Fresh Film Fest 2006
Vítejte zase v Karlových Varech, zase na filmovém festivalu. Ve všech pohledech mi Fresh Film Fest připomíná dítě Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Nejen že oba mají své počátky ve stejném městě, nejen že MFF KV měl letos 41. výročí a FFF teprve 3., ale i jejich chování prozrazuje jejich věk. MFF je honosný, vznešený a noblesní člověk, který si je dobře vědom svých kvalit a získaných zkušeností. Všechno má pěkně zorganizované, připravené, bez chyb, prostě dokonalé! Na rozdíl od něj je festival, o kterém chci psát, jen rozverné nespoutané dítě, jde klidně hlavou proti zdi, ale co je důležité, pořád zůstává nadšené.
Vždyť se stačí podívat na loga obou festivalů. Zatímco MFF KV se pyšní Křišťálovým glóbem v podobě krásné stříbrné figury ženy zvedající křišťálovou kouli, na FFF to hýřilo všemi barvami. Barevné ovoce s nápisem 100% fresh mě svým nápadem velice pobavilo a obrovské barevné balóny mi zas vždy připomněly dětskou hravost a bezstarostnost, kterou je třeba udržovat. Musím říct, že přesně to potřebuji a miluji, tu nezbednost, to rozpustilé uličnictví bez hranic a omezení, tu otevřenost ke každému a ke všemu, tu čistotu a zároveň vášnivost, tu zvědavost a nadšení, ten protest proti všemu a boj pro všechno.
Teď jsem tady uvedla řadu pozitiv, která mě mile překvapila, a opravdu mě to pohladilo, ale vše, co jsem napsala, musí jít na úkor něčeho jiného… takže jste si museli zvyknout na to, že se prostě občas něco nepovede. Docela mě naštvalo, když jsem to zažila poprvé. Promítal se Epsteinův film Rebarbora a od začátku mě zaujal, skvělé uklidňující záběry rýsovaly zajímavou podívanou, jenže promítač zapomněl na titulky… Ve filmu se mluvilo rumunsky a mělo to být přeložené do angličtiny. Dlouho nebylo nic, pak, když pár lidí odešlo shánět promítače, začaly titulky běžet, jenže španělské, pak také francouzské, pak zase nic. Měla jsem trpělivost, ale potom jsem naštvaně opustila sál, nechtěla jsem si nechat zkazit zážitek z příběhu. Později už jsem si na občasné nedokonalosti začala zvykat a tolerovat to stejně tak, jako tolerujete malému dítěti spoustu roztomilých prohřešků. Jo, tolerance byla potřeba, vždyť je to festival studentů a ti jsou tu od toho, aby se učili a zdokonalovali.
Taky nebyl problém dostat se na jakýkoliv film bez akreditace, nikdo to moc nekontroloval. Je dost možné, že se návštěvník, jenž na místě zaplatil 390 Kč, mohl cítit podveden, ale každý měl možnost koupit si akreditaci v předprodeji za 190 Kč, a to opravdu není moc na pět dní festivalu a možnost chodit na všechny filmy. A jak už jsem se zmínila, tyhle nedbalosti jsou v případě tohoto festivalového mláděte povolené a navíc, dle mého názoru, i roztomilé.
Můžu říct, že všechny nedostatky jsou velmi inspirativní, dokonce i špatný film. Zhlédnete sice řadu méně povedených filmů, jsou však krátké, takže potom nemáte pocit, že jste zbytečně ztratili spoustu času, ale spíš si uvědomíte, jak je možné se probojovat k něčemu celkem prestižnímu, jako je takový mezinárodní studentský festival, a nebýt přitom dokonalý profesionál. Rozhodně doporučuji lidem, které tvorba filmu alespoň trochu zajímá, získají tu motivaci a možná taky pár tipů pro cestu k vytvoření vlastního filmečku.
Kromě filmů bylo možné zajít i na hudební program, kde jste po náročném dnu sezení mohli konečně vyklepat svaly, vytřást mozek, taky to zapít či si jen prostě užít hudbu bez závazků. Taky tady to bylo veselé, všude tancující milovníci filmu a nad nimi barevné balóny, symbol svěžesti a rozkvětu.
Myslím si, že nemá cenu uvádět, že vyhrál film Za plotem. Dobře, teď jsem to uvedla, když už vyhrál hlavní cenu… ale rozebírat, kdo to natočil a o čem to je, a uvádět všechny oceněné filmy… Na to se radši koukněte na stránky festivalu www.freshfilmfest.net a na ty filmečky se taky podívejte, myslím si, že za to stojí. A pokud vás neoslní, nevadí, ztratili jste jen pár minut času, a navíc máte přehled o aktuálním dění. To přeci není špatné, ne?
Už teď vím, že když si budu muset vybírat, dám příští rok přednost tomuto děcku před starší noblesou. Radši budu žít pomalé dětské krůčky než sledovat vznešenou dospělost a nebýt při ní, radši se nechám povzbudit mládím než oslnit stářím, radši se budu učit z chyb než obdivovat dokonalost. Možná to přeháním, ale opravdu jsem byla v euforii, mám ráda, když potkávám známé tváře a připadám si jako v jedné vesnici, líbí se mi, když je večer jen jeden program na jednom místě a je jasné, že se tu všichni nakonec sejdeme, pak je to jedna velká festivalová rodina, ve které se cítím bezpečně.
Neděle je náročná, poslední vytrvalci chodí na filmy, ale kapacita závěrečného dne jim nestačí, takže je těžké dostat se do sálu a přitom vidět na plátno. Taky autobusy směrem do Prahy jsou už dávno obsazeny, tak mi nezbývá než jet vlakem. Myslím si, že tyto dvě skutečnosti podávají dostatečně věrohodnou statistiku o úspěchu letošního FFF, to máte pro případ, že jste neuvěřili mému subjektu.
