Třináctá degustace francouzské kinematografie

Diváci za krále zvolili snímek Ježek, adaptaci populární knihy S elegancí ježka Muriel Barbery. Režisérkou vítězného díla je Mona Achache, pro niž je to celovečerní debut. České diváky si lehce filozofickým příběhem setkání intelektuálské domovnice, rozumově vyspělé dívenky a tajemného Japonce získala už na filmovém festivalu v Karlových Varech, kde Ježek v boji o diváky o kousek prohrál s dánskými Veterány. Přestože se s výhrou pojí příslib uvedení do běžné distribuce, je dost možné, že stejně jako u loňského vítěze zůstane širší veřejnost o divácký zážitek ochuzena.

Druhým filmem, který návštěvníky přehlídky zaujal, se stala Copacabana od Marca Fitoussiho, v níž se lehkomyslná žena musí zamyslet nad svým chováním, když ji vdávající se dcera nechce na svatbě. Cesta k důvěře je v podání Copacabany krkolomná, avšak lepší než žít s nálepkou krkavčí matky. Na třetím místě žebříčku oblíbenosti se uhnízdil film Ilegálně. Olivier Masset-Depasse zde zachycuje palčivý problém imigrace a nelegálního pobytu na cizím území. Hlavní postavy jeho filmu utekly z Ruska, aby po letech ukrývání v Belgii spadly do spárů policie a musely se s krizovou situací vypořádat. Prakticky bez povšimnutí tak zůstalo O bozích a lidech, francouzský adept na Oscara a vítěz filmové přehlídky v Cannes. Ukazuje to, že měřítka českých diváků a odborných porot se rozcházejí. Další soutěžní snímky sledovaly mimo jiné příběh teroristy, člověka s cizí identitou, dvojice devastujících zrzounů nebo roli australského stromu v životě rodiny po ztrátě blízkého. Pestrá nabídka, která rozhodně striktně necílila na suchá dramata, vzešla z výběru českých kritiků. V nesoutěžních kategoriích se uvedly francouzské hvězdy jako režisér Amos Gitai (Kipur) a herci Yolande Moreau (Galimatyáš) a Louis Garrel (Pravidelní milenci).

Francouzský film patří z národních kinematografií k těm nejpočetněji zastoupeným na našem území. V kině tak nejčastěji vedle angličtiny a češtiny zaslechneme francouzštinu. Na důkaz byla promítána i celá plejáda snímků, které českými kinosály prošly během roku. Znovu se tak připomněla skorooscarová Bíla stuha, poetický Iluzionista, psychedelické Vejdi do prázdna, mrazivý Muž ve stínu, syrová Sama v Africe, zmatený Pan Nikdo, příšerné Tajemství mumie, akčních 22 výstřelů, romantický (K)lamač srdcí nebo hudební Serge Gainsbourg. Vedle nich pak organizátoři nabídli ochutnávku titulů v předpremiéře. Mají tu výhodu, že je na rozdíl od těch soutěžních uvidíte i v běžné distribuci a neztratí se spolu se závěrečnou projekcí festivalu. Během prosince tak okouzlí Krásná Junie se svou představou lásky, na úskalí dalšího života pod rouškou virtuální reality upozorní Druhý svět, Gérard Depardieu nasedne Na Mamuta! vstříc cestě vzpomínkami, a když zvolíte Cestu za horizont, objeví se před vámi příběh o chromém chlapci, kterému vykvetla naděje na život. Posledním předpremiérovým filmem byl nejnovější režijní a scenáristický počin Francoise Ozona – Profesionální manželka. Tvůrce, který se nenechává svazovat žánry ani dvorními herci, zde spojil síly s hereckými velikány jako Catherine Deneuve, Gérard Depardieu a Fabrice Luchini a v retrostylu pohlíží na proces vymanění ženy z vězení kuchyňské plotny. Profesionální manželka festival zahajovala a Francois Ozon svůj film přijel osobně uvést. Spolu s ním se akce zúčastnila i Judith Godrèche, představitelka vedlejší role emancipované dcery, z dalších režisérů potom Gilles Marchand, autor Druhého světa, a Jean-Paul Salomé, který soutěžil s Chameleonem. Čestným hostem reprezentujícím svou zemi byl francouzský velvyslanec Pierre Lévy.

Stejně jako v loňských letech nabídl festival rozsáhlý obraz o situaci ve francouzské kinematografii a vedle úspěšných titulů se představila i méně zvučná jména. Těžko bychom se jinak mohli seznámit s francouzským kandidátem na Oscara, slyšet hovořit Ozona o svém novém filmu a nahlédnout do budoucnosti při prezentaci mladé generace na Večeru krátkých filmů. Zmatek mohou působit každoroční obměny vedlejších sekcí, které dříve nabízely DVD projekce i široký pohled na filmovou osobnost, loni namlsaly klasickými díly (mj. od Truffauta) a tentokrát nabídly jen drobky od různých, spíše méně známých osobností (Amos Gitai). I to mohlo stát za tím, že navzdory účasti hvězd typu Francoise Ozona byl celkově divácký zájem nepatrně nižší. Nepodařilo se překonat hranici sedmnáctitisícové návštěvnosti.