Tanec (konečně) v hlavním vysílacím čase
V sobotu 4. listopadu se na ČT1 rozjela zbrusu nová soutěž, která k televizním obrazovkám přilákala více diváků než první díl třetí řady SuperStar. Ladné pohyby, podmanivá hudba, krásné šaty, to všechno zkombinováno v kreaci tanečního páru tvořeného celebritou a šarmantním profesionálním tanečníkem či tanečnicí nabídlo divákům nový pohled do světa sportovního tance, u nás trochu zapomenutého a mediálně téměř úplně opomíjeného.
Zkuste chvíli pátrat v paměti a zavzpomínejte, kdy jste si byli naposledy zatančit. Jestli se vám vybaví aspoň základní taneční kurzy, nemusíte se zase tolik stydět. V poslední době zkrátka klasický tanec a povědomí o něm ustupuje komerčním sportům, a to nejen v televizní oblasti. Nehledě na to, že v 19. století kdo neuměl tančit, prohřešil se proti etiketě tehdejší společnosti. Napříč tímto obdobím šly ruku v ruce polka s valčíkem jakožto průkopníci párového tancování.
Tanec se pyšní bohatou historií, která je stará jako samo lidstvo – sahá dokonce až do doby před naším letopočtem. Již kolem roku 3300 př. n. l. byly na stěnách hrobek ve starém Egyptě objeveny kresby tančících lidí a zhruba roku 200 před Kristem byla zmínka o tanci poprvé zaznamenána písemně.
Opravdový boom zažil společenský tanec až na počátku minulého století, kdy se zrodil waltz, tango a foxtrot a do Evropy navíc pronikly nové taneční impulzy z Jižní a Severní Ameriky. Ve 20. letech 20. století se taneční styly díky anglickým učitelům tance sjednotily a byly rozděleny na dvě skupiny – standardní a latinskoamerické, odlišující se svou specifickou charakteristikou a hudebním doprovodem. Tak se ustálil mezinárodní styl odvětví, kterému dnes říkáme sportovní tanec. V 50. letech vzrostl zájem o jazz, nové latinskoamerické rytmy (samba) a swingové tance. Nakonec se k latinskoamerické oblasti tanců přidává ještě cha - cha, původem z karibské oblasti s prvky jazzu, a paso doble s příchutí španělské koridy. Nejmladším členem skupiny latinskoamerických tanců se stal jive, který si vzal příklad z omamných rytmů boogie-woogie a zmírnil v sobě divokost rokenrolu.
Sportovní tanec se od jiných sportů nijak neodlišuje. Vyžaduje vytrvalost, snahu a zaujetí. Jeden malý rozdíl přece jen najdeme – nejedná se o individuální, ale párový sport, což přináší řadu výhod, ale i překážek. Souhra s partnerem je při tanci stejně jako v životě to nejdůležitější, nezastíní ji ani kdovíjaké pohybové nadání. Zkrátka člověk se při tanci neustále učí vnímat, rozumět a být trpělivý. Odměna je ale většinou sladká. Ať už tančíte závodně nebo jen pro zábavu, tanec vás zcela jistě pohltí a naplní pozitivní energií, případně se stane vaší drogou.
Dámy jistě bude zajímat, že při tanci se poměrně rychle a účinně formuje postava. Pár koleček valčíku totiž vydá za půlhodinový běh, navíc dostanou zabrat všechny svaly a postupně se zlepšuje i držení těla. V minulosti byl tanec považován za jeden z prostředků lidské komunikace, dnes bychom mohli směle tvrdit, že pomáhá rozvíjet zdravé sebevědomí. Výhodou je, že tančit můžete začít v každém věku a ani soutěžní dráha není nijak věkově omezená. Takže na nic nečekejte, najděte doma boty z tanečních a jděte za svým snem! Určitě se vám to povede, a když už nebudete zrovna na parketu sklízet kdovíjaké úspěchy, vězte, že pocit, že vás to baví, je mnohdy důležitější.
{exitpoll id=15}