Pouta mají třináct nominací na České lvy, kritici je ocenili už podruhé

Celkem deset hraných celovečerních snímků z české produkce se uchází v některé z dvanácti kategorií o zisk Českého lva za rok 2010. Minimálně o dva zářezy vede filmové klání normalizační drama Pouta Radima Špačka, které má ambice všem svým konkurentům natlouct. Nominační večer, který tradičně proběhl v pražském kinosále Lucerny, se nesl ve snaze napravit si reputaci, kvůli které letos vznikly konkurenční ceny. Směšné by bylo, kdyby Český lev dopadl identicky.
Český filmový píseček je relativně malý,
vzniká u nás všehovšudy hrst filmových děl, a když na ně aplikujeme
poměrné pravidlo o počtu výborných, průměrných a špatných snímků,
vyjde nám, že do nominací o nejlepší filmy se nemůže probojovat
příliš kandidátů. Přesto se zvedl počet nominovaných filmů v každé
kategorii ze tří na pět, jako by se tím zvedl i počet výborných filmů,
kterých se naopak nedostávalo. Některé, jako třeba Babička, Jarmareční
bouda nebo Bastardi, nemohl ani slepec počítat mezi skutečné filmy. Rodinka
pak byla jenom dlouhá reklama na seriál. Už loni v únoru jsme ale mohli
tušit, že výtečné drama z prostředí StB, normalizační šedi a
vlastních malých ambicí se bude o rok později smát svým soupeřům a
vyzobávat výroční ocenění. V sobotu 5. únoru potvrdilo toto drama svou
sílu, když se nominace dočkalo nejen v nejvýznamnějších kategoriích
nejlepšího filmu, scénáře a režie, ale své zástupce má i v hereckých
a technických sekcích.
O nejlepší film se popere se
čtveřicí silných konkurentů. První nalezl svůj inspirační zdroj
v knize Petra Šabacha, kterého vždy vycucával hlavně Hřebejk
s Jarchovským. Občanský průkaz Ondřeje Trojana, stejně jako Pouta z let
normalizačních, si na Českých lvech vede více než dobře s jedenácti
nominacemi. Uspět by Občanský průkaz mohl v některých hereckých
kategoriích, i když o vítězství Ondřeje Malého, původně divadelního
herce, za roli potměšile sadistického a psychicky nevyrovnaného agenta StB
v Poutech pochybují jen ti, co jeho výkon nespatřili.
Druhým konkurentem je Kuky se vrací
Jana Svěráka, v němž loutkoví herci převyšují motající se herce,
čímž se sedmi nominacemi aspiruje hlavně na technické ceny. Byl sice
nominován i na nejlepší film a za režii, ale kupříkladu scenáristická
kategorie se mu vyhnula. Zato by se mohl stát výtvarným počinem roku nebo by
si Jakub Dvorský mohl odnést cenu za kameramanskou práci. To by ale Kukymu
nesmělo stát v cestě rakousko-uherské nebezpečí – přehlédnutý,
ovšem hodně fascinující surrealistický kousek o dvou nominacích
s názvem Hlava-Ruce-Srdce, který kiny prošuměl.
Filmové ztvárnění odsunu
sudetských Němců v Habermannově mlýnu se stalo předposledním adeptem na
nejlepší film a dalších pět cen. Celkově by profitoval hlavně kvůli
tématu, v němž se Juraj Herz odvážil nakousnout ožehavé téma. Akademici
by ale neměli přehlédnout, že hodnotí výsledek a ne snahu, Herz totiž
předvedl mnohem víc toho druhého a kvůli jednomu momentu neodsunul ani tak
Němce jako zbytek válečného příběhu. Konečně sedmero šancí na
vítězství včetně nejlepšího filmu získal Robert Sedláček s dílem
Největší z Čechů. Jeho nominacemi se akademici jistě pokouší vylepšit
renomé, na které minule sedla velká černá skvrna, když Sedláčkův
minulý počin, Muži v říji, nezískal ani jednu nominaci. Ostatně kvůli
tomu, že byli akademici podezíráni z toho, že všechny filmy nevidí a
upřednostní pár vyvolených, vzniklo na přelomu prosince a letošního ledna
nové kritické ohlédnutí za uplynulými dvanácti měsíci. Ceny české
filmové kritiky v rámci naprosté transparentnosti ve většině kategorií
vyhrál právě snímek Pouta.
Tímto gestem se novináři pokusili odtrhnout
od Českých lvů, kteří každoročně zajímají méně a méně lidí, ale
víc a víc jich událost kritizuje. Zatím se show lehce usměrnila a zbavila
se toporné trapnosti angažováním Jakuba Žáčka a Marka Daniela do rolí
moderátorů. Vachler se navíc postavil Cenám české filmové kritiky bez
bázně a hany a opět se v rámci Lvů udělovala ocenění kritiků, mezi
něž akademie přizvala novou krev. Jednotný vkus se projevil, když taktéž
zvolili Pouta jako nejlepší hraný film, ale v oblasti dokumentu se od svých
kolegů odlišili a místo časosběrného výletu mezi české feťáctvo od
Heleny Třeštíkové ocenili společenskou satiru Víta Klusáka a Filipa
Remundy o neuskutečněném radaru.
Jisté je, že zatímco pojem
nejlepší film definují akademici i novináři relativně stejně, sympatie
diváků získávají mnohem méně náročná díla. V hlasování čtenářů
serveru Kinobox.cz se tak Pouta mohla s účastí v první pětce rozloučit.
Nejvíce hlasů obdržely Vejdělkovy Ženy v pokušení s milionovou
návštěvností v kinech. Na Českých lvech mají pouze tři šance, a to
s Lenkou Vlasákou a Eliškou Balzarovou v hereckých kategoriích a s hudbou
od Jana P. Muchowa. Tři nominace ještě získal akční krimi thriller
Kajínek a Švankmajerovo Přežít svůj život. Pět nadějí si také dělá
Alice Nellis, jejíž Mamas a papas postrádalo oslnivost Tajností, což se
promítlo do návštěvnosti i množství nominací.
Otázkou zůstává, jestli se tituly s nižším počtem nominací budou radovat ještě před vyhlášením vítězů, protože do soboty 5. března, kdy proběhne hlavní večer, budou akademici hlasovat ještě jednou a nominované v každé kategorii seškrtají na tři, což může řadě snímků zaříznout krk. Pouta se o ten svůj zatím nebojí. Jinak by Radim Špaček netúroval po Indii a převzal si cenu kritiků osobně.