editorial

Jelikož se produkce deníku Nekultura.cz neustále rozšiřuje, vybíráme do svého týmu další posilu. Příjem žádostí jsme již uzavřeli. Nyní pečlivě procházíme žádosti 300 uchazečů a uchazeček. Zejména si vážíme profesionálů, kteří se výběrového řízení účastní.

I stalo se, že premiér nabídl svůj plat, dokud vláda nevyřeší nejpalčivější současný problém. Pokud se vám to nějak nezdá a říkáte si, že něco podobného u nás není možné, máte naprostou pravdu.

Snad aby si Velká Británie nemyslela, že může být ještě něčím zajímavá, nasadila Amerika proti nejsledovanější královské svatbě přenášené do celého světa mediální pecku v podobě úspěšného atentátu.

Většina informací se k nám dostává skrz média. Televize není výjimkou. Její obraz však předává autentickou zprávu (i když i obrazem lze manipulovat). V případě situace kolem sázkové společnosti Sazka mě zarazily prazvláštní tváře protagonistů tohoto podivného příběhu.

S odstupem při pohledu na minulý úvodník si říkám, zda nebylo vykreslení uplynulého roku trochu ironické a negativní. Pak mi ale došlo, že žádná z těch událostí se mi nestala. Že nám je dění kolem jen takto podáváno médii.

Pauza mezi minulým a tímto úvodníkem nebyla způsobena tím, že by snad nebylo o čem psát. Česko zavalil sníh, zatímco jsem se pekl na dovolené v Egyptě, ministr Drobil přes veškerou aroganci přišel o sponzoring své politické kariéry, jeho lidé zpackali penězovod pro ODS, kolem vlády padalo a padá jedno trestní oznámení za druhým, od zítřka přijdeme o policejního prezidenta, zapomněli jsme už na následky srpnových ničivých povodní v severních Čechách a na důvod, proč od ledna připlatíme stovku na dani z příjmu, vláda šetří, ale podle ekonoma Pavla Kohouta jí ročně uteče 63 miliard v neprůhledných či neefektivních státních zakázkách, peníze z hazardu jdou nastrčeným neziskovkám v milionech a ženy v porodnicích se dnes budou předhánět, aby stihly půlnoc a vyšší dávky.

Před týdnem proběhly komunální volby v celé České republice a také v mém domovském Hradci Králové. Samozřejmě jako většině Hradečanů mi osud našeho města a složení jeho reprezentace není lhostejný. Jal jsem se proto nekulturně křížkovat ty kandidáty, kteří po léta tvoří hradeckou kulturu. Ať se velké strany tváří jakkoliv, komunální volby jsou především o konkrétních lidech, jejichž práci vidí zdejší doslova na každém kroku, a mohou ji proto objektivně posoudit. Současně lidé vyjadřují svoji podporu určitému oboru, z kterého kandidáti pocházejí. Až v další řadě následuje stranická příslušnost.