divadlo

S letošní koordinátorkou Mezinárodního festivalu divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2009 jsem se setkala deset dní po oficiálním ukončení celé akce, pro ni ale ještě tak úplně neskončila, nebo spíše ještě vůbec neskončila. Magdaléna Lišková je normální kudrnatá holka a mimo to studentka třetího ročníku divadelního manažerství na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, která s nadhledem přiznává, že nejlepší kontakty se získávají tak jako tak ve školním baru.

Chybí zápletka? Peripetií, kolizí a krizí je ale dost a každý je zvědavý, jak tohle dopadne. Postavy nejsou postavy, protože herci nejsou herci – tady se na nic nehraje. Kdokoli z účinkujících by za sebe mohl vytáhnout někoho z hlediště a na představení by se nic nezměnilo. Což je v tomhle případě vyseknutím poklony a nikoli hodnocením profesionální úrovně. Místo nasazení divadelní masky zvolilo několik odvážlivců zcela opačný postup a hráli sami sebe.

Čtvrtý den fotbalového festivalu Zlomvaz cup obohaceného o pestrý divadelní doprovodný program je 16. květnem za námi, a tak i celé sportovně-kulturní klání pro tento rok skončilo. Výkop fotbalového míče při slavnostním zahájení byl doslova i pomyslně zahrán do té správné branky při neméně slavnostním zakončení v prostorách divadla DISK. Diváci zcela zaplnili hlediště a napjatě očekávali výsledky, které se letos vyhlašovaly již pošestnácté.

Na letošním festivalu divadelních uměleckých škol Zlomvaz (13.–16. 5.) se vyskytovaly výhradně dva fenomény – naprostý úspěch nebo propadák. Výhodou pro propadáky bylo, že většina z nich neměla přestávku, nešlo pak přesně určit, zda diváci odcházejí z představení znechucení či vyčerpaní, anebo zasaženi dech beroucím zážitkem. O té první skupině se bude ještě dlouho mluvit a kuloáry budou znít názvy inscenací jako Marnotratný syn, Své dny, Fucking generation, Nemá kocúr večně hody nebo jména herců Ondřej Bauer, Andreja Vozárová, Rebeka Poláková, Anna Schmidtmajerová (oceněni porotou za herecké výkony) a Alena Bazalová (Čurda do 30 vět s možností uvést v DISKu své vlastní představení).

Herečka a pedagožka Eva Salzmannová je známá především pražskému divadelnímu publiku a akademické obci Divadelní akademie múzických umění (DAMU), kde učí studenty herectví. Filmoví diváci ji mohou spatřit v Botě jménem Melichar (1985) nebo ve filmu Bolero (2004) a dalších (viz profil Eva Salzmannová). S Evou Salzmannovou jsme si povídali o její cestě k divadlu, studiu a vyučování na DAMU (o přijímacím řízení, způsobu výuky a její budoucí podobě, o úskalích vztahu student – pedagog).

Pražskou premiéru má za sebou inscenace hry Freyera Separatisté, kterou v ústeckém Činoherním studiu nastudoval Thomas Zielinski. Inscenace o boji za nezničitelnost „vlastního“ sídliště byla představena v KC Zahrada v rámci festivalu Země – město, do jehož tematického programu skvěle zapadla.

Podobně krásná věta se málem vloudila do festivalového věstníku Obratel (což není žádný úsměšek, jen ukázka toho, v jakém vytržení redaktoři pracují a co všechno vychytají pohotoví korektoři). V něm můžete nalézt denní zpravodajství z festivalu divadelních uměleckých škol Zlomvaz. Ve své červeno-bílo-černé trikoloře zahrnuje produkci pražské DAMU, brněnské JAMU a bratislavské VŠMU. Díky snaze organizátorů zasvětit vždy jeden celý den příslušné oblasti (Čechy, Morava, Slovensko) se mohou účinkující na festivalu cítit jako doma.