42. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary – Deník „baťůžkáře“ (2. den)

Po příjezdu do Karlových Varů na mě opět dýchla festivalová atmosféra jako první z všudypřítomných poutačů na jednotlivé snímky letošního programu. Musím se přiznat, že i na tyto upoutávky se často dívám a nejednou mě zajímavý název, známý režisér či atraktivní fotografie přemluvili, abych na projekci zašel a snímek, který mě zlákal hned po příchodu do centra festivalového dění, zhlédl. Nutno podotknout, že častěji snímek opravdu překvapil a zařadil se mezi ty kvalitnější, které jsem s radostí zhltnul nebo alespoň u nich neusnul, jak tomu bývá posledních několik let při špatném výběru v sekci Půlnoční filmy.

Cestou k Thermalu jsem obdržel festivalový deník (nezbytný to průvodce zajímavými snímky, příchozími celebritami či festivalovými novotami) a vyrazil poprvé pro press akreditace, kde jsem si připadal, jako bych Karlovy Vary navštívil o filmovém svátku poprvé. Zdejší, po ránu poněkud zmatení organizátoři, si se mnou šoupali jako se zvířátkem, nafotili si mě, výchozí fotku zdeformovali jak se dá, abych si nepřipadal zas tak hezky, a pak mi jen odevzdali požadovanou akreditaci. Asi se tu nepočítá s tím, že by mohl přijít novinářský benjamínek, pomyslel jsem si, když se na mě začali všichni podezřívavě dívat při žádosti o bližší informace, co všechno jako novinář můžu a co ne, abych ze svých nově nabytých práv doslova „vyždímal“ pro deník NeKultura.cz co se dá.

V press centru už byli o něco příjemnější, dozvěděl jsem se prakticky všechny informace, po kterých jsem prahnul, především to, že pokud se chystám sepsat rozhovor s jakoukoliv českou osobností, která má co do činění s filmem, musím se k ní dostat přes „osobní kontakty“. Proto se čtenářům musím omluvit, se Svěrákovými nechodím na pivo, s Macháčkem nehraji kulečník a celkově jsem s kontakty ohledně filmu skončil u škol, jako je DAMU, filmová škola ve Zlíně či v Písku, a s takovými kontakty moc lidí k opravdu zajímavým rozhovorům, nikoliv rubrikovým výplním, neseženu. Přesto se pokusíme navštívit nejzásadnější tiskové konference, především k snímkům Saturno Contro (s režisérem Ferzanem Ozpetekem, který vyhrál v roce 2003 zdejší filmový festival a pokouší se o to očividně znovu), Hezké sny (s režisérem Jakem Paltrowem a známým hercem Dannym DeVitem) nebo Vratné lahve (se Svěrákovými – vidíte, třeba bych je mohl pozvat i na to pivo – Ericem Abrahámem, Pavlem Fandovským či Miroslavem Táborským).

Už druhý festivalový den jsme ale navzdory hektickému příjezdu stihli zhlédnout hned tři poměrně zajímavé snímky. Letošní deník „baťůžkáře“ se bude ale trochu lišit od toho minulého především v tom, že krátké anotace na námi zhlédnuté snímky najdete pod deníkem daného dne. Čtenáři, které nezajímají naše festivalové slasti a strasti, se tak budou moci ihned dostat ke krátkým anotacím filmů a naopak.

Za několik řádek v deníku stojí jistě i příchod Renée Zellweger, hlavní hvězdy 42. KVIFF, na kterou čekaly davy fotografů před Velkým sálem hotelu Thermal, kde měla uvést svůj snímek Miss Potter. Ten jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít (vzhledem k mému úzkému sepětí s dětskou literaturou a jemně infantilní nátuře). Po zmateném běhání z jednoho rohu předsálí do druhého jsem narazil na „ohrádku“ ve tvaru kruhu tak čtyři metry v průměru, kam měla být tato známá herečka uzavřena, aby si ji každý mohl patřičně vyfotit. Zaradoval jsem se a zesmutněl zároveň. Pochopil jsem, že jako se zvířátky se tu nejedná jen se mnou, ale především s hlavními hvězdami celého festivalu. Toto zjištění vzápětí podpořilo halekání „Renée!“ ve stylu „ná pipipipi“ jednoho paparazzi, který si snažil vynutit, aby se Renée usmála zrovna do toho jeho objektivu. Taková „bulvární facka“ mě natolik znechutila, že jsem si raději sedl do sálu, připravil se na snímek a focení nechal na naší fotografce Lucii, která již seděla připravena v prvních řadách.

Po půvabném filmu následoval dlouhý odpočinek, kdy jsme si pečlivě připravovali konkrétní seznam snímků, které hodláme doporučit našim čtenářům (a samozřejmě je také navštívit). Celý večer pak završil druhý díl filmové adaptace Sergeje Lukjaněnka s názvem Denní hlídka (plnohodnotnou recenzi tohoto snímku přineseme v samostatném speciálu) a několik šálků kafe, nezbytných k napsání těchto řádek…

Všem čtenářům deníku NeKultura.cz přeji hezké ráno a zítra opět na psanou!

.:Následující den:.