Berlinale 2011: české a slovenské filmy na vzestupu?

Jak řekl šéf nesoutěžní sekce Forum Christoph Terhechte, v rámci níž bude český výběr promítnut, chce tímto gestem poukázat na novou zajímavou generaci českých a slovenských režisérů. Že se jedná o velký úspěch je zřejmé. Obzvláště pro absolventa FAMU Václava Kadrnku, který si k filmu nejen sám napsal scénář, ale i sehnal veškeré finance. Rozhovor z letošního léta, který vznikl po ukázkové projekci na Festivalu nad řekou, vám přinášíme v dalším článku. Vůbec autorství je prvek, který jmenované filmy spojuje a který je na podobných festivalech upřednostňován. Oba hrané filmy spojuje také téma komunismu. Zatímco děj Osmdesáti dopisů je situován do jednoho dne v životě matky a syna v minulém režimu, Dům zkoumá jeho dopady na život v současnosti. V Kadrnkově vyprávění se postavy snaží nástrahy režimu překonat a dát rodinu znovu dohromady, v pohledu Zuzany Liové důsledky života v totalitě rodinné příslušníky spíše rozdělují.

Dokument Eriky Hníkové oproti nim zkoumá fenomén ryze současný, a to život singles, tedy nesezdaných třicátníků. Tento fenomén ovšem ozvláštňuje přenesením na slovenskou vesnici, kde není podobný životní styl otázkou dobrovolné volby, ale spíše důsledek nepříznivých okolností. Bude zajímavé sledovat, s jakými ohlasy se dokument na festivalu setká a zda překoná spíše průměrné přijetí v domácích kinech. Oba hrané filmy naopak čeká domácí premiéra až po jejich uvedení na Berlinale, které by jim i přes jich zřejmou artovost mohlo zajistit zvýšený divácký zájem.

Dosavadní zkušenosti zatím ovšem ukazují, že uvedení filmu na mezinárodním festivalu na jeho úspěch v domácích kinech přílišný vliv nemá. Příkladem může být film Kdopak by se vlka bál Marie Procházkové, který byl na Berlinale uveden v roce 2009, avšak v českých kinech spíše propadl (dosáhl návštěvnosti pouze okolo dvaceti pěti tisíc diváků). Další z debutů, Lištičky režisérky Miri Fornayové, jehož premiéra proběhla na festivalu v Benátkách, je dokonce uživateli portálu ČSFD považován za sto osmdesátý šestý nejhorší film. Využít festivalového úspěchu se naopak podařilo Bohdanu Slámovi, kterému vítězství jeho debutu Divoké včely na rotterdamském a sanfranciském mezinárodním filmovém festivalu zajistilo dobré jméno pro uvedení jeho příštích divácky úspěšných titulů.

Ať už tomu bude u nových českých objevů jakkoliv, mezinárodní pochvala poctivého autorského přístupu může ovlivnit i další mladé filmaře a dodat jim odvahu vstupovat do nekomerčních, uměleckých projektů a tím českou kinematografii přiblížit k evropské filmařské špičce. Brzy se tak snad dočkáme některé z významných cen, jako je Zlatá palma v Cannes nebo Zlatý medvěd na zmíněném Berlinale. Třeba právě od nadějného solitéra Václava Kadrnky.