divadlo

Divadlo je pro mě předem domluvená hra, při které divák sice ví, že vše, co se před ním děje, je jen jako, ale dělá, jako kdyby to nevěděl. Ovšem divák není apriori tupá ovce. Každá hra má svá základní pravidla, i když ne vždy nahlas vyřčená, a proto: odehrává-li se před divákem něco, co ona pravidla porušuje, pozná to svým podprahovým vnímáním rychleji, než by byl sám řekl, na to nemusí být nějak extra erudovaný.

Jihoafričtí studenti herectví si na světovou premiéru své hry (jak exkluzivní!) přivezli jen linoleovou plachtu na podlahu. V sále Husy na provázku na ně čekal sál nabitý dychtivým festivalovým publikem i hotová scéna. Ne, skutečně do dvaceti nebo kolikakilového limitu zavazadel nenacpali ani okno a dveře, ošuntělé skříňky, ledničku s rychlovarnou konvicí ani stohy zaprášených knih – vybavení představující zázemí antikvariátu, který pojí i rozděluje čtyři postavy autorského kusu Grega Homanna.

Působivá, emotivní až děsivá hudba. Ze tmy se objeví dvě postavy v šedých kabátech, na klopě židovské hvězdy a běží. Po chvilce další dvě postavy vystoupí ze tmy, zatímco první dvojice se ocitne ve tmě. Objevivší se Židé také běží. Za chvíli třetí dvojice, zase běží. Italštině většina publika festivalu Setkání/Encounter nerozuměla, nechávala tak na sebe působit pouze jevištní tvar. Úvodní sekvence pokračovala další smrští působivých obrazů a děsivých scén. Tvůrci rozehráli svou fantazii a chtěli svým dílem především apelovat na divákovy city a nenechat ho chladným.

Polští studenti z Krakova přijeli na brněnské Setkání s inscenací Potopená katedrála, jejíž text se rozhodli zarecitovat, a to způsobem, který český divák může znát například ze Slam Poetry. V některých monolozích přešla rytmická a podmanivá deklamace v rap podkreslený živým beatboxem.

První festivalový den brněnského SETKÁNÍ/ENCOUNTERu se v Divadle Bolka Polívky jako druhý bod hlavního programu představila krakovská škola The Ludwik Solski State Drama School. Neznalost polštiny mnohým z nás znemožnila vychutnat si údajně výjimečný jazyk textu Gerta Jonkeho, ale naopak zvýraznila vnímání ostatních složek inscenace.

Touha bavit stála na počátku, kdy si studenti JAMU se svými pedagogy vybírali dramatický text, který budou inscenovat na prknech domovské scény – Studia Marta. Alespoň je to cítit z výsledného tvaru. A vlastně může být divákům jedno, co jim tvůrci chtěli říct. Důležitější je, že se baví. Divadelní hra Portugálie dramatika Zoltána Egressyho k akcentu na komediální rovinu přímo vybízí. Interpretovat ji však takto přímočaře okrádá toto drama o jeho další přesahy a některé z herců o jejich příležitosti.

Moravské divadlo Olomouc uvedlo v půlce sezony další činoherní představení, divadelní adaptaci románu Fjodora Michajloviče Dostojevského Idiot. Dramaturgie se evidentně nebojí velkých titulů (v této sezoně již neúspěšně uváděný Shakespearův Othello či Machiavelliho Mandragora), ale měla by si dávat pozor – ne vždy je známá látka zárukou úspěchu. Premiéra se konala 13. 2. 2009.