42. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary – Deník „baťůžkáře“ (8. den)
Za sebou máme předposlední den filmového festivalu a já snad poprvé za tři roky necítím lítost, že je už všechno skoro za námi. Nevím, zda je to tím, že do tohoto filmového svátku vstoupila i nutnost pracovat, tedy psát články a vyhledávat informace. I přes podle mého názoru mírně sestupnou kvalitu festivalu jsme si ale dnešní den opravdu užili. Díky filmům, díky počasí i příjemným lidem, které jsme potkali.
Jedinou vadou na kráse bylo snad finální zjištění, že znělka letošního filmového festivalu se prostě nezmění, ani kdybych se na hlavu stavěl, a zůstane taková, jaká je. Pár písmen, jezdících po obrazovce s podkreslenou hudbou, pod kterou si můžete představit jakýsi příběh, je všechno, co si pro nás tento rok festival vymyslel. Velká sestra, která na nás kouká z každého většího náměstí Karlových Varů (rozmnožená do nejvíce podob právě před Thermalem) je jen jakousi ilustrací závěrečného smíchu v úvodní znělce, jinak s ní nemá prakticky zhola nic společného. Přesto chápu výhody znělky.
Asi moc dlouho netrvalo, než se natočila (díky grafické nenáročnosti a krátké metráži), a s tím jdou ruku v ruce i náklady, na kterých se muselo parádně ušetřit. Není to ale u filmového festivalu takového formátu, jako jsou Karlovy Vary, přeci jen trochu škoda?
Filmově jsme den zahájili až pozdě odpoledne snímkem Interview, který byl promítán v Grandhotelu Pupp. Po delší době opravdu originální a mistrně vystavěný (z mého hlediska ještě
nutno podotknout – nepesimistický) příběh vlil opět radost do našich žil. Z Puppu se nám šlo už mnohem lehčeji, zlomili jsme prokletí průměrných filmů, které se nás drželo už druhým dnem.
Celý zbytek dne jsme si zpříjemnili procházkou po městě za hezkého počasí, což je další výjimkou celého festivalu. Až večer jsme navštívili nafukovací kino Espace Dorleans, abychom zhlédli snímek Bunny Chow, který by se dal připodobnit Kachní sezoně či snímku Kafe a cigára od Jima Jarmusche.
Dnešní den také přijela po Renée Zellweger největší hvězda letošního roku – Danny DeVito. Bohužel tiskovku k příležitosti snímku Hezké sny jsme propásli. Zítra ale snímek zhlédneme a uvidíme, já osobně se na něj velice těším, i když mi tak trochu vrtá hlavou, proč je jako jeden ze soutěžních snímků zařazen i do závěrečného ukončení festivalu jen pro zvané hosty. Většinou se k takové příležitosti v minulých letech vždy
vybral nějaký hollywoodský trhák (např. Shrek 2, Sin City apod.), nikoliv jeden ze soutěžních snímků. Zdá se mi to velice neprofesionální a navíc to tak trochu vypovídá i o preferencích tohoto snímku ze strany vedení, ale třeba se pletu.
Cestou domů už lze vnímat určité náznaky blížícího se konce celého festivalu. Všude se povalují roztrhané plakáty, které se nepodařilo lidem odlepit tak, aby si je doma mohli důstojně vystavit, velká část diváctva už chodí do kin trochu přiopilá a odpočívající „baťůžkáři“ posedávají v parku s láhvemi vína, aby zapili blížící se konec filmového svátku.
Vyjma dvou slíbených speciálů se zítra tedy potkáme v deníku „baťůžkáře“ tento rok naposledy. Sám jsme zvědavý, jaký ten konec vlastně bude, jestli na mě dopadne jeho tíživost stejně tvrdě jako minulý rok a jaký že to film vlastně získá hlavní cenu – Křišťálový glóbus…
Foto: www.kviff.com, Lucie Radimerská, NeKultura.cz
Krátké anotace zhlédnutých snímků:
Interview (Interview)
Sekce: Horizonty
Výborný snímek Steva Buscemiho (kde si zahrál zároveň i jednu z hlavních rolí), postavený prakticky pouze na dialogu dvou postav, což je po monodramatu snad nejobtížnější způsob, jak zkonstruovat celou dějovou linii. I přesto se však nebudete ani na chvíli nudit, originální repliky a neustálé zvraty v ději vás nenechají ani na okamžik odlepit oči z plátna kin. A jak slibuje i popisek festivalového katalogu (který za letošní rok jen málokdy nelhal), na konci se můžete těšit na opravdu překvapivou pointu. Jeden z nejlepších filmů letošního Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary.
Bunny Chow (Fórum nezávislých)
Zajímavý pohled na život mladých lidí v Johannesburgu. Bunny Chow připomíná tak trochu Kafe a cigára či Kachní sezonu. A to jak tím, že je celý černobílý, tak všednodenním životem jednotlivých postav a vtipnými, někdy až absurdními replikami. To vše podkreslené naprosto úžasnou hudbou (pokud půjde sehnat soundtrack, určitě si ho rád koupím). Po skončení snímku byla sice v sále asi jen polovina původních diváků, přesto jsem se ale výborně bavil a doporučuji minimálně všem, které oslovily výše zmíněné snímky, z kterých tento tak trochu čerpá.
Festival v číslech k 10 hodině 6. července 2007:
Počet akreditovaných návštěvníků: 11 961.
Největší část tvoří běžní návštěvníci s 10 263 prodanými Festival Passy.
Filmových tvůrců a profesionálů se akreditovalo již nad 1 120.
