divadlo

V březnu se uskutečnil již 17. ročník festivalu vysokých uměleckých škol Setkání / Encounter, pořádaný Janáčkovou akademií múzických umění v Brně. Výběr inscenací na mezinárodní přehlídku nebývá lehký, zvlášť když v Brně rezignují na tlumočení představení. Ovšem nejen slovem je tvořeno divadelní dílo. A právě díky této jazykové bariéře může inscenace odhalit své další jevištní kvality. To byl případ Dostojevského povídky Boboka v podání Polské národní filmové, televizní a divadelní školy z Lodže.

Dnes se podíváme opět někam mimo Prahu, i když jen tak napůl. V pražském Divadle v Celetné totiž na konci března hostovalo brněnské Divadlo v 7 a půl s několika kusy. A jedním z nich byla bergmanovská koláž režiséra Matěje T. Růžičky Uprostřed noci v temném domě.

Pokud opravdu existuje dramatik, v jehož textech platí, že "není malých rolí", je jím bezesporu Anton Pavlovič Čechov. Každá, byť sebemenší postava z jeho her je do hloubky propracovaná a má tak říkajíc svůj vlastní emocionální svět. A tak je velmi sporné tu kterou postavu zploštit na jednu tezi či herecký mustr.

Přesně takhle by se dal nazvat muzikál Excalibur, který měl premiéru na prknech Divadla Ta Fantastika 3. listopadu 2003. S úspěchem se hrál až do jara 2005, kdy derniéra doslova visela ve vzduchu. Přesto dalo divadlo muzikálu ještě šanci a nechalo alespoň pár představení do měsíce. Rok se s rokem sešel, máme rok 2007, jsme zhruba v půlce letošní divadelní sezóny a Excalibur se najednou sebral ze svého dna a hraje se znovu čtyřikrát až pětkrát měsíčně, což tu bylo naposledy někdy před dvěma lety. Jestli za to mohou Merlinova kouzla, zázrak či náhoda, to je otázkou. Důležité je, že Excalibur povstal z „mrtvých“, zrovna tak jako povstávají jeho postavy. A tím se dostáváme k příběhu.

Dnešní recenze bude zas tak trochu z pražské periferie, a to tentokrát až ze Strašnic. Tam, v prostorách bývalé Solidarity, funguje dnes Strašnické divadlo a v něm divadelní společnost Company.cz. A právě o jejich inscenaci textu Bena Eltona Popcorn v režii Evy Bergerové to dnes bude.

V prvním dílu tohoto článku jsem se zabýval ostravským divadlem jako takovým, a tak se vám dnes pokusím popsat dva konkrétní příklady a co je to, co je činí zásadním diváckým zážitkem. Jsou jimi dvě inscenace, které jsou (možná) shodou okolností obě postavené na textu Antona Pavloviče Čechova, a to Racek v Komorní scéně Aréna a Tři sestry v Divadle Petra Bezruče.

Tuto neděli, 4. března 2007, skončil už jedenáctý ročník ostravského divadelního festivalu OST-RA-VAR (28. 2.–4. 3.). Někteří již jistě vědí, ale pro ty, co zatím netuší: Ostravar je, kromě místní značky piva, i každoroční výběr toho, co se v profesionálních ostravských činoherních divadlech za poslední sezónu vytvořilo.