Pure Pwnage – generační výpověď?

Internet je obrovské médium, v jehož virtuálních vodách lze leccos ulovit, a nemyslíme tím zrovna počítačový virus. Dnes totiž přichází řeč na fenomén, který hýbe určitou vrstvou obyvatelstva už nějaký ten rok, na Pure Pwnage (bez slangových prvků – Pure Ownage). Nehrajete počítačové hry, ale chtěli byste pochopit tento společenský fenomén lépe, než jej chápou obyčejní novináři? Hrajete, ale neznáte to? Tak pokračujte, protože Pure Pwnage je seriál na pokračování o hráčích od hráčů a pro hráče.
A tak se přihodilo, že dvojka kamarádů z Kanady natočila krátký dokument ze života „profesionálního hráče“ Jeremyho viděný okem domácí kamery jeho bratra Kylea a díky technologii BitTorrent jej vypustili do světa. Těžko říct jak, ale prakticky přes noc se z tohoto internetového vtípku stal obrovský hit s rozsáhlou základnou fanoušků, vlastním webem, premiérami ve velkých kinech, hromadou vedlejších produktů a navázalo na něj dalších jedenáct dílů s plánovanou druhou sérií. Seriál si za tu dobu oblíbili nejen hráči schopní se s postavami sžít, kteří se nyní variují od malých dětí až po jejich rodiče, a nerdi či geekové všeho druhu, ale obyčejní popkulturní jedinci, občasní hráči a internetoví brouzdalové všech odrůd.

Skrze Kylea, Jeremyho bratra a tvůrce seriálu, přichází druhá podstatná část. Zpracováním jde totiž vskutku o autentický dokument, neboť protagonista komunikuje s kameramanem, který neustále třepe s ruční kamerou, jak ho pronásleduje po ulicích, a doplňuje monolog občasným dotazem. Kyle navádí Jeremyho do jiných než herních situací, aby konfrontoval vnitřní Jeremyho svět pokřivený internetem a hrami s realitou a „normálními“ lidmi. Dočkáme se tak Jeremyho snahy sbalit nějakou holku na ulici pomocí chvály svých hráčských schopností a přirovnávání této snahy k postupu mezi herními levely, lidského charismatu k tzv. skillům a dosažení svého k obsazení základny. Obecně se několik prvních dílů vydařilo jako ukázková expozice, kde zrovna autoři dokáží reflektovat nadhozená fakta a přitáhnout diváky k obrazovkám počítačů díky oné autentičnosti, protože to je přece lidská podstata, smát se cizímu neštěstí, a kdo by se nezasmál Jeremyho nešťastné existenci?

Po zhlédnutí dvanáctého a zatím posledního dílu Pure Pwnage nezbývá než zatleskat a těšit se na druhou sérii. Doufáme, že se tvůrci nenechají zlákat nabídkami velkých televizních společností a zůstanou ve výživném tvůrčím podhoubí internetu, kde si mohou tvořit, co chtějí, a svobodně diskutovat s diváky, kteří se za dva roky, co Pure Pwnage existuje, stali nedílnou součástí tvůrčí síly, která štáb žene dál.