Volby v nekulturním Hradci Králové
Před týdnem proběhly komunální volby v celé České republice a také v mém domovském Hradci Králové. Samozřejmě jako většině Hradečanů mi osud našeho města a složení jeho reprezentace není lhostejný. Jal jsem se proto nekulturně křížkovat ty kandidáty, kteří po léta tvoří hradeckou kulturu. Ať se velké strany tváří jakkoliv, komunální volby jsou především o konkrétních lidech, jejichž práci vidí zdejší doslova na každém kroku, a mohou ji proto objektivně posoudit. Současně lidé vyjadřují svoji podporu určitému oboru, z kterého kandidáti pocházejí. Až v další řadě následuje stranická příslušnost.
A že máme v Hradci perfektně fungující fakultní nemocnici, jejíž bývalý ředitel se stal ministrem, koncepci dopravy vcelku vyřešenou (a parkovacím systémem jsme se stačili nechvalně proslavit široko daleko), přičemž zbytek dopravních staveb se řeší na vládní úrovni, voliči se rozhodovali i podle míry působení kandidátů v kultuře. Nikdy předtím nevyjádřili tak masivní podporu kulturnímu životu u nás. K mé lítosti spolutvůrce největšího hradeckého divadelního svátku festivalu Divadlo evropských regionů, hudebního festivalu Jazz Goes To Town a vernisáže pod širým nebem Nábřeží sochařů, dlouholetý ředitel proslulého Open Airu Alexandr Gregar obsadil na kandidátce jedno z posledních míst, takže nemohl uspět. Mnoho šancí jsem nedával ani uměleckému šéfovi královéhradeckého světoznámého loutkového Divadla Drak Jakubu Kroftovi, nakonec jej ale voliči katapultovali z 13. místa kandidátky až do zastupitelstva. Jeho otec Josef Krofta, profesor pražské Divadelní fakulty AMU, dlouhá léta personálně spjatý též s Drakem, s ním zasedne v zastupitelstvu také, ovšem za jinou stranu. Vcelku snadný vstup do komunální politiky má Leoš Kučera, který se zájmy artového kina Centrál rozhodl prosazovat na obecní úrovni a postoupil z prvního místa kandidátky, tak jsem na něj ani křížkem neplýtval. Barvy hradecké kultury bude hájit i publicistka Lenka Jaklová známá především rozhlasovým posluchačům a také čtenářům jejích knih o zpěvačce a herečce Ivě Bittové nebo sochaři Vladimíru Preclíkovi. Nakonec na péči o kulturu a kvalitu kulinářského umění bude na městě dbát herec a moderátor Ivan Vodochodský. Pro jeho favorizovanou pozici a především televizní popularitu z kuchařských show jsem se jej snažil překřížkovat hercem Klicperova divadla Františkem Staňkem, leč neúspěšně, tak jako u zástupkyně ředitele Základní umělecké školy Střezina Jany Portykové po léta pečující o nejmladší umělecké talenty. Někteří tedy budou nadále naši místní kulturu podporovat ze svých současných křesel. Nevýslovnou podporou v jejich dosavadním snažení jim může být voličská podpora toho, čemu v tomto kulturním deníku říkáme nekultura – tedy opozici k reprodukovatelné masové zábavě. Snaží se v nás zažehnout pocit sounáležitosti a dávají nám zakusit hrdosti na město, ve kterém bydlíme.
Reklama
