divadlo

Umístit divadlo kamsi mimo tradiční divadelní budovy je jistě dobrý nápad, i když to samo už patří k repertoáru klasických řešení, jak upoutat pozornost. A Hlavní nádraží v Praze se k takovému, k nejasné alternativě se hlásícímu projektu nadmíru hodí.

Máte málo času? Věčně nestíháte a realizaci svých plánů s mírným zaváháním odsouváte o desítky let? Řešení nabízí brněnské HaDivadlo se svým zpracováním Čapkovy hry Věc Makropulos: sežeňte si elixír života. Ale jen jestli to vážně pomůže...

Setmělý prostor, táhlé tóny basy a klarinetu: Albert se opravdu bojí, bojí se spát i vstát, bojí se projít setmělou chodbou, domácí, školní, nemocniční. Svoji plachost a nerozhodnost si kompenzuje čtením knih! Střih! Hrdinný kapitán s věrným papouškem po boku (resp. na rameni) svádí nerovný boj s pirátskou hordou, ale vítězí, poklad je jejich. Střih! Ležérní cowboy má respekt, pokerface a taky skvěle míchá karty. Je nad věcí, i když nemilosrdně pobíjí prérijní skunky, kteří se hemží všude kolem. Pif! Paf! Střih! Jenže Albert se pořád bojí.

Mladí umělci se na české kulturní scéně vždy těžko prosazovali. Především se museli potýkat s nedůvěrou, a tím pádem i nedostatkem finančního zajištění pro své projekty. Nyní se však zdá, že by se mohlo blýskat na lepší časy. Na pražském magistrátu se totiž našel někdo, kdo se tváří, že chce dát mladým šanci. Ale je tomu skutečně tak?

Kadence premiér v Divadle Komedie v této sezoně dosahuje záviděníhodného tempa. Po ambiciózním zářijovém Procesu, který otevíral podzimní pražskou divadelní sezonu, následuje za pouhý měsíc česká premiéra textu současného německého autora Händla Klause Temně lákavý svět.

Poprava Milady Horákové je jistě tématem, které si při divadelním představení říká o ideologicky zabarvené, přímočaré podání. Pokud ale neděláme instruktážní představení pro školy, nýbrž plnohodnotnou divadelní inscenaci, k něčemu takovému nesmí dojít: již proto, aby se diváci při jinak jistě tragické záležitosti nesmáli.

Ladislav Klíma je autor, který je poslední dobou mezi divadelníky v kurzu. Koncem minulé sezony se objevily hned dvě inscenace vzniklé na základě jeho prozaických textů, a to Utrpení knížete Sternenhocha v Divadle Komedie, o kterém jsem zde již psal, a Putování slepého hada za pravdou v Ypsilonce. O něm píšu právě teď.