chrlivé „buranské“ tvořivosti lehce vysloužit přídomek crazy-komedie. Kdyby ovšem takové škatulkování nenaráželo na téma hry, dnes až příliš živé a prosté bžundě se vymykající svou závažností.

Režisérský tandem SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) ve spolupráci s choreografkou Adélou Laštovkovou Stodolovou uvedl v Olomouci v rámci Divadelní flóry českou premiéru autorské inscenace Joke Killers, se kterou budou reprezentovat českou kulturu na mezinárodní výstavě EXPO 2010 v Šanghaji. Autoři inscenace navázali na loňskou spolupráci s festivalem Divadelní flóra, kdy uvedli představení Malá smrt, jež bylo nápaditým fyzickým divadlem v přírodě představujícím divákům každodenní namlouvací rituály lidí, kteří hledají, ke komu vlastně patří.