Family Guy – humor po černu

Nedávná premiéra Simpsonů ve filmu vyvolala obrovskou odezvu ze všech stran. Pochvalné vyvolávání z řad fanoušků se spojilo s nezávislým a nezáživným „a víte, že Simpsonovi už jsou vysílaní přes dvacet let?“ v různých denních tiskovinách a společensko-kulturních časopisech. Není těžké stát se ikonou populární kultury, jako se to podaří kdejaké hvězdičce s dýchavičnými plícemi a velkým poprsím, ale o to těžší je udržet se na tomto přecpaném nebi. Simpsonům se to podařilo a zatím to vypadá, že se ještě dlouho držet budou. Jenomže ta část popkulturní hvězdné oblohy vyhrazená seriálům už začíná být taky pomalu plná. Naštěstí ne tak jako hudební sekce, kterou neustále vyplňují pilní hoši z MTV a hudební vydavatelé. Nicméně vedle Simpsonů už tam máme Přátele, Červeného trpaslíka, South Park, Futuramu, nově Lost a Prison Break. Samozřejmě nechceme vypisovat všechny významnější seriály, ani si hrát na soudce, který určuje, zda tam ten který seriál opravdu patří. Spíše bychom našim čtenářům rádi poodhalili roušku skrývající dalšího možného adepta.

Tím adeptem je americký kreslený seriál Family Guy. Už podle názvu je jasné, že půjde o osudy jedné rodiny. Je to na první pohled docela netradiční rodina, jakých je v Americe, ale i jinde po světě tisíce. Ovšem na ten druhý pohled je jasné, že otec rodiny Peter není svému protějšku Homerovi ze Simpsonů podobný jenom svou tělesnou váhou a že situace, do kterých se všichni aktéři dostávají, nápadně připomínají absurditu Futuramy, kdežto častá reakce těchto aktérů se do jisté míry blíží našim oblíbeným dětičkám ze South Parku. Pěkný guláš, co? Family Guy je ten pravý seriál pro lidi, kterým už občasná mravoučnost nejnovějších sérií Simpsonů leze krkem, South Parku se zasmějí, ale kadence vulgarit je na ně moc a Futuramu už mají sjetou minimálně třikrát. Jakási politická nekorektnost je pro tento seriál velká neznámá a provokace je jeho dobrý kumpán. Zajímavou vizitkou je několikeré zrušení vysílání seriálu a jeho opětovné obnovení na žádosti diváků.

Autoři ze štábu Family Guye těží z různorodé směsky postav, která už v samotné rodině tvoří takřka výbušnou směs. Téměř nesvéprávný otec rodiny Peter Griffin je rozbuškou skoro každého dílu, jeho sexem, občas pitím, herními automaty a hrou na klavír posedlá manželka Lois je pak brzdou tohoto vyloženě debilního kolosu. Rodiče jsou asi nejpodobnější těm žlutolícím ze Springfieldu, ovšem jejich děti už jsou naprosto jiná písnička. Obtloustlý Chris se svou zlou opičkou ve skříni zdědil mnohé po otci, kromě chabého rozumu třeba závislost na televizi nebo naprostou sociální nepřizpůsobivost. Dcerka Meg je ekvivalentem pro vzduchoprázdno. Ne že by si autoři hráli na neviditelnou postavu nebo ducha, jde prostě o to, že Meg je terčem všech opomnění, ignorování, omylů a vtípků o zbytečnosti a nechtěnosti některých jedinců. Vrcholem celé šílené skvadry je podivné (ne)batole Stewie, poslední syn, který se jaksi nepatřičně narodil ve špatné rodině a na špatném kontinentu. Jeho britský přízvuk, plány na zničení matky a ovládnutí světa dodávají seriálu stejnou šťávu jako časté nerdovské citace z Hvězdných válek. V tandemu se Stewiem je antropomorfizovaný pes Brian. Tento zvířecí intelektuál je jako nenarozené dvojče Alfa, které vystudovalo univerzitu a jako jediné rozumí Stewiemu.

Pomocí této různorodé směsky a za asistence několika ostře vyprofilovaných sousedů se autorům daří útočit na mnohá témata, počínaje rasovými, přes otázky náboženství, sexu, nacionalismu, terorismu, politiky, až po téma smrti a nového zrození a mnohá jiná. Každá zájmová či jiná skupina prostě dostane ránu, ať chce nebo ne. Vozíčkáři? Žádný problém. Soused, agresivní policista na vozíčku, je perfektním nástrojem. Autoři volí vtipy, které neznechutí, ani nevedou k nějakému moralizování. Často parafrázují a ironizují, neberou si při tom servítky a používají (a zneužívají) mnohé jiné ikony seriálového a filmového hvězdného nebe (nejcitovanější jsou zřejmě Star Wars a Startrek). Nebojí se však sáhnout k vulgárním kontrapunktům, a když se to nelíbí studiu, tak jim to pěkně vrátí v dalším díle.

Menším problémem pro českého a obecně evropského diváka může být neznalost americké kulturní a politické scény, na kterou seriál občas naráží, vznikají tak hluchá místa v jinak plynulé salvě humoru všech barev a odrůd. Otázky globální, jako je válka proti teroru nebo skandály amerických prezidentů, jsou pak samozřejmě naprosto čitelné. Family Guy každopádně vyžaduje od diváka specifický smysl pro humor, a pokud vás ani na chvíli neupoutal jeden z výše zmiňovaných seriálů, pak by vás toto dílo mohlo poněkud zklamat. Ovšem jestli vaše vyhladovělá bránice se smyslem pro absurdní humor trpí hladem, pak je právě Family Guy tím pravým výživným pokrmem, který byste si měli dopřát. A nebojte se, že vám jen tak dojde. Od roku 1999 už vzniklo sedm sérií a výroba se stále nezastavila.