divadlo

Světelné záblesky s útržky jednotlivých výstupů na úvod předznamenaly obrazy, které měly teprve přijít. Vypolstrovaná scéna evokovala prostředí, kde je potřeba vycpanými polštáři tlumit projevy psychicky labilních pacientů. V Divadle Petra Bezruče začala Noc bláznů a nikomu ani trochu nevadilo, že bylo teprve půl druhé odpoledne.

V Komorní scéně Aréna měly v lednu 2009 premiéru dva tituly, pod nimiž je podepsán režisér André Hübner-Ochodlo. Albeeho drama Kdo se bojí Virginie Woolfové? zhlédli návštěvníci festivalu Ost-ra-var ve středu, o den později byla uvedena inscenace Šťastné dny.

Druhý festivalový den přinesl roztržku mezi oficiálním zpravodajem s profesionální šéfredaktorkou a Ostravaryšem – protestní dvojstranou Vojtěcha Varyše. Svou provokativností stačil Varyš už první den namíchnout několik dalších studentů a zdárně v tom pokračoval další večer. Včera večer zazněla na jevišti Divadla Antonína Dvořáka replika ve smyslu, že každý máme nějakého člověka, který jitří naše nervy a jehož existence nás nenechává chladným. Pro Ostravar se jím stal Varyš. Srdečně mu přeji, aby nenásledoval osud Yvonny, princezny burgundánské.

Václav Bartoš

Ke specifikům Ostravaru patří nejen příležitost zhlédnout produkci ostravských divadel za uplynulý rok v několika málo dnech, ale výlučný je také samotný divák, který je ochoten zavítat na představení v deset ráno stejně jako v deset večer. Samozřejmě v takovém vypětí se dostaví i patřičná únava. O to těžší to mají umělci, postavení před úkol trochu jej podpořit a nenechat ho usnout.

Václav Bartoš

První inscenací roku 2009 se v Divadle Petra Bezruče stala Táňa, Táňa. Hru současné autorky Olji Muchinové nastudoval Daniel Špinar. Ústředním tématem tohoto křehkého textu je láska.

Na půdě DAMU se již potřetí sešel herec a režisér Ondřej Pavelka se současnými absolventy katedry alternativního a loutkového divadla, aby společně završili divadelní spolupráci a navázali na předchozí inscenace Čekání a Večer tříkrálový zkrácenou verzí Čechovových Tří sester. Vznikl tak nevídaný divadelní triptych trvající celých 13 tisíc vteřin.

Jsou chvíle, které berou vítr z plachet. A jsou chvíle, kdy nefouká vůbec. A právě takové chvíle zkoumá ve své autorské inscenaci JIŘÍ HAVELKA v Divadle Ypsilon. Jediné, co ke zkoumání potřebuje je PLOVÁK – PLACHTA – VÍTR – VODA a herci, kteří jsou schopní improvizovat. Všeho toho má dostatek. Velká plavba k nedalekému majáku začíná.