Letní filmová škola v Uherském Hradišti – startujeme

Tak a je to tady. První víkendový den LFŠ 2007 byl i přes příjezd další velké várky návštěvníků, která následně zaplnila ulice a snížila věkový průměr obyvatelstva Uherského Hradiště, velice příjemný. Mimo jiné snad i pro ten pocit živoucího a všude kolem se valícího festivalu. Náš den v rozpálených ulicích města a dusných promítacích sálech začal trochu těžším kalibrem, a to filmem Jeana-Luca Godarda U konce s dechem. Tento snímek staví do popředí jak své pohrdání zajetými pořádky a zkostnatělou společností čili svou přináležitost k francouzské Nové vlně, tak i hravost, uličnictví a především Jeana-Paula Belmonda v hlavní roli. Příběh obyčejného příživníka živícího se krádežemi aut a vybíráním peněženek svých několikadenních přítelkyň, které okouzluje nadmíru účinným šarmem, je zde rozsekán do často nenávazných fragmentů a dohromady dává žánrově dekonstruktivní koláž, již lze nejlépe popsat asi jako detektivka naruby. Očekávaný těžší kalibr se tak nakonec zvrtl v příjemný zážitek s oním „aha“ momentem, kdy člověk může vidět začátky velikých hereckých osobností, jakou Belmondo, i přes své pozdější výlučně akční role, bezpochyby je.

Náš útěk z přehřátého sálu se vzduchem, který by se dal nejen krájet, ale i vařit a servírovat jako hustá omáčka, byl ve velkolepém stylu, neboť promítání snímku U konce s dechem ukouslo nečekaný krajíc času. Naštěstí se další vytipovaný program odvíjel o několik desítek metrů dál ve vychlazeném sále, kde jsme byli svědky vybraných výherních počinů z posledního Anifestu. Osvěžující balíček krátkometrážních hravých animací prezentoval celosvětovou animátorskou tvorbu se silným českým zastoupením. Použité techniky se různily stejně jako kvalita snímků, kterou je však těžko srovnávat – šlo totiž o vítězné filmy různých kategorií. Z tohoto výcucu Anifestu ale musíme vyzdvihnout hudební klip Apple on a tree využívající pouze a výhradně lidských elementů. Tvůrci se ale nezastavují u detailů lidského těla či tanečních kreací, jak by se dalo čekat, ale tvoří z lidských protagonistů navlečených v různobarevných kostýmech celou scenérii – lidé tráva, lidé stromy, lidé nebe, lidé slunce, lidé jablka a nakonec lidé lidé. Vedle tohoto počinu probleskla i příjemně surová ruční animace snímku Strach či velmi originální pojetí lidské existence, víry v boha a jejího praktického naplnění v báječné jednoduchosti jménem Lapsus. Anoncovaných sto dvacet minut skončilo zhruba ve dvou třetinách, zajásali jsme tedy a vrhli se na občerstvení sebe sama.

Mezitím se rozjížděly doprovodné akce. V parku se kupily kinem znavení festivaloví diváci a využívali všech nabízených možností. Nafukovací horolezecká stěna moc přeplněná nebyla, ale chillout stan s fotbálkem, výčepem a několika počítači hučel životem, stejně jako zajímavá skate show v místním skate parku. Kdo si ale chtěl doopravdy odpočinout, praštil sebou na některé z mnoha volných míst trávníku a hodil si příjemnou chrupku, a že takových nebylo málo.

Následný zahajovací večer Letní filmové školy se nesl ve stejném duchu jako každý rok. Přeplněné kino Hvězda, Jiří Králík, hromada hostů, udělení cen a uznání, trochu toho poplácání se po zádech, nějaký ten vtípek a projekce dalšího filmu. Loňskou uvaděčku Chantal Poullain letos nahradila herečka divadla Buchty a loutku Kristýna Maděričová a letošní největší host je, jak už od včerejška všichni víme, Václav Havel. Který se mimochodem ještě před zahájením účastnil spolu s Andrejem Krobem diskuze nad Krobovým filmem Fenomén Hrádeček aneb Duchové pod Břečtejnem a jediným samizdatovým videozpravodajem. Ale zpět k zahájení, které uzavírala projekce oscarového snímku Polibek pavoučí ženy, jenž okouzlil nejen akademiky udělující Oscary, ale i nás a snad celé kino. Bravurně provedený vězeňský příběh s perfektními hereckými výkony a absolutně využitým prostorem maličké vězeňské cely by neměl uniknout ničí pozornosti, i přes svou exotičnost (ano, jde o brazilský film) nebo relativní stáří.

Poslední část dne a první hodiny dne nového jsme se rozhodli vsadit na nenáročný program, proto jsme se odebrali směr kino Mír a usadili se na projekci pořádané pražským kinem Aero s názvem Otrlý divák. Tato zavedená série vždy zaručuje minimální požadovanou mozkovou kapacitu a pevnou bránici. Neuvěřitelně komický počin mexické kinematografie jménem Santo a Blue demon proti příšerám uvedený Ivem Andrlem, ředitelem kina Aero, vyburcoval diváky k bouřlivému smíchu. Hlavní hrdina, wrestlingový zápasník El Santo, jež si nikdy nesundává svou stříbrnou masku, se staví proti hrůznému a zlému profesorovi pocházejícímu z Transylvánie, oživujícímu nejen mrtvé zločince, ale i dávno pohřbené příšery. Kde se zde vzal upír a vlkodlak, je dosti očividné, ovšem s mexickou verzí Frankensteinova monstra, egyptské oživlé mumie či dokonce báječného jednožárovkového kyklopa je to už těžší. Ať je to jak chce, zábava to byla báječná a z kina jsme odcházeli opět poučeni o tom, co vše lze natočit a úspěšně promítat.

.:Předchozí den::Následující den:.