Auta 2: První selhání Pixaru je oslavou zabedněného buranství

Stejně jako jednička má i tento díl problémy už v základech vlastního univerza, které není tak dokonale propracované, jak by bylo záhodno. Prostředí Aut spíše kopíruje většinu mechanismů fungování našeho světa, což jej ale často přivádí do slepé uličky, takže si divák občas bude pokládat otázky směřující k jeho vnitřní logice. K čemu zde slouží chodníky? Co to znamená být rodičem auta, když se všechny vozy vyrábějí? Jestliže automobily existují cca 120 let, tak kdo vybudoval ty staré památky ve městech, kde se odehrává děj? Někdy to dokonce zavání perverzností, jako třeba když „živá“ auta cestují v útrobách „živého“ letadla. A nakonec i samotní čtyřkolí hrdinové jako motorizované obyvatelstvo země jsou svým pohybovým a výrazovým rejstříkem značně omezeni, byť tento nedostatek se autoři snímku snaží všelijak řešit, což skvěle dokazují povedené kaskadérské kousky britského agenta Finna McMissila. Výsledný rozpačitý dojem filmu o automobilových honičkách bez živých postav ale úplně zakrýt nedokážou.

I když ale nakonec přijmeme fakt, že vnitřní svět Aut má nějaké ty své mouchy (řádné masařky), stejně před námi nakonec vypluje několik dalších negativ. Stačí se podívat na hlavní postavu. Na rozdíl od minula, kdy nás příběhem provázel švihácký červený závoďák Blesk McQueen, se zde ústředním hrdinou stává jeho kamarád, natvrdlý vidlák, odtahový vůz Burák, jehož trapné kousky možná pobaví malé děti, ale pro dospělého jedince budou spíše iritujícím zážitkem. Filmem nás tak provází nesympatický křupan, který proplouvá většinou děje bez špetky pochopení toho, co se kolem něj odehrává.

Může to vzdáleně připomenout komedii Muž, který věděl příliš málo, ale v ní byla rozkošnická nevědomost Billa Murrayho poměrně okouzlující. Tomu se Burák ani vzdáleně nepřiblíží a divák starší než patnáct let se tak nemůže divit, že se Blesk McQueen na svého kamaráda pro jeho ostudné chování zlobí. Pozdější moralizování o přátelství tu pak zcela selhává, protože obhajuje nejapné veřejné vystupování někoho s inteligencí žáka ze speciální školy.

Páteř filmu tvoří kriminální zápletka, v níž Burák pomáhá britským agentům v odhalování velkého spiknutí. Ta ovšem obsahuje poněkud nesrozumitelné vyvrcholení a působí dokonce hloupě, protože po jejím rozuzlení vám dojde, že ten, kdo velký plán vymýšlel, musel zbytečně riskovat, aby dosáhl cíle, ke kterému by dospěl i zcela běžným legálním obchodováním.

Obrovským paradoxem pak zůstává, že i když jsou Auta 2 poměrně našlápnutá vizuálně dobře vypadající akcí, nakonec ani příliš nebaví. Kvůli nulovému šarmu hlavního hrdiny vám totiž pravděpodobně bude jedno, jak to s ním a ostatními (doslova) bezkrevnými postavami dopadne. Řádně kleštěna je i komediální rovina, neboť většina „vtipů“ vyplývá z Burákovy slaboduché povahy. Pomrknutí ve stylu „princ William vypadá jako Bentley“ sice alespoň vykouzlí malý úsměv, ale více ne. Poslední počin od Pixaru tak po troškách selhává téměř ve všem kromě svého vzhledu, neboť technické podstatě díla není co vytýkat.

Prosté tvrzení, že Auta 2 jsou jenom komedie pro děti, rozhodně neobstojí jako protiargument k jeho celkovým nedostatkům. Naopak si vyžaduje rezolutní odmítnutí, jež se zakládá na průměrné znalosti předcházející tvorby Pixaru, která ukázala, že lze pobavit dospělé i jejich ratolesti, aniž by obě skupiny utrpěly citelnější ránu (snad s menší výjimkou u prvních Aut). A koneckonců není ani zdaleka jisté, jestli budou menší děti úplně chápat kriminální zápletku a její rozuzlení.

Auta 2 (Cars 2, USA, 2011)
Režie: John Lasseter, Brad Lewis
Scénář: Ben Queen
Hudba: Michael Giacchino
Hrají: Larry the Cable Guy, Owen Wilson, Michael Caine, Emily Mortimer, Eddie Izzard, John Turturro
Délka: 106 minut
Premiéra v ČR: 28. 7. 2011