42. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary – Deník „baťůžkáře“ (4. den)

Ráno jsme si zašli na druhé pásmo Pojarových animovaných filmů a zabili tak dvě mouchy jednou ranou. Vrátili jsme se opět na chvíli do dětských let a doplnili základní vzdělání – neznat dnes jakýkoliv Pojarův animovaný snímek je skoro hřích. Příjemný začátek dne ovlivnil jeho celý zbytek a já snad poprvé píšu festivalový deník v noci a nechce se mi spát. Že by to bylo Kouzelnou zahradou? Každopádně tak jako tak se určitě vydáme i na první pásmo Pojarových filmů, už jen kvůli tomu, že mezi všemi těmi intelektuálními a pseudointelektuálními snímky působí jeho pohádky jako příjemné anestetikum.

Odpoledne jsme byli zpraveni SMSkou o bližších informacích chystané Media party. Opět se omlouváme všem čtenářům deníku NeKultura.cz, ale po krátké dohodě jsme se rozhodli, že raději zajdeme na český loutkový a (pozor!) CELOVEČERNÍ snímek Jana Baleje s názvem Jedné noci v jednom městě. Tak to bohužel dopadá, když máte za fotografku loutkářku. Rád jsem ale souhlasil, a tak snad oželíte popis snobské Media party a oceníte spíše další speciál v podobě obsáhlé recenze výše uvedeného snímku.

K večeru jsme opět navštívili Velký sál hotelu Thermal, tentokráte kvůli snímku Ferzana Ozpeteka s názvem Saturno Contro. Ferzan Ozpetek navštívil Karlovy Vary už podruhé a podle všeho se tu cítil jako doma. Žádné srdceryvné představení nového snímku v soutěžní sekci se nekonalo, spíše se opět blýskl svým bystrým humorem Marek Eben, který upozornil diváky, že se jedná o trochu složitější psychologický thriller, a ihned vzápětí dodal, že to pro nás Čechy nebude jistě žádný problém, když jsme schopni sledovat tak náročný příběh, jako je ten o Aničce, která chvíli neexistuje a pak je zase Švédka, Norka a kdo ví co ještě. Angličani se nesmáli – přirozeně. České publikum se ale mohlo smíchy potrhat. A abych nezapomněl, ani tento rok nechybí starý známý „pokladač mikrofonů“, který nejednou sklidí větší ovace než autor snímku.

Po filmu nás venku uvítali Ready Kirken a já s hrůzou zjistil, že ještě existují. Tedy, bylo mi řečeno, že prý už vlastně neexistují, že jen zpěvák objíždí koncerty a hraje „staré“ písničky své kapely. Nevím, co je na tom pravdy, a vlastně mě to ani nezajímá. Na koncertě ale vypadal Michal Hrůza poněkud hrůzně, tedy spíš smutně…

Večer jsme zašli do Kongresového sálu na snímek Am Ende kommen die Touristen, zařazený do sekce Jiný pohled a pojednávající o polsko-německých vztazích po druhé světové válce. Jako člověka, který skoro celý svůj život strávil v Mariánských Lázních, doslova přelidněných Němci, mě tato otázka poměrně zajímala. S Lucií Radimerskou jsme se však shodli na tom, že film může být buď velice dobrý, nebo naprostý propadák. Ještě že se stalo to první.

Úspěch našeho výběru jsme pak oslavili haluškami, na které jsem se celý den těšil, sladkou palačinkou ze známého non-stop palačinkářství a šli na kutě.

Foto: Lucie Radimerská, NeKultura.cz

Krátké anotace zhlédnutých snímků:

Jabloňová panna (The Appletree Maiden)
Sekce: Pocta Břetislavu Pojarovi

Pohádka volně inspirovaná K. J. Erbenem. Přesto tato heroická pohádka o statečném rytíři nepatřila k tomu nejlepšímu, co druhé pásmo Pojarových filmů nabídlo.

K princeznám se nečuchá (You don´t sniff around Princess)
Sekce: Pocta Břetislavu Pojarovi

Jeden z nejznámějších dílů Pane, pojďte, budeme si hrát. Musím se přiznat, že jako malý kluk jsem tyto pohádky nikdy neměl rád, a až zde v Karlových Varech se mi povedlo předsudek z mládí zlomit. Neskutečná fantazie překvapovala jak české, tak zahraniční diváky.

Kočičí slovo (The Word of the Cats)
Sekce: Pocta Břetislavu Pojarovi

Asi nejroztomilejší snímek celého pásma, stejně rozverný, jako jsou dvě ústřední postavy. Koťata namalovaná malířem, která neposlouchají, ani když jim přimaluje, cokoliv si přejí.

Milovník zvířat (The Animal Lover)
Sekce: Pocta Břetislavu Pojarovi

Víte, jak vznikla Kouzelná zahrada? Že ne? Tak se podívejte na Milovníka zvířat a sloni, bručounský kocour, trpaslík nebo velryba, které vychovává starý pán na sklonku svého života, vám jistě budou povědomí.

O té velké mlze (That Great Fog)
Sekce: Pocta Břetislavu Pojarovi

Aby výběr Pojarových snímků nezůstal jen u vzniku Kouzelné zahrady, byla do pásma zahrnuta i pohádka o tom, jak se čtyři známí kluci poprvé dostali ke Kouzelné zahradě a jak je sloni odnesli včas zpět do školy. Jemná, melancholická pohádka, která vynutí úsměv i na tom nejpesimističtějším divákovi.

Paraplíčko (The Little Umbrella)
Sekce: Pocta Břetislavu Pojarovi

Podle mého názoru graficky naprosto fascinující dílko, které ohromuje svou imaginací lidi po celém světě. Hračky v pokojíčku přes večer ožívají a dráždí tak Pojarovu imaginaci až na hranici možností.

Psí kusy (The Dog´s Fiddles)
Sekce: Pocta Břetislavu Pojarovi

Pohádku o dvou medvědech od Kolína snad nemusím ani představovat. Potěšilo mě převážně anglicky mluvící publikum, uznale vzdychající při jakékoliv originálnější animaci. Našinci už to tak nepřijde, když na takovýchto pohádkách prakticky vyrůstal…

Saturno Contro (Saturno Contro)
Sekce: Soutěžní sekce

O Ferzanovi Ozpetekovi jsem se zmínil již několikrát ve festivalovém deníku. Jeho snímek, rozehrávající osudy hned několika blízkých přátel, startuje na slavnostní večeři. V tomto dárkovém balení se Ferzan Ozpetek dotýká najednou takových témat, jako je homosexualita, milostný poměr a následná krize v manželství, úmrtí nejmilovanější osoby nebo problémy s drogovou závislostí. I přesto se ale kompozice celého snímku nerozpadá, pohromadě ho drží pevně skloubené body s jasným posláním, které nejvíce vyzní ke konci – i navzdory všem útrapám žít pro přítomnost, užívat si a být po boku svých nejbližších. I přes nesporné kvality tohoto filmu si troufám tvrdit, že jde tak trochu ve stínu vítězného snímku z roku 2003 – Okna naproti. A z toho stínu bude jen těžko vystupovat.

Am Ende kommen die Touristen (Nakonec přijdou turisté)
Sekce: Jiný pohled

Opravdu povedený německo-polský snímek reflektující dnešní vztahy mezi těmito státy. Vše je ilustrováno na dnešní Osvětimi a kontrastu bývalého polského vězně a mladého Němce, který přijíždí do muzea koncentračního tábora na civilní službu. Režisér nám po filmu dokonce prozradil, že tyto civilní služby jsou v Německu poměrně běžné a často se týkají právě dějin Německa. Nakonec přijdou turisté se dotýká s velkou úctou citlivého tématu, dělá si srandu ze Schindlerova seznamu (což jsem uvítal s radostí) a nesnaží se dělit na „ty dobré“ a „ty špatné“.

Festival v číslech k 10 hodině 2. července 2007:
Počet akreditovaných návštěvníků: 7 282.
Největší část tvoří běžní návštěvníci s 6 148 prodanými Festival Passy.
Filmových tvůrců a profesionálů se akreditovalo již nad 677.
Bylo již prodáno 58 870 vstupenek a proběhlo 128 projekcí.