Oscaři po česku aneb Hříšná party VIPáků

Rozhodl jsem se, že na jednu noc obětuji spánek (akce trvala od 21:00 do 6:00) a jako vyslanec NeKultury (která byla oficiálně pozvána) se vydám mezi VIPáky a podívám se, jak to na noblesních večírcích vypadá.

To, že se jedná o Oscar party, bylo poznat již při příchodu do Slovanského domu. I zde totiž byl slavný červený koberec, který neodmyslitelně k Oscarům patří. Příchozí VIPáci tak po červeném koberci prošli kolem připravených kamer a po eskalátoru zamířili přímo na večírek. Také já se vydal po červeném koberci, ovšem okamžitě mi bylo dáno najevo, že já žádný VIPák nejsem. Po dlouhých tahanicích, vyjednávání a hledání v seznamech nakonec mé jméno bylo nalezeno a byl jsem milostivě vpuštěn dovnitř.

Ocitl jsem se v sále podobném většině sálů v národních domech, kde se pořádají nejrůznější plesy. Tentokráte však výzdoba dávala najevo, že o žádný ples nepůjde. Všemu totiž dominoval především honosný bar uprostřed místnosti, který obsluhovali hned čtyři barmani naráz. Nechyběly samozřejmě papírové sochy Oscara, loga HBO, podium a velké promítací plátno a plazmové televize, na kterých běžely programy HBO a následný přenos z Oscarů.

O občerstvení se kromě baru, kde se daly získat nejrůznější míchané nápoje, starala cateringová společnost. Pro hosty připravila nejrůznější světové speciality, jako jsou ústřice a jiné mořské plody (neboli potvory), japonské sushi, syrové maso na nejrůznější způsoby, jednohubky s vizáží uměleckých předmětů a další delikatesy (tedy jak pro koho, protože já si na to zas až tak nepotrpím a raději si dám čerstvě upečený rohlík). Kromě toho bylo hostům podáváno italské víno a zájemci si mohli nechat zabalit pravý kubánský doutník. Čekání na přenos si pak přítomní pánové zpříjemňovali pohledy na sličné hostesky, které byly nuceny se za večer hned pětkrát převléci (s pokročilejší hodinou ubývalo látky).

Nelze se tedy divit, že se během hodiny sál zaplnil tak, že byl problém vůbec někam jít, jelikož v cestě stály vždy nějaké překážky v podobě lidských bytostí. Ale asi byste čekali, že na party konané ku příležitosti FILMových cen budou hojně zastoupeny FILMové celebrity. I já si to myslel, ovšem opak byl pravdou. Ze známých osobností, které na akci dorazily, toho s filmem měla asi nejvíce společného filmová kritička Mirka Spáčilová. Kromě ní se tam objevili především lidé z televize a partyVIPáci známí především skandály či účinkováním v reality show. Zajímavější celebrity (používání slov VIPák a celebrita je záměrné – pozn. aut.) prostě zůstaly doma.

Osamělého novináře, který nenašel nikoho na kloudný rozhovor, tak pobavila alespoň připravená vystoupení. Nejprve se barmani předvedli při barmanské show, jejíž součástí byla i práce s ohněm a světlem. Jelikož však proběhla chvíli po zahájení večírku, ještě postrádala potřebnou atmosféru. Prostě se do akce potleskem zapojilo málo lidí.

To naopak při vystoupení 4TETu Jiřího Korna již tleskali téměř všichni, a zaslouženě. Hudební představení této vokální čtveřice totiž opět nemělo chybu. Ovšem ještě větší zážitek jsem měl z následného programu. O atmosféru se totiž poté starala mladá jazzová kapela Madfinger s repertoárem, který se na podobnou akci hodil více než dobře. Po chvíli bylo vidět téměř každého hosta, jak se v rytmu vlní nebo alespoň podupává pod stolem. O zážitku, jaký jsem z této kapely měl, asi nejlépe vypoví toto: Po ranním návratu (asi okolo 6:00) jsem okamžitě nezalehl do postele, ale zapnul jsem počítač a navštívil internetové stránky Madfingerů. Pak jsem se chvilku prospal a pět hodin poté jsem již v ruce držel jejich CD, které jsem si okamžitě jel koupit. Je opravdu dobré, ale živé vystoupení (jak už to u jazzu bývá) bylo ještě mnohem lepší. Takže případnou účast na koncertu Madfingerů vřele doporučuji.

Po pěti hodinách pozorování, jak stovky lidí opovrhují jedním ze smrtelných hříchů, a to požitkářským OBŽERSTVÍM, jsem se dočkal samotného přenosu z Oscarů. K svému zděšení jsem ale zjistil, že v sále to téměř nikoho nezajímá. Koktejly posilněná děvčata skotačící na reprodukovanou hudbu málem zbourala sál, když byl kvůli přenosu odvolán DJ. Jen několik málo hostů si přineslo židle a sledovalo obří plátno. Většina dojídala zbytky občerstvení a dopíjela to, co ještě zbylo na baru.

Zatímco v sále Kodak Theatre, kde se Oscaři předávali, se brečelo štěstím, slavila se vítězství a děkovalo se, tak ve Slovanském domě se papalo, bumbalo a domlouvala se spolupráce. Neříkám, že na oscarové afterparty v LA se to pak nedělo, ovšem čeští VIPáci předvedli, že konzumace je jejich silnou stránkou.

Následná procházka ranní Prahou, která ve svých ulicích vítala první chodce jdoucí do práce, mi ukázala, jak ztracený čas to byl a jak lidé časem plýtvají. Zatímco někteří vstávají v pět hodin ráno, aby mohli živit rodinu, jiní celou noc tráví tlacháním, obžíráním se stravou, kterou někdo nazval delikatesou jen proto, že je drahá, přitom většině to nic moc neříká, chlastáním (protože pití vypadá jinak) a nejrůznější povrchní zábavou. A pak je tu někdo, kdo je přitom celou noc pozoruje, aby o tom mohl něco napsat a krást čas těm, co to pak budou číst.

Ale abych nekončil nějakým chytráckým tlacháním nad plýtváním času (na to jsou jiní experti), tak řeknu, že celé to mělo jedno pozitivum. A to, že jsem objevil Madfingery. Kvůli nim to stálo za to.