divadlo

Švédský spisovatel z přelomu 19. a 20. století August Strindberg prošel rozmanitými tvůrčími obdobími. Známý je především ve své expresionistické poloze badatele hlubin lidského podvědomí. V úvodní poznámce ke Hře snů v tomto ohledu vyložil Strindberg karty na stůl jasně. Přiznal, že jeho záměrem je přiblížit se snu jednak v jeho nesouvislosti, jednak v jeho pro snění charakteristické trýznivosti, kterou mu připisoval. Číst toto drama je pak zkušeností dosti ponurou a matoucí. Mile proto překvapí, že zážitek z inscenace Jiřího Nekvasila je v mnoha bodech odlišný.

Režisér Jan Mikulášek přivedl na jeviště brněnského divadla Reduta kontroverzní román Elementární částice francouzského spisovatele Michela Houellebecqa. Prózu zobrazující brutální formou totální rozklad lidských hodnot Mikulášek podstatně zjemnil. Dokázal tak, že současnou degradaci společnosti lze znázornit i bez nadměrné dávky surovosti a vulgarity.

V Paláci Akropolis uvede 30. března od 19:30 hodin legendární Derevo své nejnovější představení Harlekin. Na jevišti se kromě Dereva objeví jako host zakladatel proslulého ruského inženýrského divadla Akhe – Pavel Semtchenko. Už jenom tato kombinace slibuje neopakovatelný zážitek.

Je skoro přírodním zákonem, že každé kamenné divadlo čas od času „musí“ uvést velkého Čechova. Dne 6. února 2010 nazrála doba pro Městské divadlo Zlín, které v režii Martina Františáka nasadilo Strýčka Váňu. V inscenaci se od samovaru po vodku a okurky objeví vše, co by v „pořádné“ ruské hře nemělo chybět, ovšem to – jak se ukázalo – ke vzniku dobré čechovovské inscenace nestačí.

Skupina Oldstars připravila skutečně aktuální inscenaci. Jak pro všechny vyznavače emo stylu, tak pro všechny ty, kteří mají chuť něco podpálit. Po několika letech opětovně sáhla v režii Tomáše Staňka k textu Mariuse von Mayenburga „Tvář v plameni“. Text nastudovali již před několika lety, a coby teenagerskou výpověď ho uvedli v pražském klubu Mlejn. Tehdy měl skandální text o mladém pyromanovi Kurtovi, který má kromě problémů s rodinou, se světem a sám se sebou také poměr se svou sestrou, značný úspěch.

Po několikaleté odmlce se na repertoár ostravské Komorní scény Arény dostala na kost regionální hra. Od dob Lipusovy nezapomenutelné Průběžné O(s)travy krve (derniérované po desetiletém uvádění v roce 2004) se sice v severomoravských divadlech inscenace věnované tamějšímu kraji objevují poměrně hojně (Z deniku Ostravaka, Bezruč?!, Těšínské niebo aj.), zkušený arénovský soubor se však své další příležitosti dočkal teprve nedávno. Dal mu ji svou novou hrou dramaturg Tomáš Vůjtek.

Znáte Solaris, ať již v knižní, nebo filmové podobě? Pokud ano, dokážete si představit osudem zkoušené vědce Snauta a Sartoria jako postavičky vypadlé z filmové grotesky? Burani jsou odvážní drzouni. Vzít příšerně vážného Lema a ještě vážnějšího Tarkovského, udělat z nich vesmírnou taškařici a zároveň zachovat ducha předloh, to rozhodně nesvědčí o opatrných ambicích. Tentokrát ale bohužel přece jen přehnaných.