Když se o něčem nepíše...
… na Nekultuře, neznamená to ještě, že takové dílo či událost našemu kritickému oku uniká. NEkulturní redaktor je totiž velice rozmlsaná bytost a jeho jazýček umění ochutnává s velkou obezřetností. S ještě větší obezřetností přemítá, zda o tom napíše. A když už píše, leckdy nezůstane u jedné či dvou stran. Je pak na vedoucích rubrik, aby lahodností rozjařené nebo naopak pachutí popuzené redakční labužníky krotili v jejich výřečnosti. Nestává se totiž zřídka, že některé recenze mají třeba více než pět stran. Jeden z mnoha žadatelů o post redaktora mi nedávno namítl, že optimální rozsah tří stran je pro normálního čtenáře příliš. Jenže my nepíšeme pro „normálního“ čtenáře.
Osobně nevěřím na ekonomického démona jménem Poptávka, který musí být ve své nenasycenosti neustále hýčkán a recenze na kulturní počiny se mu mají servírovat v patřičných parametrech hodných nedouka či fachidiota. Nekultura je médiem, které si svého čtenáře vychovává k větší náročnosti a slevíme-li někdy z tohoto standardu, nenechá čtenář na svou odezvu dlouho čekat. Jsem rád, že nejčastěji čtu vaše nadšené reakce, které nám do redakce přicházejí, a mile mě překvapilo, že svůj zájem směřujete k rubrikám pro náročnější, jako jsou Rozhlasové tipy Miroslava Ponomareva nebo Literární novinky Johanky Pižlové. Nezaklínáme se poptávkou, naopak svobodně děláme to, co nás zajímá a baví. A že třeba nenapíšeme o Českých lvech nebo o předávání Cen Alfréda Radoka neznamená, že bychom na podobné špumprnákle názor neměli.
Reklama
