Anifest je sice malý, ale plný obrovského nadšení

O Kanafáskovi

Pestrá směs hostů: japonské anime, britský humor i česká klasika

Velká koncentrace zajímavých hostů, kteří jsou ochotni podělit se o své znalosti i pohled na svět v rámci všemožných workshopů, přednášek a diskuzí je to, co musí na Anifestu každého ihned nadchnout. Japonské anime zastupovala v Japonsku zbožňovaná, u nás téměř neznámá skladatelka a hudebnice Yoko Kanno. Ta během svého koncertu okouzlila nejen atmosférickými melodiemi známými právě z japonských animáků, ale i klavírními sóly, jež vyvrcholily přednesem české národní hymny. Koho si nezískala ani hymnou, ani poťouchlou roztomilostí, ten zcela podlehl ve chvíli, kdy Yoko vyhlásila jako nejlepší jídlo na světě naši svíčkovou. Potlesk vestoje jí neminul. Druhý delegát země vycházejícího slunce režisér Schinichiro Watanabe ve tmavém obleku, i v přítmí kinosálu schovaný za tmavými kulatými brýlemi, uvedl osobně několik svých filmů, mimo jiné svůj zřejmě nejúspěšnější celovečerní film Kovboj Bebop: Lovec odměn.

Čertovské jiskřičky v očích naopak nešly přehlédnout u další z významných hostek, britské režisérky a výtvarnice Joanny Quinn. Ta po celou dobu festivalu poctivě zasedala v porotě, v rámci masterclass předvedla své animátorské dovednosti a na jednom pódiu společně s prezidentkou festivalu Michaelou Pavlátovou vedla dialog o životě animátorky. Aby toho nebylo málo, její tvorbě byla věnována výstava v teplickém muzeu. Druhá muzejní výstava oslavovala řemeslnou šikovnost a nápaditost tvůrců nového českého animovaného celovečeráku Autopohádky. O další ze zajímavých cizojazyčných přednášek se postarala sympatická holandská dvojice složená z výtvarnice Felicie Haymoz a animátora Elieho Chapuisa, kteří za podpory videí a fotografií představili výrobu snímku Fantastický pan Lišák od, pro mnohé podivínského a stejně tak legendárního, režiséra Wese Andersona (Taková zvláštní rodinka, Život pod vodou).

Ani česká část hostů nezůstala pozadu, a to nejen skvělými prezentacemi připravovaných filmů Dědek Kaktusák a Alois Nebel, ale i v rámci společného setkání a promítání matadorů české animační školy, kterého se zúčastnili osobnosti jako Břetislav Pojar, Vlasta Pospíšilová nebo Ivan Renč.

Divers In The Rain

Absurdní a nekorektní – takové snímky letos bodovaly

Anifest je ovšem především soutěžní přehlídka, a tak je načase zmínit se o jejích výsledcích. Cenu nejvyšší – tedy ocenění bez ohledu na kategorii získal estonský snímek Potápěči v dešti, který porota ocenila „za způsob, jakým s pomocí černobíle laděné animace vystihl absurditu existence.“ U diváků naopak nejvíc zabodoval, a tudíž i diváckou cenu obdržel britský snímek Goodbey, mister Christie. „Je to hrozně ironický a politicky nekorektní film, který kritizuje média a to, co vytvářejí,“ popsal vítězný snímek jeden z diváků. Tomu nakonec putovalo i čestné uznání poroty v kategorii celovečerní film. Hlavní cenu v této kategorii získala klasika, a to Ošklivé káčátko ruského animátora Garriho Bardina. To dle poroty „oplývá úžasnou animací, která potěší diváky všech věkových kategorií“.

Dvě ceny se zaskvěly i v rukou českých tvůrců, a to cena v kategorii krátký film v délce 5–15 minut za snímek Mrdrchain Ondřeje Švadleny, který dle poroty „vtáhne do jedinečného a znepokojivého světa“. Druhou oceněnou byla Galina Miklínová „za originální poetiku a výtvarno v oblasti tvorby pro děti“, jak ho předvedla ve filmu O Kanafáskovi – Jak hledali tatínka.

Na co koukat bylo rozhodně i mimo soutěž. Divácky vděčnou se stala sekce Animace po setmění, tedy politicky nekorektní, černohumorné a sexuálně otevřené půlnoční snímky. Za všechny jmenujme krátkometrážní snímek Judas and Jesus, ve kterém je vztah Ježíše a Jidáše vylíčen od jejich narození až po smrt ve vyprávění plném černého humoru a sexu.

Další ze sekcí se věnovala přiblížení lotyšské tvorby, která se povětšinou vyznačovala zvláštním viděním světa a smyslem pro absurditu. Kromě Joanny Quinn se z řad porotců svými filmy představili i Vladimir Leščiov, Noro Držiak a Andreas Hykade. Ten, kdo chtěl vsadit na jistotu, navštívil některé promítání ze sekce AniFest choice, kam festival řadí to nejlepší ze současné světové animace.

Mrdrchain

Celý festival v jednom stanu

Když už jste měli přednášek a filmů plnou hlavu, Anifest nabídl dostatek příležitostí a prostoru pro odreagování. Třeba ve skvěle vedeném festivalovém stanu, kde od ranních hodin teklo pivo proudem, utopenci a nakládané hermelíny se konzumovali ve velkém, a kde se především stále hrálo, tančilo a zpívalo, seriózně mudrovalo, nebo jen tak plkalo. Líbila-li se vám nějaká přednáška nebo film, měli-li jste něco na srdci či na jazyku, nebylo nic lehčího než vyrazit do stanu, vybraného výtvarníka či tvůrce odtáhnout na bar a jmout se zvesela debatovat.

Koho omrzela společnost a chtěl si na chvíli vyčistit hlavu, vyrazil si na procházku po Teplicích – do rozkvetlých lázeňských parků, na náměstí plná venkovních zahrádek, nebo jen tak za vůní gyrosu, která se omamně vznášela nad městem.

„Au, mne to bolí, mne to bolí, ale je dobrý!“ Zpívala během svého anifestového stanového vystoupení pražská z cizinců složená kapela CCTV ALLSTARS. Na Anifestu letos nebolelo nic – žádné dramaturgické zaškobrtnutí či filmová zklamání, jedině snad brzká vstávání po probdělých nocích. Dobrý to ale rozhodně bylo.