Projekt100 roku 2008

Putovní přehlídka byla založena v roce 1995 a probíhá vždy v rámci celé České republiky ve více než stovce kin. Na rozdíl od jiných filmových festivalů není výběr jednotlivých filmů nijak omezován tématem nebo historickým ukotvením, a proto zde vznikají mnohdy překvapivá spojení mezi uváděnýmí filmy, která upozorňují na rozmanitost různých přístupů k filmovému médiu. Letošní ročník bude slavnostně zahájen 10. ledna v kině Aero a potrvá až do 31. května. Pojďme si tedy blíže představit jednotlivé filmy uvedené v rámci tohoto projektu.

Ty, který žiješ (režie Roy Andersson, 2006) – Režisér Roy Andersson, švédský tvůrce obdařený osobitým viděním světa, charakterizuje naši existenci jako neustálou snahu o to, kontrolovat věci okolního světa, což se nám nedaří a dochází k tomu, že věci spíše ovládají nás, proto se stáváme osamělou a frustrovanou bytostí. Důležitým tématem tohoto filmu je především nemožnost navazování lidských vztahů v současné odcizené společnosti. To je naznačeno i v rovině obrazové v podobě převažujících chladných odstínů. Jedná se o další specifický příspěvek z oblasti skandinávských zemí, který je zajímavý jak svým stylem ovlivněným tamějším způsobem života, tak svým tématem překračujícím všechny pomyslné státní hranice.

Želvy mohou létat (r. Bahman Ghobadi, 2004) – V utečeneckém táboře na turecko-irácké hranici, kam se stáhli Kurdové z okolních vesnic, to vře. Třináctiletý Kak, přezdívaný Satelit, se stává nepsaným vůdcem skupiny místních dětí, jejichž domovem jsou táborové stany. Většina z nich jsou zmrzačení sirotci, kteří mají paradoxně jedinou možnost, jak si vydělat trochu peněz – sbírají a prodávají zbylé nevybuchlé nášlapné miny, jimiž je zdejší oblast doslova zamořená.

Nový svět (r. Terrence Malick, 2005) – Legenda o Pocantohas v demytizovaném podání režiséra Terrence Mallicka. V typicky meditativním, hypnoticky pomalém plynutí obrazů, s uvolněnou kostrou příběhu a na kontrastu dvou kultur Mallick vykresluje své zásadní téma – rozkol mezi přírodou (její křehkostí, nevinností, čistotou a krásou) a světa postiženého „civilizací“, který přináší různé protiklady v podobě svých příslušníků postižených právě syndromy civilizace.

Náměstí spasitele (r. Krzysztof Krauze, 2006) – Po prodeji bytu a před kolaudací nového se Bartek s rodinou uchýlí k matce, aniž tuší, že naletěl podvodníkům. Zájmy a potřeby protagonistů vynuceného soužití ústí do konfliktů, lásku střídá nenávist, toleranci nesnášenlivost. Kdo zavinil tragický závěr neřešitelné situace? Lidé, či okolnosti?

Nenápadný půvab buržoazie (r. Luis Bu?uel, 1972) + Andaluský pes – Pozdní Buňuelův film ve spojení s jeho debutem poukazuje na kontinuitu jeho díla. Krátkometrážní Andaluský pes (1929), na němž spolupracoval se Salvadorem Dalím, představuje jeden z prvních důsledných surrealistických experimentů na poli filmu. Anarchie je prezentována záměrně nesmyslnými obrazy, které jako by vycházely z našeho podvědomí, kde neexistují žádné morální kategorie ani snaha řadit události podle ustáleného pravidla příčiny a následku. Nenápadný půvab buržoazie vypadá na první pohled jako tradičněji pojatý příběh, avšak vzápětí se přesvědčíme, že se jedná o portrét skupiny lidí z vyšší společnosti, kterým se nedaří dovést do konce tak banální rituál, jako je obyčejná večeře. Vyprávění stojí na místě stejně jako jejich životy. Nezmohou se na nic jiného než zakrývat svou strnulost a prázdnotu vznešenými rituály. Nejedná se však pouze o intelektuální záležitost, ale setkáváme se zde i s velmi zábavnými čistě surrealistickými momenty.

Kabinet doktora Caligariho (r. Robert Wiene, 1919) – Jedno z nejvíce skloňovaných děl německého expresionismu 20. let. Okolní pokřivený svět je projekcí duševních stavů hlavního hrdiny – chovance v psychiatrické léčebně. Vnímání reality je oslabeno skrze znakové líčení postav, namalované stíny, kontrastní nasvícení a deformované tvary ovlivněné stylem expresionistické skupiny Der Sturm, do níž patřili i dva z výtvarníků tohoto filmu. Nelze už oddělit realitu od skutečnosti a my se tak dostáváme do světa naší subjektivity.

Obrazy starého sveta (r. Dušan Hanák, 1972) – Pokus o zastavení uplývajícího času je realizován jako dokument o izolované části světa, kde žijí lidé řídící se zcela jinými hodnotami než okolní svět. Záběry vrásčitých tváří se vyznačují neobvyklou silou, avšak Hanák nezůstává pouze u oslavy životní moudrosti stáří. Ukazuje je i v situacích, kdy jsou vystaveni konfrontaci s životním stylem moderního města. Jedná se o velmi podnětné zamyšlení nad pozdní fází lidského života.

Aguirre, hněv boží (r. Werner Herzog, 1972) – Film o dobyvatelské výpravě, která míří do bájného El Dorada. Jedním ze členů výpravy je i Aguirre v podání Klause Kinského, který představuje šíleného muže poháněného touhou po moci.

Svatá hora (r. Alejandro Jodorowsky, 1973) – Alegorie protkaná spoustou náboženských a politických odkazů vypráví o muži nápadně podobném Ježíši Kristu a jeho mystické cestě na Svatou horu, kde hledá tajemství nesmrtelnosti.

Zabriskie point (r. Michelangelo Antonioni, 1970) – Film o revoltě amerických studentů proti stávajícímu politickému zřízení. Antonioni se však v duchu svého typického stylu soustředí spíše na vnitřní svět svých postav než na důslednou kritiku politického režimu.

Máme před sebou zcela jistě pestrou nabídku kulturních zážitků dotýkajících se svým tématem naléhavých problémů člověka. Několik problémů prochází více filmy, ať už se jedná o střet původní kultury s moderní civilizací nebo zobrazení absurdity přítomné v našem každodenním životě. Zda vám bude více vyhovovat mrazivý svět švédského tvůrce Roye Anderssona, nebo čirá anarchie Luise Buňuela, to už necháme na čtenářích.