44. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary 2009 – Dar debutující Shany Festeové

Dar doprovází dobrá pověst z uvedení na nejvýznamnějším festivalu nezávislých filmů Sundance. Ale co je na tomto debutu, který se divákovi až nesmyslně podbízí, vlastně nezávislého? Snad jen fakt, že třiatřicetileté režisérce prý trvalo celých deset let, než si na něj vydělala peníze. Vše podřídila svému cíli natočit svůj první film, a proto pracovala v různých profesích – dle svých slov si vydělávala například jako servírka, učitelka, prodavačka perských koberců či chůva. Při práci chůvy napsala i scénář tohoto filmu. Festeová však pracovala i jako filmová producentka – obvykle u krátkých filmů dle svého scénáře. Režírovat sama se zprvu ostýchala, protože má na Americkém filmovém institutu vystudovanou produkci, nikoli režii. A producentské schopnosti zřejmě opravdu má. Vždyť komu by se podařilo získat pro svůj první film herce takového kalibru, jako Susan Sarandonovou, Pierce Brosnana či Carey Mulliganovou? Snad právě hvězdné obsazení přimělo karlovarské organizátory k uvedení Daru na úvod festivalu (v evropské premiéře), neboť není zrovna obvyklé, aby festival „áčkové“ kategorie zahajoval filmový debut.

Dar začíná docela slibně a citlivě. Sledujeme dlouhou scénu prvního milování dvou mladých lidí, se vším ostychem při svlékání, lidí, kteří se milují. Poté přijde krátký záběr, jak spolu mluví v autě, a pak prásk, střih! Do auta v plné rychlosti narazilo jiné auto. Pak již vidíme Pierce Brosnana v roli otce, jak leží v posteli, v ruce drží budík, a když zazvoní, jen ho zaklapne. Susan Sarandon, která se vedle něj probudí, se dá okamžitě do pláče. Mladík, který se svou milou v autě seděl a při autonehodě zemřel, byl jejich syn Bennett. Festeová nepotřebuje k otevření filmu téměř žádná slova, je sympatické, kolik dokáže říct samotným obrazem, sledem záběrů.

Scéna pohřbu, kam přijde i Bennettova dívka (pouze se zlomenou rukou), a následné dlouhé záběry na pozůstalou rodinu – matka, otec, bratr – jak jede z pohřbu domů, stále ještě dávají doufat, že Dar bude filmem pozorně se nořícím do nitra lidí v těžké situaci. Ale co nastane později, je jen vykonstruovaným ždímáním emocí. Ve filmu je přespříliš scén, při kterých se má divák dle plánů tvůrců dojímat. Ale tyto scény působí příliš uměle, než aby divák skutečně s postavami pozůstalých rodičů, bratra a milenky spoluprožíval. Jako by hlavním cílem bylo vykřesat z diváků proudy slz. Sledujeme, jak těžce se rodina se ztrátou Bennetta vyrovnává. Kdyby Festeová nepřehnala emocionální útok na diváka, gradovala příběh pozvolněji a zůstala u přesné psychologie postav, umožnila by i Středoevropanovi silný emocionální zážitek.

Festeové se zároveň nedá upřít, že vnímá mnoho detailů z toho, co člověk při ztrátě milované osoby cítí a jak se chová. Například matka, která po nocích hledá v domě svého syna, nebo otec, jenž se snaží zůstat silným, aby svou ženu podržel, a který propukne v silný pláč až v nemocnici, kde leží po fyzickém vyčerpání, neboť dlouhé týdny téměř nespal a myslel na svého syna. Film je tedy studií samotného truchlení, bohužel podbarvenou sladkobolnými písněmi a melodiemi.

Příběh uzavřeného smutku rodičů je brzy narušen příchodem Bennettovy dívky (Carey Mulliganová), která Bennettovu otci sdělí, že je ve třetím měsíci těhotenství – tedy otěhotněla tu noc, kdy Bennett zemřel. Dá tedy rodičům jakousi naději v narození „nového Bennetta“. Zatímco otec (Pierce Brosnan) ji vítá téměř s otevřenou náručí, matka (Susan Sarandonová) je velmi proti, nechce se smířit ani s tím, že v životě jejího syna byla i jiná žena, než ona – matka. Dívka přes rozpory Bennettových rodičů začne žít v jejich domě a snaží se zpětně poznat Bennetta blíž, neboť o něm mnoho nevěděla. Po čtyři roky se platonicky milovali, každý den se jen potkávali na školním schodišti, avšak promluvili spolu až poslední den školy. A když jejich vztah konečně začal, Bennett záhy zemřel. Podobnými srdceryvnými skutečnostmi je však film přesycen. Film končí smířlivě cestou do porodnice, při které se nastávající maminka s porodními bolestmi vyptává na Bennetta, na detaily z jeho života, a narozením dcerky. Tedy vlastně happy end.

Herecké výkony také neuhranou. Susan Sarandonová v trpitelské úloze již nikoho nepřekvapí, je známé, že tyto polohy umí. Obsazení Pierce Brosnana, někdejšího Jamese Bonda, je o něco zajímavější. Vydal se konečně na cestu k postavám s podrobnější psychologií, ale postavu otce ve Festeové Daru bohužel k plné uvěřitelnosti dovést nedokázal. Snad nejlépe se své úlohy zhostila mladá britská herečka Carey Mulliganová, která tak nebyla jen pouhou sekundantkou svých slavnějších kolegů, ale jejich výkony dokonce předčila.

Karlovarská projekce nebyla v České republice poslední možností vidět tento film, neboť ho již do distribuce zakoupila společnost Bontonfilm. V případě zájmu si tak bude moct každý brzy přijít do kina poplakat a dojmout se silným, ale nepříliš dobře natočeným příběhem.

Dar (The Greatest, USA, 2009)
Režie: Shana Feste
Scénář: Shana Feste
Kamera: John Bailey
Hudba: Christophe Beck
Střih: Cara Silverman
Výtvarník: Bradley Schmidt
Produkce: Lynette Howell, Beau St. Clair
Hrají: Pierce Brosnan, Susan Sarandon, Carey Mulligan, Johnny Simmons, Aaron Johnson, Michael Shannon
Délka: 99 minut
Premiéra v ČR: do Vánoc 2009