Deník baťůžkáře – 5. den

Únava na nás všechny začíná pomalu doléhat, a tak mi musíte prominout, že pátý den filmového varu v Karlových Varech nebude tak zajímavý jako minulé a snad ani jako budoucí. Přeci jen, přehoupli jsme se zatím jen přes polovinu, takže je pořád na co se těšit.

Prvním výborným snímkem, který mě potěšil, byla Krajina přílivu od Terryho Gilliama, známého hlavně díky Monthy Pythonům. Děj je inspirovaný knihou z pera Mitche Cullina a musím uznat, že mě nadchl natolik, že se pokusím knihu co nejdříve najít (snad je v českém překladu, anglicky se mi moc louskat nechce) a přečíst.

Prvních deset minut je opravdu šokujících. Film totiž s nádhernou precizností polemizuje nad hranicemi mezi fantazií a realitou malého dítěte. Jelize-Rose vyrůstá v bídném prostředí, ale její fantazie nezná mezí, a tak se její svět mění v nádhernou pohádku, kde je lidské utrpení nezajímavé a pro pohádku zcela nepoužitelné.

Po Kletbě bratří Grimmů jde přeci jen o nízkorozpočtovější film, ale kvalitou se předchozímu snímku hravě vyrovná, ba ho i předčí. Jen jde opravdu o to, za jak dlouhou dobu v průběhu filmu dokážete příběh vnímat jako dítě respektive jako hlavní postava filmu, namísto toho našeho otravného racionálního "dospěláckého" chování.

Terry Gilliam navštívil Karlovy Vary a osobně uvedl svůj snímek. "Díky němu jsem konečně našel to malé dítě v sobě. Jaké ale bylo překvapení, když jsem zjistil, že to není chlapec, nýbrž devítiletá holčička," řekl před projekcí.

Hned po ní následoval francouzský soutěžní snímek Dcera té druhé. Bohužel popis tohoto příběhu byl v katalogu mnohem zajímavější než děj opravdový. Matka ztratila malé dítě, ale po deseti letech najednou objeví v bazénu holčičku přesně s tím samým znamínkem, které měla její dcerka. Vetře se do rodiny malé dívky a pomalu zjišťuje, že není zas tak daleko od pravdy, jak si zprvu myslela. Zápletka tedy vypadala zajímavě a sliboval jsem si od ní nejednu dramatickou scénu. Snad to bylo nakonec mým přehnaným očekáváním, ale film zpracoval tuto zápletku "jen" dobře.

Posledním snímkem dne byl Angel-A od Luca Bessona. Na tento film jsem se těšil skoro nejvíce z celého festivalu a také že nezklamal. Nechci vám odkrývat příliš mnoho detailů, s recenzí vás překvapíme v nejbližším čase (a možná že dokonce s recenzemi dvěma), ale věřte, že už to není ten starý Luc Besson, kterého známe z Leona. Konec mě dost překvapil, už jsem se děsil toho šíleného patosu, do kterého celé vyprávění směřovalo, ale pak následoval další patos. A další. A ještě jeden, až jsem pochopil, že i Luc pochopil a z hollywoodského konce si tak trochu střílí, jelikož jinak se ve filmu na Luca Bessona střílí poměrně málo, a tak trochu ho zároveň myslí vážně.

Příjemně rozněžněn posledním snímkem jsem ulehl do peřin s tím, že až vyjde Angel-A na DVD, určitě si ho pořídím. A abych nezapomněl – také s tím, že na filmovém festivalu probíhá promítání pro slepé, které je přístupné i nepostiženým, aby si na těch pár desítek minut vyzkoušeli, jaké to je vnímat film jen podle vyprávění někoho jiného, a já u toho rozhodně nesmím chybět!