divadlo

Pavel Kohout napsal sice hru Eine kleine Machtmusik loni v rámci mozartovského roku, ale dosud nebyla nikde zinscenována. A tak byla ve světové premiéře (pod poněkud nejapným názvem Malá hudba moci) v překladu autora a Tomáše Kafky uvedena činohrou pražského Národního divadla (režie: Michal Dočekal) jako otvírací představení Pražského divadelního festivalu německého jazyka.

Divadlo Kámen je na pražské alternativní scéně poměrně pojem. A dnes už asi nejen na pražské, protože jsou celkem pravidelnými účastníky Jiráskova Hronova, kde se jim v roce 2006 dokonce povedlo vyhrát neoficiální, ale přesto hlavní cenu. Teď si otevírají vlastní Studio Divadla Kámen v Nekvasilově ulici v Karlíně a právě o tom jsme mluvili se zakladatelem a šéfem Kamene Petrem Macháčkem.

Návod na přípravu: V mixéru značky Husa na provázku šleháme po dobu sedmdesáti minut pět Shakespearových tragédií, směs zahustíme vodáckým slangem a ozdobíme písněmi z téhož těsta. Shakespyré podáváme v kánoi na vodě. Pokud si na tento netradiční pokrm sami netroufáte, zajděte si na něj v Brně do Husy na provázku. Pochutnáte si.

Pátrání po andělech dnes zavání bláznovstvím a to, „co vodnés čas“, trčí někde v prachu. Studenti 3. ročníku muzikálového herectví JAMU oživují minulost po svém, aroma mrtvých, ale nesmrtelných celebrit koření vlastními úvahami a písničkami. Peprné i hořké zkazky rozvířené kolem jmen Andyho Warhola nebo Fridy Kahlo svádí k pikantnějšímu rozehrání víc než původní semaforský příběh spisovatele a milenců z půdy. Z rádia se sice ozve Suchého libý hlas, ale to už pierot rozestavil figuríny – herce a diváky vítá do vzpomínkové revue paradoxně míchané z vlastních veršů a úvah herců.

Studenti alternativního divadla na DAMU pod vedením režisérky Petry Tejnorové a dramaturga Matěje Samce uvedli v DISKu v krátké době již druhou pražskou inscenaci Shakespearova Tita Andronica.

Už 17. listopadu, na Mezinárodní den studentstva, začíná ojedinělý divadelní festival 13+. Ojedinělý není tedy ani tak tím, kdy začíná, ale spíš tím, na jakou diváckou skupinu je zaměřen – a to jsou teenageři. Na to, jestli má smysl dělat divadlo pro puberťáky, co má smysl pro ně hrát a co na festivalu uvidí, jsme se ptali manažerky festivalu i celého Divadla v Dlouhé Markéty Lelkové.

David Jařab se po neslaných nemastných pokusech s autorskými hrami vrátil k tomu, co mu jde nejlépe: ke svérázným variacím na klasické texty. Na scéně Divadla Komedie zinscenoval Stokerova Drákulu pod názvem Nosferatu – Nevykonávej nic v životě. Vykonej smrt.