divadlo
OST-RA-VAR – inventura
„Poslední
divadelní festival, kde se ještě diskutuje.“ Tak zhodnotil Ost-ra-var na
závěrečném semináři teatrolog Petr Pavlovský. Docházelo ale na
rozborových seminářích v ostravských divadelních klubech skutečně mezi
teatrology-pedagogy a teatrology-studenty ke kýžené konstruktivní
debatě?
Inscenace jako výtvarné dílo: Heda Gablerová

Ví se jak a ví se to dobře, ještě by bylo dobré říci, proč…
Rukopis režiséra Jana Mikuláška se vyznačuje v první řadě přísnou stylizací, skrze kterou promyšleně a cíleně staví celek inscenace – strukturovaný, pevný a osobitý, to v každém případě. Vidíte-li jeho práci poprvé, učaruje vám fantazie a čistota jednotlivých scénických obrazů, extravagantní, avšak funkční scénografie, ukázněné herectví, i to, jak režisér umně pracuje s prostorem velkého jeviště.
Joseph Roth: Job (Divadlo Petra Bezruče)
Příběh prostého
člověka. Tak zní podtitul inscenace Job, která vychází ze stejnojmenného
románu Josepha Rotha dramatizovaného Martou Ljubkovou. Přistoupíme-li na
označení hlavní postavy Mendela Singera v podání excelentního Norberta
Lichého jako „prostého člověka“, inscenaci pak rozhodně prostou nazvat
nemůžeme. Naopak. Jedná se o představení, které svou silou emočně
zasáhlo nemálo ze zúčastněných.
Bude Job nejlepší produkcí festivalu Ost-ra-var?
Publikum, znavené
po několika dnech a nocích strávených ve víru ostravské divadelní
smršti, čelí při každém následujícím představení nelehkému úkolu.
Musí se vypořádat s nastřádanou únavou a pokusit koncentrovat na další
položku z pestrého divadelního menu. Diváci jsou pozorní, ale vybíraví,
a zároveň schopní nevybíravě častovat inscenaci, která je nezaujala.
Ira Levin: Osidla smrti (Národní divadlo moravskoslezské)

Hra plná překvapivých zvratů učarovala dramaturgovi Národního divadla moravskoslezského Marku Pivovarovi. Předvídatelná zápletka se následně mění v neřízenou střelu, která v druhé půlce ještě několikrát změní svůj spád a to, jak jsou karty rozdány. V parafrázi na princip divadla na divadle lze říct, že Osidla smrti jsou divadelní hrou (resp. hry) v divadelní hře – své drama autoři píší podle toho, co se odehrává ve skutečnosti.
Ostravar 2009: Den třetí – pátek 27. února
Třetí den
přehlídky ostravských činoherních divadel OST-RA-VAR přichystal svým
divákům skutečnou bombu. Dvě umělecky hodnotná představení inscenací
JOB v Divadle Petra Bezruče a Heda Gablerová Národního divadla
moravskoslezského. Kateřina Menclerová a Naďa Satková se zaměřily na
první jmenované představení. Diváci však odcházeli uchváceni také
z Hedy Gablerové. Oceňovali především výkon hlavní představitelky,
kostýmy a scénu. Ovace prý byly bouřlivé. Já mezitím ulicemi Ostravy
bloudil a katarzi od Bezručů se sebou si nesl.
Václav Bartoš
Samuel Beckett: Šťastné dny (Komorní scéna Aréna)
Druhý
festivalový den Ostravaru 2009 připravila dramaturgie festivalu divákům
menší šok – po bleskovém přesunu městem ze svižné tragikomické
inscenace u Bezručů se nad nimi v Aréně zavřel téměř neprodyšný
poklop beznaděje. Komorní scéna Aréna se prezentovala na Ostravaru svou
druhou inscenací – a znovu byl jejím režisérem a částečně
i scénografem André Hübner-Ochodlo. Diváci tak měli možnost číst při
jeho ztvárnění Šťastných dnů Samuela Becketta podobný režijní
rukopis.