Letní filmová škola v Uherském Hradišti – zavíráme

Máme za sebou plných devět dnů Letní filmové školy. Oči křičí bolestí, pytlovina pod očima nás táhne k zemi a víčka se klíží únavou. Hlava obluzená enormním počtem snímků a energetických nápojů už pomalu vypovídá službu, ale než se tak stane, musíme rychle vychrlit své zážitky z posledního dne.

Po krátkém spánku jsme začínali pásmem krátkých filmů studentů Univerzity Tomáše Bati, kde jinde než právě na jejich domovské půdě. Na rozdíl od prací slovenských kolegů nebylo toto pásmo natolik kvalitativně vyvážené a vyskytovaly se v něm kromě bakalářských či ročníkových prací i obyčejná cvičení nižších ročníků. Nechceme samozřejmě nikterak zpochybňovat schopnosti těchto tvůrců, ovšem cvičení na téma charakterizace postavy v animovaném provedení přece není materiál vhodný pro veřejné promítání. Na druhou stranu jsme byli mile překvapeni několika projekty, především pak jakýmsi pseudodokumentem o mladíkovi, který jen tak někde nedokáže vykonat velkou potřebu. Ne, nejsme nikterak úchylní v tomto směru, jde pouze o celkové provedení tohoto projektu, jež nás zaujalo nejvíce ze všech. Těžko vyjmenovávat jiná světlá místa, neboť v takové kadenci superkrátkých prací člověk velmi rychle ztratí orientaci, aby pak stejně jako my odcházel z prezentace tvorby studentů této školy s pocitem, že to docela „prosral“. O to pak více, pokud neviděl při předešlé příležitosti herecký majstrštyk Jako nepoddajný plevel promítaný ve stejnou dobu, či si chtěl připomenout kouzlo českého filmu v Hoří, má panenko.

Tato zkušenost na nás uvrhla menší chmury, se kterými jsme se odebrali na hlasitě anoncovaný český film Pusinky. Odebrali jsme se však příliš pozdě, neboť k našemu překvapení na něj byl stejný nátřesk jako na Obsluhoval jsem anglického krále. Na Klub kultury, kde akce probíhala, jsme se tedy nedostali, což nám na náladě nepřidalo. Účastníci festivalu, kteří se odebrali na projekce snímků vzniklých v rámci LFŠ workshopů byli zřejmě více spokojeni. Nám se podařilo zahlédnout jeden relativně zdařilý filmový pokus na téma jak sbalit holku na letním filmovém festivalu. Pusinky jsme nedokázali dostihnout ani na pozdějším promítání na náměstí, kde bylo o to více lidí, že byl vstup volný pro veřejnost.

Abychom si trochu pozvedli morálku, vydali jsme se na snímek Meteorango kid, mezigalaktický hrdina. Tuto projekci jsme propásli již někdy v úvodu festivalu na úkor jiného filmu, avšak neodolatelný katalogový popisek, který silně imponoval naší vášni pro filmovou podivnost, nás k tomuto snímku přitáhl jako magnet. A rozhodně jsme nelitovali. Hrdina slavící narozeniny se opravdu změní v Batmana, na nějž se Robin zcela vyprdne, dá nakládačku rodičům, zastřelí kámoše, pořádně zahulí a nakonec ho málem kousne upír. To vše zabalené v zajímavém a velice příjemném hudebním doprovodu dává dohromady jediného filmového zástupce brazilského kinematografického proudu Udigrudi, do kterého bychom v budoucnu rádi pronikli hlouběji.

Zatímco jsme se rochnili v této celuloidové zajímavosti, probíhalo v kině Hvězda slavnostní zakončení festivalu. Samotný fakt, že jde o zakončení, příliš slavnostní není, ovšem každoročně přižene velkou část festivalových diváků na tuto akci zvědavost, protože je zde ohlašováno téma pro příští ročník. Kromě tradičního udělení několika různých cen několika různým lidem jsme se tedy nakonec s obrovskou úlevou dověděli, že po dvou nám ne příliš blízkých tématech přichází na řadu jedno velmi zajímavé, a sice film a magie. Ano, přesně to bude hlavní tematickou osou dalšího ročníku a sekundovat jí bude egyptský film. Jako takovou třešničku na dortu dostala větší skupina zvědavců a menší část vytrvalců českou předpremiéru světově známého a ceny ověnčeného Faunova labyrintu. Jakkoliv to zní lákavě, nás to nepřesvědčilo, neboť se nám již poštěstilo tento počin vidět, a jak už bylo jednou na NeKultuře vyjádřeno v článku o posledních Oscarech, myslíme si, že tento snímek si všechny své pocty příliš nezaslouží. Ale o tom podrobněji snad až v recenzi.

Z festivalu jsme odjížděli s pocitem uspokojení, ba i menšího přežrání výživným filmovým obsahem. Hladem jsme netrpěli ani jindy v průběhu, protože stejně jako mnoho jiných věcí doznalo i občerstvení oproti minulým ročníkům značného vylepšení. Vůbec, mnohé se v organizaci Letní filmové školy vylepšilo a snad i díky tomu jsme měli to štěstí a dostali jsme se, až na poslední den, na všechny projekce, na které jsme chtěli, bez větších problémů. Spolupracovalo i letošní velmi rozmarné počasí, aby přidalo další korálek na šňůru tropického maratónu hradišťského festivalu. Atmosféra byla tedy příjemná i přes místy dosti hustý vzduch a celkově jsme si výlet na Moravu užili, ač jsme měli z onoho původně anoncovaného tématu menší strach, více než vrchovatou měrou.

.:Předchozí den:.