Letní filmová škola – Simpsonovi ve filmu jsou tady
Uherské Hradiště se ve středu přiblížilo Springfieldu, domovu slavných Simpsonů, víc než kterékoliv jiné české město. Davy šílely, sály praskaly ve švech, pořadatelé umdlévali a my jsme byli při tom.
Středa na Letní filmové škole v Uherském Hradišti se celá nesla ve velkém stylu. Dopolední projekce němého skvostu Utrpení panny Orleánské s hudebním doprovodem Harmonie Bandu a Hilliard Ensemble všechny naladila a připravila na překousnutí drsného, ale nádherného a rozhodně kvalitního filmu Město bohů. Film pojednávající o osudech chudých dětí a jejich vývoji v celkově zločineckém a drsném prostředí Ria de Janeira. Zážitek, který jsme si již v minulosti několikrát dopřáli a tentokrát jsme si ho také nedokázali odepřít. Všechno, včetně počasí i plných ulic, kulminovalo směrem k vrcholu, když jsme se procpali na Klub kultury, kde zrovna probíhal svorný úvod zatím posledního českého velkofilmu Obsluhoval jsem anglického krále. Úvod a krátký předfilm Smrt pana Baltazara byl na rozdíl od neuvěřitelně dlouhé reklamy na TV Nova a občas dobrý vkus drásající líbivost samotného filmu výborný. Ne že bychom chtěli psát filipiku na toto zpracování Hrabalova románu, ale vzhledem k tomu, že jde opět o naše první zhlédnutí tohoto filmového fláku, dostavilo se i přes značnou přípravu při pročítání recenzí někdy před půl rokem značné zklamání, jednak díky znalosti předlohy a obecně hrabalovské poetiky, ale také díky tomu, že máme nakoukáno spoustu materiálu z Menzelovy škatulky a tento jeho poslední pokus si tímto dáváme do hodně nízkého šuplete.
Vrchol večera měl ale teprve přijít. Na náměstí se hromadili diváci, nažhavení anoncovaným filmem Žert dle Kunderovy věhlasné předlohy, jenž byl natáčen právě zde v Uherském Hradišti, ba i na tomtéž náměstí, kde byl promítán, aniž by ta spousta omladiny, maminek s dětmi a místních filmovkářských příštipníků tušila, že tenhle film je tedy asi těžko bude bavit. Dokonce se dostavil sám Josef Somr, představitel Ludvíka. Jenomže tohle všechno jsme my mohli maximálně slyšet zpoza bloku, neboť jsme se již v devět hodin večer tlačili v houstnoucí frontě na promítání Simpsonů ve filmu, které mělo proběhnout až po jedenácté hodině noční. Tlaky větší než v sopečném hrdlu a české politice dohromady jsme statečně snášeli my i náš foťák, dokud nebylo oficiálně (ne jenom šeptandou, jako se tomu stalo předtím) ohlášeno, že druhá projekce proběhne paralelně na Klubu kultury. Foťák nad hlavu, nohy na ramena a hurá o dalších pár desítek metrů na Klub kultury. A tak to konečně začalo.
A jací jsou Simpsonovi ve filmu? Dočtete se v naší recenzi.
