divadlo

Jít koncem července do divadla ve mně vyvolává stále trochu zvláštní pocit. Ona nepatřičnost se ještě násobila tím, že jsem tentokrát nešel do žádného známého pražského podniku s kamennými schody, zakouřeným barem a známou obsluhou, ale na Vítkov. A to ještě ke všemu do cirkusového stanu, který si tam postavilo Divadlo Continuo, aby lidem nepršelo na hlavu.

Tak a je to tady. Školákům byla rozdána vysvědčení, učitelky obsypané květinami už jsou taky dávno doma a v některých divadlech začalo ono zvláštní období zvané divadelní prázdniny. A totéž začíná tímto článkem i na NeKultuře, tedy pravidelné příspěvky v rubrice divadlo se objeví opět až s počátkem příští divadelní sezony. Ale protože ne všechna divadla v Česku opravdu přestanou hrát, podíváme se v tomto článku na pár zajímavých divadelních událostí tohoto léta.

Nestává se mi to moc často, a když se to stane, většinou nevím, co s tím. Chvíli bloumám okolo východu a zkoumám vycházející diváky, jestli jsou na tom stejně jako já, anebo jsem v tom sám. Pak odcházím zmateně z divadla, vrážím do okolostojících lidí a sloupů a svět okolo mi připadá nanejvýš nepřátelský. Já jsem to zkrátka nepochopil.

V průběhu celé pomalu uplynuvší sezony se vám deník NeKultura.cz snažil přiblížit některé pozoruhodné i pozorunehodné události na pražských jevištích. V rámci schopností a času jednotlivých redaktorů jsme se snažili aspoň nakouknout do všech zajímavějších pražských divadel. Ovšem až dodnes jsme trestuhodně jednu scénu opomíjeli a tou bylo Dejvické divadlo. A tak to ke konci sezony napravím. Tak tedy Spříznění volbou...

Dramatizace populárního románu amerického spisovatele Johna Steinbecka Na východ od ráje je něčím zcela jiným, než na co jsem byla v repertoáru divadla ABC zvyklá. Inscenace vznikla pod taktovkou režiséra Ondřeje Zajíce, který pomocí ní ukázal druhou tvář Městských divadel pražských. 1. března 2007 kupodivu nebyla premiéra komedie, ale vznikl velký "nervák".