Letní filmová škola v Uherském Hradišti – karnevalová neděle

Report ze včerejšího festivalového dne začneme těmi horšími zprávami. Stejně náhle, jak po dvou letech plánování přijel, tak i nečekaně odjel. Ano, Václav Havel, jenž za dva dny své přítomnosti zdaleka nesplnil všechny plánované povinnosti týkající se filmů, divadla, vesmíru a vůbec, je ten tam. V poledne odjel s poděkováním a dárkem od Jiřího Králíka, vůdce celé LFŠ smečky, která se s tím vypořádala několika vtipnými změnami programu, například proměnou diskusního večera Svět podle Havla na promítání a diskusi o filmu Občan Havel jede na dovolenou. Jako revanš za odjezd hlavního hosta nepřijel nikdo jiný než jiní hlavní hosté, počítaje v to již klasického Krzystofa Zanussiho, Miku Kaurismakiho, Michaila Stamboltsiana či Zavena Sarkisjana.

Spolu s Václavem Havlem odešlo i horké počasí, naštěstí pouze do pondělního rána. Nicméně dokud jsme seděli na odpoledním promítání v bývalém protijaderném bunkru, dnešním kině Hvězda, bylo nám upřímně jedno, jestli venku prší, pálí slunce nebo rostou jaderné muchomůrky. A co že nám to promítali? Inu, zvolili jsme si vskutku tu nejklasičtější klasiku ze všech – Falstaffa založeného na díle divadelníka všech divadelníků, Shakespeara, zpracovaného i zahraného režisérským velikánem Orsonem Wellesem. Třešničkou na dortu budiž úvod před filmem v podání světově známého lingvisty a znalce Shakespeara, prof. Davida Crystala. Stejně jako několik slov před filmem, byl tento audiovizuální zážitek nejen naprosto vynikající, ale i vtipně podaný. Welles ve svém takříkajíc posledním veledíle mísí hned několik Shakespearových tragédií, včetně jedné komedie, a svazuje je v jeden celek pomocí postavy Falstaffa ve vlastním velmi osobitém podání. Filmoví fanoušci moc dobře vědí, jaký byl Orson Welles průkopník co se filmové či rozhlasové dramatizace týče, nepřekvapí je proto, že právě v tomto svém filmu ukázal právě Welles celému filmovému světu cestu ke kvalitnímu ztvárnění středověké bitvy se všemi nutnými proprietami. Jenom si vzpomeňte na Statečné srdce nebo kteroukoliv část filmového Pána prstenů – ano, to jsou ty nejnovější reminiscence.

Zatímco jsme se chladili (nebo ohřívali) v podzemním kině, probíhala ve vedlejším sále na Míru projekce animovaného filmu Jiřího Trnky Císařův slavík v doprovodu dvou krátkometrážních dokumentů o Jiřím Trnkovi a jeho práci. Následoval zajímavý komentář na téma vývoje animace ve světě a jejího rozdělení do konzumní, velkoformátové a umělecké sféry. Nedaleko, v areálu Univerzity Tomáše Bati pak odstartovaly přednášky o filmu, divadle a médiích pro středoškolské učitele i všechny zvídavé zájemce v podání různých hostů festivalu. Tuto zajímavou akci, již máme v plánu alespoň v případě jedné z celkových sedmi přednášek navštívit, pořádá pod svou záštitou katedra divadelních, filmových a mediálních studií Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Hlavním tahounem dne však bylo poutavé pozvání na brazilský karnevalový průvod městem. Hudební skupiny se již před svou promenádou ulicemi Uherského Hradiště připravovaly v parku kolem kina Hvězda za mocného štosování diváků, nemluvě o dopravním kolapsu a pravé šlapnici při zahájení průvodu. Pravda, počasí tak trochu nepřálo, neboť několik minut před startem průvodu sprchlo a nebe hrozilo, že shodí ještě další cisterny vody. To se naštěstí nestalo a za mocného přihlížení diváků, poskakování fotografů a vyjevení šoférů na místní dopravní tepně se dal celý ten humbuk do chodu. Místní mažoretky se snažily, nicméně největší pozornost si získaly bubnové a taneční skupiny z ciziny. Než tato vlna nohou, rukou a hlav protáhla městem, vypadaly jeho ulice a náměstí téměř jako přecpané hlavní třídy Ria De Janeira při tom jejich karnevalu, pokud je člověk schopen přepočíst ve správném poměru šířku ulic a počet návštěvníků. Chyběly jenom polonahé tanečnice a alegorické vozy. Zdaleka nejvyjevenější bylo místní obyvatelstvo, zjevně přivyklé na jízdu králů, hody a podobné folklórní slavnosti – vyčkávalo, kdy zazní první zajuchání, ale dočkalo se pouze bubnů a sem tam pískání píšťaly mistra kapelníka udávajícího rytmus.

Ostré lokty a znalost prostředí nám napomohly, abychom se dostavili do místního klubu kultury včas na promítání snímku Jako nepoddajný plevel, v pořadí již druhého vynikajícího kousku filmového materiálu s účinkujícím Jackem Nicholsonem (prvním byl včerejší Přelet nad kukaččím hnízdem). Svůj počin si přijel uvést sám pan režisér Hector Babenco, jenž za pomocí briskní španělštiny a ještě brisknější překladatelky bleskově uzemnil ukecaného uvaděče chystajícího se vyptávat na šest otázek, z nichž vystřelil pouze jednu, navíc úplně vedle, a podělil se s diváky o historku, kterak se španělský filmař „prochcal“ do Hollywoodu díky těsně uspořádaným pisoárům. Filmový zážitek z tohoto vhledu do života amerického tuláka s jediným, avšak neumlčitelným životním problémem, nejen nalákal plný sál, ale udržel si jeho pozornost až do konce, ačkoliv téměř těsně navazoval na další program. Zárukou kvality zde však není pouze božský Jack Nicholson, ale i kvalitní stejnojmenná knižní předloha Williama Kennedyho a hlavně Nicholsonovi sekundující Meryl Streepová v roli osudem odhozené klavírní virtuózky. Vedle Falstaffa šlo hned o druhou ránu do černého, kterou se nám ten den podařilo zasáhnout. Vřele oba tyto kinematografické počiny doporučujeme komukoliv, kdo by měl možnost je zhlédnout.

Sprint na poslední večerní projekci skrze deštěm zchlazený noční vzduch a napříč onou dříve ucpanou (v noci již úplně volnou) výpadovkou směřoval stejně jako minulý den na program kina Aero, tentokrát s názvem B-kult, v jehož rámci nám bylo umožněno vidět další filmový splašek s názvem Toxický mstitel. Snímek americké provenience, už od prvních minut očividně zakotvený v hlubokých letech osmdesátých, vypráví packalsky vtipnou formou příběh uklízeče fitness centra z městečka nedaleko New Yorku, obklopeného skládkami toxického odpadu. Že je tento chlapec těžký looser, který právě díky onomu toxickému odpadu vrátí vše zlé, co mu bylo učiněno, je už docela zbytečné dodávat. Ve splácaném ději dominuje královsky nepovedená technika každého záběru, střihu a hereckého výkonu. Politická nekorektnost, špatný vkus, cákance krve a mop vražený v hlavě jsou dalšími dominantami tohoto skvostu, který si budete moci již brzy pořídit za příjemnou cenu v Levných knihách. Následující B-kult mega hudební afterparty pak uzavřela zvrhlý večer plný vysmívání se filmovému neumětelství a vystřelila nás nabrat další síly do pokračujícího víru celuloidové zábavy.