Nejen česká radost v Jihlavě
Že už to skutečně hoří, pochopili návštěvníci Patnáctého ročníku mezinárodního festivalu dokumentárních filmů hned druhý den, kdy během několika málo minut za doprovodu hustého, šedého dýmu beze zbytku shořel festivalový stan. „Kde teď budou festivalové pařby?“ obcházeli jeho ruiny zoufalí návštěvníci. Že se jedná o skutečný problém, dokázala i pohotová obhlídka ředitele festivalu Marka Hovorky. „Pařby budou!“ pravil, a jak řekl, tak se taky stalo.
Poté, co byly tímto příslibem primární potřeby většiny návštěvníků ukojeny, jejich pozornost se mohla přesunout k věcem zásadnějším. Třeba festivalové výzdobě. „Vy jste z festivalu? A víte, proč je na Prioru ta bílá plachta?“ tázala se nás před vstupem do akreditačního centra zjevně rozhořčená starší dáma. „My nevíme, zeptejte se ředitele,“ snažili jsme se ji odbýt. „A že to je vyhozených sto tisíc asi taky nevíte, co?“ přitvrdila. Potvrdili jsme, že skutečně nevíme. Dáma se tak zřejmě utvrdila v názoru, že jsme skutečné nuly a se zvoláním „zeptejte se Mirka, jestli mi nevěříte,“ nakvašeně odběhla. I takhle může vypadat nefalšovaně autentické festivalové přivítání.
To, co zbylo z festivalového stanu
Pařby budou, i když není stan. Prior zakryli za sto táců. To hlavní už víme. Nastal čas zajímat se o filmy. A jelikož není v možnostech festivalového návštěvníka zhlédnout vše, co by chtěl a měl, soutěžní sekce Česká radost byla jasnou volbou. Jak letos vypadala? Podle poroty, která v závěru udělila hlavní cenu dokumentu Martina Marečka Pod sluncem tma, byla silně předimenzovaná. „Těch filmů bylo do jedné soutěže vybráno zbytečně moc. O vítěze jsme se přeli šest hodin,“ uvedla vyhlášení cen porota, kde zasedlo i duo loňských vítězů za film Ženy SHR Ondřej Provazník a Martin Dušek. Jelikož ale i ostatní soutěžní sekce obsahovaly čtrnáct (Mezi moři), šestnáct (Opus Bonum), a dokonce třicet čtyři (Fascinace) dokumentů, to, co porotě skutečně vadilo, nebyl ani tak vysoký počet, jako spíše nevyrovnaná úroveň snímků.
Martin Mareček napjatě čeká na vyhlášení
Které z nich se podle poroty do výběru dostat neměly, nevíme. Které ocenila, ano. Kromě již zmíněného Marečkova filmu, který sleduje dvojici českých rozvojových expertů na jejich poslední misi v Zambii, věnovali zvláštní ocenění „za jiné pojetí filmu“ videoartovému počinu 31 konců / 31 začátků umělecké skupiny Rafani. Již bez ceny, ale s velkým uznáním jmenovali další dva snímky – Rock života režiséra Jana Gogoly ml., který sledoval roční znovuzrození rockera Oldy Říhy i kapely Katapult, a Vachkův více než tříhodinový kus Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid. Vachek si za něj nakonec vysloužil i cenu opravdovou, a to mezinárodní cenu Film New Europe Visegrad Prix 2011od poroty hodnotící filmy střední a východní Evropy, a to mimo jiné za to, že „režisér odvážně poukazuje na to, jakými způsoby může film obohatit lidské vnímání a uvažování“. Předání proběhlo zřejmě typicky Vachkovsky – rychle a beze slov – „Alespoň se nám díky panu Vachkovi vrátil časový harmonogram zpět do normálu,“ hodnotil jeho počin kladně jeden z dua Vosto5-kových moderátorů.
Ředitel programu ČT Milan Fridrich
předává cenu Martinu Marečkovi
Různorodost oceněných i pochválených filmů nesvědčí o tom, že by porotci vyzdvihovali nějaký konkrétní styl, směr nebo sdělení. Zatímco Rafani i Vachek natočili snímky, které jsou založené na hře s formou skrze niž komunikují zakódované sdělení, Rock života je postaven především na energii Oldy Říhy, kterou již zbytečně netlumí nečekanými formálními postupy. Nejvýše oceněný snímek (dále i Cena diváků a cena Silver Eye) Pod sluncem tma staví kromě silné a obecně pochopitelné výpovědi i na poutavé vizualitě. Zobecnit můžeme jen do té roviny, že české dokumenty konečně nabírají na síle, rozpětí žánrů a stylů a že se jim začíná dostávat silnějšího produkčního zázemí, a to buď od společnosti HBO (dále například Venku – film o znovuzačlenění do společnosti po propuštění z vězení nebo Generace Singles – portrét několika permanentně nezadaných mužů a žen) nebo Hypermarket filmu. Kritika se v této oblasti snesla na hlavu České televize, které režisér Martin Mareček po obdržení notebooku za Cenu diváků doporučil, aby podporovala české dokumentární filmy i jinak než jen oněmi notebooky. Jeho výzva vyvolala souhlasný potlesk a poněkud zrychlený odchod ředitele programu ČT Milana Fridricha z pódia. Možnost podpořit české dokumenty má nyní každý, a to návštěvou vybraných kin, kde bude pět z nich od 2. 11. do 22. 12. promítáno v rámci akce nazvané Česká radost v českých kinech (více na www.ceskaradost.cz). Pokud jste ještě nikdy nešli do kina na dobrý český dokument, tak tentokrát už to opravdu hoří.
