Letní filmová škola v Uherském Hradišti – mezi půlkami

Narozdíl od předešlého dne se zaměřením na polskou kinematografii se naše festivalová delegace v Uherském Hradišti zapojila do plánovaného programu slovenské kinematografie relativně naplno.

Propásli jsme jen pásmo krátkometrážních filmů ve slovenském znění. Tak jsme začínali, namísto Zimy kúzelníkov, ba i českých úspěšných Tajností od Alice Nellis jsme se nechali zlákat údajně komponovaným programem s názvem Indiánský kult smrti, kam se měli dostavit čtyři hosté, mimo jiné i náčelník jednoho z kmenů amazonského pralesa. Nakonec se dostavil pouze náčelník se svou portugalsky hovořící překladatelkou a uvaděč a v patách jim šly technické problémy a trochu trapné faux pas s dlouhometrážním téměř nekomentovaným dokumentem plným obrazů ze života jihoamerických indiánů nám neznámého kmene. Snímek nebyl nikterak špatný, bohužel jeho prezentace značně pochybila. Znění bylo pochopitelně v řeči indiánů a titulky v portugalštině, ale chyták byl v tom, že překladatel, jenž měl překládat do sluchátek v sále, portugalsky neuměl (že nebude překládat z angličtiny, se dozvěděl pár minut před začátkem projekce) a ona portugalská překladatelka delegujícího náčelníka dostala funkční mikrofon až v momentě, kdy se už žádné titulky na plátně neobjevovaly. Ale co se obrazu týče, byla to pěkná podívaná, ačkoliv o tématu indiánského kultu smrti jsme se nic nedozvěděli.

Z programu jsme utekli před samotným koncem, kdy měla proběhnout nějaká ta debata, právě proto, že času bylo málo i na přesun do dalšího sálu, natožpak pro nějakou debatu. Tentokrát jsme se ale nechali zlákat slovenskou filmovou produkcí a zavítali na trojitou dokumentární projekci z tvorby slovenského opravdu skromně působícího režiséra Dušana Hanáka. Před samotnou projekcí nám bylo mnoha slovy sděleno několik málo informací. Kromě Jiřího Králíka, tentokrát převážně v roli diváka, byl přítomen i jakýsi interpretátor filmů a hlavně sám režisér. Trošku úsměvné byly pokusy onoho interpretátora o vyložení díla člověka, který před ním seděl a posléze ho ihned opravoval a téměř (ovšem se vší úctou a slušností) zadupával jeho teze. Snad by pro příště stačil pan režisér a Jiří Králík, který se své role ujal až po promítání filmů. Jako první z dokumentů šlo Šest otázek pro Jana Wericha, trochu netradiční portrét jednoho z největších umělců české historie. Otázky velmi dobově znějící komentátorky Werich glosoval jako vždy vtipně a minimálně dvojsmyslně, ačkoliv jsme jich namísto anoncovaných šesti napočítali pouhé čtyři. Ale co naděláme, mystifikace je také umělecký prostředek. Tematické těžiště se v dalším dokumentu s názvem Přišel k nám Old Shatterhand přeneslo do trochu jiné roviny. Nijak nekomentované záběry z období let šedesátých na diváky dýchly atmosférou dávno minulých a doufejme nikdy se nenavrátivších roků nesvobody, a to i přes ono časové určení do dnes poněkud mytizované doby tání komunistického režimu, na což upozornil i sám režisér. Lidé reagující vystrašeně a občas vyloženě maloměšťácky na cizojazyčné turisty, chodci zvědavě, okatě a vskutku zblízka obhlížející vozy s cizími poznávacími značkami a mohutné závory a celní prohlídky každého zavazadla na hranicích zde ukazované jsou naštěstí už jenom nepříjemnou historií. Vrcholem odpoledne byl rozhovorový dokument Obrazy starého světa, ve kterém Dušan Hanák zpovídá deset seniorů se zajímavým pojetím života, stáří i smrti. Snímek i přes svou tragičnost dýchal na publikum humorem a jakýmsi podivným nadhledem. Stejně jako mnoho podobných filmů byl ale i tento trezorový a na panu režisérovi bylo hodně znát, že reakce diváků na svůj film si užívá naplno teprve nyní, sedmnáct let po pádu režimu, což mu rozhodně přejeme a je nám docela líto, že nemohlo dojít ke konfrontaci snímku s jeho tehdejšími, dnes již dávno zesnulými aktéry. Tento tematický návrat k letošní páteři festivalu, ke stáří, nás trošku strhl k zemi, vydali jsme se proto osvěžit pásmem krátkých filmů studentů bratislavské vysoké školy múzických umění.

Přivítal nás poněkud prázdný přednáškový sál Univerzity Tomáše Bati a mlčenlivá obsluha projekce, která hned spustila pásmo filmem Osud prasátka. Tento se stal ihned a bez příčiny takřka kultovním snímkem, protože se pouštěl několikrát a v poslední čtvrtině se video z DVD zaseklo a nejelo dál. Obsluha si s tím hlavu nedělala, sice vyzkoušela ještě i jiný softwarový přehrávač, ale nakonec pustila další film. Osud prasátka nám byl promítnut ale ještě jednou v závěru, opět s oním zásekem, tentokrát však trochu ošáleným tím, že jej obsluha na časové ose přeskočila a prezentovala nám závěrečnou scénu bez návaznosti. Myslím, že je jasné, co se študovanému prasátku stane, jsou-li na konci postavy řezníků.

Dál nás opravdu vysoce zaujal animovaný loutkový snímek Nazdravíčko. Film technicky opravdu silně podobný tomu, co nám předvádí Fimfárum, nás potěšil svou vyzrálostí nejen co do zpracování, ale i dabingu, scénáře a vůbec svou až nestudentskou celistvostí. Anglicky komentovaný děj spíše přidává, než ubírá na atraktivitě a pohádkový příběh o lehkém alkoholickém závislákovi, který se díky dvěma neschopným čertům a ráznosti zbaví své protivné ženy. Závěrečný vypravěčský kontrapunkt vysvětlující název Nazdravíčko je pak výbornou chuťovkou k pozvednutí koutků úst a zatleskání. Další animované počiny sice technicky nijak neupadaly, ale také nijak nenadchly ani provedením, ani nápadem. Co se hraných snímků týče, zaujala nás velmi okatá krátkometrážní pocta Amélii z Montmartru počínající a končící sebevražedným tulipánem a naplněná otrávenými koláčky, barevnými filtry a lehkostí svého pojetí.

Menší osvěžení v nedaleké hospůdce nás posunulo k dalšímu Aero večeru, tentokrát s názvem Audiovisual, který sliboval unikátní pásmo z několika různých audiovizuálních oblastí. Tentokrát však přinesl zajímavý, ale pro pokročilou noční až ranní hodinu uspávací dokument o kdysi Čechy naplněné chicagské čtvrti Pilsen, kde nyní žije pouze několik špatně česky hovořících potomků, hromada Mexikánů a jeden poťouchlý sběratel čehokoliv slovanského. It’s fun to Bohemian sice láká k návštěvě této čtvrti, ale také k návštěvě vlastního pelechu. Tam jsme se také odebrali připravit se na zítřejší promítání Simpsnů ve filmu.