divadlo

Dnešní recenze se opět vrátí k inscenaci, která má už svou premiéru nějaký ten pátek za sebou, ale přesto stále poutá pozornost. A konkrétně Antiklimax v Divadle Komedie je obklopen aureolou nejsprostší a nejnechutnější inscenace, kterou je možné na pražských jevištích vidět.

Patlání se v těstu, mouka až za ušima, čokoládová poleva na nose a spousty práce kolem. Ano, jde o pečení cukroví, kterým se leckdo zabývá několik dní a mlsné jazýčky vše spořádají za pár chvil. Utrácení spousty peněz, vymýšlení dárků, obrovské fronty, pak vše krásně zabalit a poschovávat. A nakonec zazvoní zvoneček, nastane trhání papírů a je po všem. Těšíme se z radosti druhých, i my jsme většinou spokojeni, ale v podstatě jsou tímto, po dlouhých přípravách, Vánoce za námi. Zbývá nám jen pár dní volna a televize, kde doznívají poslední pohádky. Inu, můžeme pomalu chystat Velikonoce.

Poprvé se na NeKultuře podíváme do trochu alternativnějších vod a ponoříme se do nich hned na začátek hodně hluboko. Společnost doktora Krásy, skupina amatérských divadelníků nahloučených kolem osobnosti Petra Lanty, často budí svými inscenacemi kontroverze. "Krása" se totiž pohybuje na křehké hranici mezi naléhavou osobní zpovědí a nesrozumitelnou narcisistní exhibicí.

Znát Thomase Bernharda je pro kavárenského intelektuála naprostou nutností. A když na něj nejen máte názor, ale dokonce jste od něj i něco četli, tak to jsou další body pro vás. Šikovně to můžete obejít, pokud půjdete na nějakou inscenaci jeho textu. A ta nejnovější vznikla v divadle přímo specializovaném na Bernharda, Divadle Komedie v režii Dušana D. Pařízka. Světanápravce.

Když vezmete Židy žijící v ghettu, rabína Löwa, křesťany obývající jinou část Prahy a císaře Rudolfa II. okouzleného vínem, lehkými dívkami a především okultní vědou, dostanete základ pro příběh, který právě vplouvá na scénu zrenovovaného Domu U Hybernů – divadla Hybernia.

Tak už je to tu zase. Moliére. A zase jeden z nepříliš často inscenovaných textů, Amfitryon. Ale tentokrát, na NeKultuře vůbec poprvé, v Činoherním klubu a v režii Martina Čičváka. Ani tentokrát není fabule příliš komplikovaná.

Většina z nás jistě zná hudební film Cikáni jdou do nebe z roku 1976, který vznikl na motivy knížky Alexandra Sergejeviče Puškina – Cikáni. Právě tímto dílem je inspirován i stejnojmenný muzikál, který v současné době zakotvil na scéně divadla Bez zábradlí.