divadlo

Volné zpracování Tonky Šibenice v DISKU do podoby divadelně-počítačové hry, které uvedla Katedra alternativního a loutkového divadla DAMU jako třetí absolventskou inscenaci 4. ročníku, rozhodně stojí za to vidět. Deset vyvolených herců – hráčů – bojuje nejdříve o své postavy, poté o svůj vlastní život ve hře, již spravuje neznámý Strážce. Co je pointou celé HRY? Vidět marnost našeho počínání a marnost našich útěků před realitou v přímém přenosu? Virtuální realitu, která se může zkomplikovat více než náš dosavadní život? Ondřej Lážnovský chytře použil výchozí text E. E. Kische jen jako pouhého prostředníka vlastní výpovědi.

V listopadu loňského roku měla světovou premiéru hra Arnošta Goldflama Doma u Hitlerů aneb Povídky z Hitlerovic kuchyně. Inscenace je součástí projektu HaDivadla Proměny 20. století, který ukazuje zásadní okamžiky v dějinách této doby. Groteskní poloha tohoto kousku a její provedení naznačuje, že tvůrcům jde o černohumorný pohled a zcela osobité, divadelní uchopení abstraktních témat.

Mlýnské kolo se líně otáčí a přitom zlověstně vrže, až přebíhá mráz po zádech. „Udělejte mně, mamičko, nové šaty, já se budu vydávati…“ Nebude. Všechno je špatně. Drama Gabriely Preissové Její pastorkyňa je příběhem o lásce, zradě, zločinu i odpuštění. Kam až nás může dovést vlastní pýcha? Co všechno můžeme podstoupit pro záchranu druhého? Platí, že na každého jednou dojde aneb žádná vina nezůstane bez trestu?

Když britský režisér Peter Cattaneo přivedl v roce 1997 na stříbrná plátna svůj filmový debut podle povídky Wendy Holdenové a scénáře Simona Beaufoye s názvem The Full Monty (v překladu DONAHA!), jistě netušil, že za pár let se jeho filmová komedie dostane až na pomyslný vrchol muzikálového divadla – samotnou Broadway. Právě pro Broadway si David Yazbek a Terrence McNally vypůjčili námět příběhu a zpracovali ho do slavné muzikálové podoby, která během pěti let oblétla svět.

Na lásku je třeba se opít. Nebo mít úřední povolení nebo být o deset let mladší nebo o deset centimetrů vyšší a to ještě není vůbec záruka úspěchu. Navíc když dopředu znáte jeho „formulaci nabídky k sňatku“. Tak by asi vypadaly závěry milostných zkušeností z inscenace Rodiona Ovčinikova Ještě jednou o lásce.

Na podzim, tedy začátkem sezony 2007/2008 měl v ostravském Divadle Petra Bezruče premiéru Evžen Oněgin. Tento příběh všichni jistě dobře znáte ze školních lavic jakožto román jednoho z velikánů ruské literatury – Alexandra Sergejeviče Puškina. Je psán ve verších. A jinak tomu není ani u scénáře režiséra Jana Mikuláška, který si text pro svou inscenaci sám upravil podle překladu Jaroslava Janovského a Milana Dvořáka.

Pražský divák (a nejen on) si konečně po delší době přijde v Divadle Disk na své, pokud zajde na hru Petra Kolečka LÁSKA VOLE, kterou zde v režii Jana Friče uvádí čtvrtý ročník katedry činoherního divadla DAMU. Moderní text v tom nejvkusnějším hávu o „generačním“ konfliktu punkerů a „diskotékových šampónů“ září mezi pražskou divadelní produkcí zejména hereckými výkony a famózně kýčovitým hitem „Prasata táhnou“.