divadlo

Bizarní zjevení na starých rozvrzaných prknech pražského jeviště představuje bezpochyby skupina amatérských divadelníků, sešikovaná pod standartou nejzvrhlejšího římského císaře Caliguly. Vedeni ideály programově pokleslé zábavy, bezstarostné zhýralosti a drzého vykrádání, připravili pro vás novou inscenaci s názvem Zkáza vesmírné lodi Libido.

1 321 veršů, které v roce 411 př. Kr. uvedl řecký komediograf Aristofanés pod jménem Kallistrata, v současnosti přebásnil (a částečně i přibásnil) a už pod standardním jménem Lysistrata uvedl v nyní dejvickém Semaforu Jiří Suchý. Text byl původně připraven pro inscenaci Jiřího Menzela ve Vinohradském divadle. Nyní na scénu přichází jeho semaforská podoba, ve které lze chvílemi cítit dávné kouzlo Erbenovy-Havlíkovy-Suchého Kytice.

Dnešní článek se vznáší někde mezi rubrikami Divadlo a Film a odmítá do některé z nich zapadnout. Bude o divadelnících, co udělali film. Bude o filmu, ve kterém hrají loutky na šňůrkách. Bude o filmu Chcípáci a o letošní sezoně divadla Buchty a loutky.

Nějakou dobu jsem si ve své pýše myslel, že mě v divadle nedokáže nic překvapit. Že už jsem viděl všechno od nahých herců přes Hamleta až po bulvární konverzačky. A vida, představení nastupujícího čtvrtého ročníku KALDu John Sinclair ve Vyšehradské Gorlici mě přesvědčilo o tom, jak hluboce jsem se mýlil.

Divadelní prázdniny jsou u konce a s nimi i odpočinkové období pro divadelní část redakce NeKultury. V rámci chystaných změn v našem magazínu čekají nějaké změny i tuto rubriku, minimálně už nyní vám mohu slíbit značné personální rozšíření i větší počet a širší záběr recenzí. A hned na začátek tu máme jednu značně očekávanou premiéru – Kafkův Proces v Divadle Komedie.

S obnovenou premiérou inscenace Mad cup of tea se návštěvníkům divadelního festivalu Letní Letná představila divadelní skupina Krepsko. Sympatická česko-finská trupa zaměřuje dlouhodobě svoji pozornost k široké škále převážně okrajových divadelních žánrů, jež šikovným způsobem synkretizuje do netradiční formy, balancující někde mezi novým cirkusem a absurdním divadlem. Obnovené představení, které přivezli na Letnou, se z jejich repertoáru asi nejvíce blíží tradiční cirkusové podívané, plné klaunských a artistických čísel. Nebyl by to ovšem nový cirkus a nebylo by to Krepsko, kdyby tyto postupy nebyly využity k rozvíjení bytostně dramatického rámce.

 

Jít koncem července do divadla ve mně vyvolává stále trochu zvláštní pocit. Ona nepatřičnost se ještě násobila tím, že jsem tentokrát nešel do žádného známého pražského podniku s kamennými schody, zakouřeným barem a známou obsluhou, ale na Vítkov. A to ještě ke všemu do cirkusového stanu, který si tam postavilo Divadlo Continuo, aby lidem nepršelo na hlavu.