Filmové adaptace knih jako sebevražedné mise: 5 nejhorších filmů podle knižní předlohy
Natočit film podle knihy je snad nejjistější cesta k úspěchu. Děj je tím víceméně daný, takže si s ním scénáristé nemusí tak lámat hlavu, účast diváků z okruhu fanoušků knihy je zajištěna. Tato jistota je ale velmi ošidná. Zavděčit se skalním fanouškům s jasnou představou o příběhu není možné, stejně jako přenést knižní příběh do pohyblivých obrázků v nezměněné podobě.
Všichni ten pocit známe: pevnostní nadšení, že uvidíme naše oblíbené knižní hrdiny na filmovém plátně jako „opravdové“ lidi. Fanoušci bouřlivě diskutují o výběru herců („tak takhle teda opravdu vypadat nemá!“) a kupují kostýmy, ve kterých půjdou na premiéru demonstrovat svůj zápal. A pak – vystřízlivění z toho, že takhle jsme si to v naší hlavě nepředstavovali.
Seznam nejhorších filmových adaptací by mohl být dlouhý a samozřejmě dost proměnlivý, předkládám několik jednohubek:
Tři mušketýři. Stalo se skoro povinností každých pár let natočit nový film na motivy této Dumasovy klasiky. Vzniklo tak pár zábavných adaptací, ale také několik katastrof. Poslední adaptace z roku 2011, kterou má na svědomí režisér Paul S. W. Anderson, patří do druhé kategorie: zbořit vzducholodí střechu Notre Dame de Paris je tak nějak přes míru. Seznam špatných adaptací ale jednoznačně vede televizní film režiséra Pierra Aknina z roku 2005 nazvaný D'Artagnan a tři mušketýři, ve kterých se nečekaně objevuje magie a z milady de Winter je čarodějnice. To už ani není legrace.
Eragon. Paoliniho fantasy kniha o mladíkovi, ze kterého se stane dračí jezdec a bojuje za dobro v království, se stal bestsellerem na celém světě. Filmová adaptace je zase jedním z největších propadáků, a to navzdory hercům jako Jeremy Irons a John Malkovich. Bohužel neměli co hrát. Nejenže byl příběh postavený dost podivně: scénáristé se odklonili od knihy, nejspíš ani nečekali, že by po nich někdo mohl chtít pokračování, a adaptaci pojali velmi volně. Ne, další díl opravdu nikdo nechtěl.
Svět podle Garpa. Pokud má autor literární předlohy, kterým je v tomto případě John Irving, potřebu ve svém pozdějším, autobiograficky laděném díle (Poslední noc na Klikaté řece) psát o spisovateli, jehož nejslavnější knihu filmaři zkazili a scénář další knihy si radši napsal sám, o něčem to vypovídá. Svět podle Garpa režiséra G. R. Hilla (1982) sice filmu vynesl dvě nominace na Oscara (bůhví proč), ale k Pravidlům moštárny už Irving scénář napsal sám – a Oscara za něj tentokrát dokonce získal.
Deníky princezny 2. Mezi adaptacemi knih pro ženy, ještě k tomu pro teenagerky, by se našlo hodně propadáků. Většinou ale ani samotná předloha není žádným velkým dílem. Série Deníků princezny od Meg Cabotové se stala mezi dospívajícími hitem a první díl filmové adaptace se také povedl – byl jiný než kniha, ale zachovával vtip a atmosféru knihy. Ve všech směrech příjemná podívaná. Ovšem druhý díl už úplně odbočil od dějové linie knih, přibral pár podivných postav a překlopil se do extrémně pitomé, místy trapné roviny.
Batman a Robin. Fanoušci komiksů vědí, že natočit kvalitní adaptaci superhrdinských příběhů je problém. Buďto se to opravdu povede (jako třeba trilogie o Temném rytíři, případně Avengers), nebo naopak vznikne propadák. Batman a Robin patří do druhé skupiny, ačkoliv jde o film plný hvězd (George Clooney, Arnold Schwarzenegger, Uma Thurman a další). Když už zmiňuji Batmana: v připravovaném filmu Batman vs. Superman bude hrát Ben Affleck, a to ke značné nevoli většiny fanoušků předchozích zpracování, kteří si Afflecka pamatují z jiného komiksového propadáku, adaptace Daredevila.
Kvalita, kvantita… a jiná dilemata
Jak už bylo naznačeno v úvodu, za boom filmových adaptací nesou svůj díl odpovědnosti čtenáři-diváci. Přenést ale svět knihy do toho filmového není možné, rozhodně ne ve stejné podobě – jak natočíte film založený na osobním vyprávění, aby se z toho nic neztratilo? Nebo filozofickou knihu, jako je třeba Sofiin svět? Současní filmaři příběhy automaticky převádí do svého jazyka: víc akce, víc romantiky, víc efektů. Velmi dobrým příkladem může být druhý díl Hobita (odkaz na recenzi): Filmaři rozdělili útlou knížku do tří částí a natáčí filmy podle osvědčeného receptu, jaký použili u Pána prstenů, bez ohledu na to, zda se k tomuto příběhu hodí. Uměle přidali romantiku (a milostný trojúhelník, který vytvořili, je všem k smíchu), pořádnou akci, patetické řeči. Tolkien by se divil, co se stalo s pohádkou, kterou původně vyprávěl svým dětem.
Rychle a někdy i zběsile
Abychom ale byli spravedliví: občas se i jinak pojatá adaptace knižních příběhů velmi povede. Jedním příkladem za všechny může být novodobá série o Sherlocku Holmesovi, zasazená do současného Londýna, která vyvolala svojí kvalitou a inteligentním zpracováním doslova diváckou hysterii.
Autoři knih z filmů každopádně těží, ať už jsou dobré, nebo špatné (v tom případě se proti nim aspoň můžou radikálně vymezit). Film přitáhne pozornost a případně i nové čtenáře. Ukáže příběh (i když deformovaný) těm, kdo by se ke čtení nedostali. A že těchto lidí přibývá – podívat se na dvouhodinový film bude vždy pohodlnější než strávit několik večerů s knihou a ještě si u něj vyřídíte emailovou poštu. Filmové adaptace tak víc sedí zrychlujícímu se tempu života.
Knižní, nebo filmový svět?
Ať už se nám to líbí, nebo ne, Hollywood je zamilovaný do adaptací knih. Stačí se podívat na uplynulý rok: Nadějné vyhlídky, muzikál Bídníci, fantasy filmy pro mládež jako Nádherné bytosti, Hostitel nebo Město z kostí, variace na Čaroděje ze země Oz, detektivka Hypnotizér nebo původně komiksový Thor… a ve výčtu by se dalo pokračovat. Zhruba polovina těchto filmů je hodnocena jako průměrná, případně podprůměrná, tvůrci přesto s maratonem pokračují. Na tento rok se chystá třetí díl Hobita, Hvězdy nám nepřály podle Johna Greena, komiksoví hrdinové Kapitán Amerika a Amazing Spider-Man, variace na Krásku a zvíře, Hornbyho Dlouhá cesta dolů…
Máme se tedy na co (ne)těšit. Přinejhorším rozšíříme seznam filmových „propadáků“ o pár dalších položek.
