42. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary – Deník „baťůžkáře“ (5. den)

Další filmový den jsme zahájili snímkem The Big Bad Swim. Opravdu brilantní nízkorozpočtové dílo amerického režiséra Ishaie Settona pojednává o lidech a jejich osobních životních problémech. Takhle napsané to zní poměrně pateticky, ale když k tomu přidáte, že všechny dotyčné protagonisty spojuje kurz plavání a jejich fobie z vody (samozřejmě až na instruktora, který má ale svých problémů také dost), příběh hned získá na atraktivnosti. Po projekci jsme měli možnost setrvat a porozprávět se samotným režisérem. Totéž nás dnes čekalo shodou okolností na každém snímku, proto přinášíme tento den i více fotek z interiérů.

Hned po rozhovoru jsme běželi na námi slíbený český animovaný film Jedné noci v jednom městě. Dozvěděli jsme se, že snímek není typicky celovečerní, ale skládá se z tematicky provázaných krátkometrážních povídek, které dohromady celovečerní snímek tvoří. Jan Balej, režisér tohoto snímku, prozradil, že náměty na jednotlivé příběhy jsou většinou inspirovány skutečným životem, často spjatým s reáliemi Prahy. Kupříkladu příběh paní, která se starala o svého oslíka jako o své vlastní děti, skutečně existoval. Samozřejmě ne v Praze, ale na základě perfektní péče dané paní o své zvíře a prakticky nulové starosti o své vlastní děti jí byly ratolesti odebrány sociální správou. Ne, Jedné noci v jednom městě skutečně nebylo pro děti. Přesto autorů starého loutkového řemesla stále ubývá, chovám tedy velký obdiv k jakémukoliv loutkovému snímku, které se na plátnech kin objeví (kupříkladu výroba Jedné noci v jednom městě trvala se vším všudy šest let). Jan Balej ale chystá další loutkovou hříčku, tentokráte už vážně celovečerní, která by měla pracovat s tématem malé mořské víly, která žije v jedné vykřičené čtvrti Hamburku. Víc se nám z tvůrců bohužel nepodařilo vymámit.

Dnes jsem také čistě náhodou objevil opravdu úžasnou věc (v press centru vás o takových lahůdkách bohužel neinformují, ale o tom už jsem se zmínil v předchozích dnech) – tzv. Video room sloužící novinářům k tomu, aby se mohli podívat na snímek, který nestihli vidět v kinosálech festivalu. Milý chlapík mě zpravil o tom, že je k dispozici asi 18 televizorů se sluchátky a skoro kolem 80 % všech promítaných snímků na DVD. Stačí jen přijít, zamluvit si daný film a čas, ve kterém ho chcete zhlédnout, a máte vystaráno. Sice to není velké plátno a několik stovek lidí kolem vás, ale pořád je to snímek, který jste chtěli za každou cenu vidět a nestihli jste si vyzvednout lístky, takže naprosto úžasná novinka! Zvlášť když nám na zítřek nevyšly dva filmy, které jsme chtěli navštívit – Angel od mého oblíbence Ozona a The Sugarland Express – celovečerní debut režiséra režisérů – Stevena Spielberga.

Třetí film se promítal v Grandhotelu Pupp, byli jsme tedy nuceni poprvé projít celou kolonádou, kde nás překvapil při zpáteční cestě koncert Lucie Bílé. Bůh ví, kdy bychom si sami od sebe udělali čas na takovou oddechovou procházku. Zde promítaný snímek Ten druhý ale byl naší první ranou mimo terč tohoto festivalu.

Láhev vína s přáteli, které jsme náhodou potkali před press centrem hotelu Thermal ale nechala rychle zapomenout na uspávající zážitek z filmu a bohužel nás dokonce nechala zapomenout i na další snímek Výherce, na který jsem se osobně velice těšil. Nahlédl jsem tedy do seznamu DVD Video roomu a zaplakal. Výherce patřil mezi těch 20 % titulů, které Karlovy Vary nemají k dispozici v DVD formátu.

Tím dnešní den končí. Musíme jít rychle spát, protože zítra vstáváme brzy ráno, abychom stihli projekce, na které máme lístky, a abychom také zítra neopakovali dnešní chybu a zamluvili si k ránu všechny filmy, o kterých chceme referovat.

Dnes jsem také došel k názoru, že slíbené speciály asi nebudu schopen z časových důvodů sepsat v průběhu filmového festivalu. Své slovo chci ale dodržet, a tak jen upozorňuji, že po doznění festivalového deníku přijde ještě několik nostalgických speciálů, zaměřujících se na pár opravdu zajímavých snímků. Zatím jsem slíbil Denní hlídku a Jedné noci v jednom městě. Uvidíme kolik a jaké snímky ještě do tohoto výčtu zahrneme.

Foto: Lucie Radimerská, NeKultura.cz

Co takhle zaplavat si (The Big Bad Swim)
Sekce: Fórum nezávislých

Zatím opravdu jeden z nejlepších snímků, který jsme na 42. ročníku filmového festivalu v Karlových Varech navštívili. Poměrně originální topos bazénu, kde se učí plavat lidé různé věkové i sociální kategorie, pomáhá rozvíjet komické situace, ale kupodivu i zásadní lidské otázky, především co se vztahů mezi blízkými týče. Pokud budete mít možnost nějakou shodou okolností tento film vidět, neváhejte ani chvíli!

Jedné noci v jednom městě (One Night in a City)
Sekce: České filmy 2006-2007

Svébytný loutkový film složený z několika povídek, odehrávajících se, jak už název napovídá, v jednom městě. Postavy města se mezi jednotlivými povídkami prolínají a stmelují tak jednotlivé příběhy nenucenou formou v jednolitý celek. Úžasná scénografie s místy až hororovým nádechem, čemuž napomáhá také vizáž loutek s deformovanými obličeji, končetinami či jinými částmi těla a nepohádkové, často i drastické příběhy s vtipnými pointami. Pokud další celovečerní snímek Jana Baleje půjde ve stopách těchto povídek, máme se co se týče loutkových filmů na co těšit i bez zahraničního Tima Burtona.

Ten druhý (El otro)
Sekce: Horizonty

Opravdu velice, velice špatný film. Připadalo mi, že i sám režisér nevěděl, co při jeho uvedení o snímku vlastně říci. Snad jen to, že má rád, když film není doslovný a nechává diváka utvořit si svůj vlastní názor, o čem daný příběh na plátně vlastně je. Jestli tím myslel zdlouhavé záběry na muže, který odjíždí z ničeho nic pryč z domova (motivovanost jakýchkoliv činů tohoto protagonisty ve snímku zcela chybí), a nudné a krátké dialogy, tak měl pravdu. Vzhledem k tomu, že je Ten druhý zařazen do sekce Horizonty, budete moci jeho kvality posoudit dříve nebo později i vy sami. Těm, co mají rádi filmy bez dialogů a zbytečného hudebního podkreslení, ale doporučuji poetický 3-iron Kim Ki Duka, který má chytlavý příběh s hlavou a patou na svém místě.

Festival v číslech k 10 hodině 3. července 2007:
Počet akreditovaných návštěvníků: 8 500.
Největší část tvoří běžní návštěvníci s 7 209 prodanými Festival Passy.
Filmových tvůrců a profesionálů se akreditovalo již nad 789.
Bylo již prodáno 78 317 vstupenek a proběhlo 192 projekcí.