Baader Meinhof Komplex

Režisérem tohohle výjimečného snímku se stal Uli Edel, který kdysi dávno zaujal svou prvotinou My, děti ze stanice ZOO, pak natočil Poslední odbočku na Brooklyn podle Huberta Selbyho jr. (Rekviem za sen) a pak se stal v Americe režisérem televizních filmů a minisérií známých i z našich obrazovek (kupříkladu Mlhy Avalonu nebo Království prstenu). Producentem a scenáristou je vynikající osobnost současného německého filmu Bernd Eichinger, který stojí například za Pádem třetí říše, Parfémem, Nekonečným příběhem nebo i Betonovou zahradou a Jménem růže.

Pod výstižným názvem Baader Meinhof Komplex tak svou cestu světem zahájila rozmáchlá freska dokumentující protistátní činnost západoněmeckého vnitřního terorismu v letech 1968 až 1977. Na začátku byly studentské levicové demonstrace proti válce ve Vietnamu, imperialismu, konzumu a nedostatečné denacifikaci země. Snaha o změnu společnosti v době, kdy komunismus vedl ve světě své vítězné tažení a všechno vypadalo nadějně, jen bylo třeba pozvednout i svoje hlasy. Na začátku byli mrtvý student a atentát na komunistického vůdce Dutschkeho, na konci, který nastal až s koncem 20. století, byly stovky mrtvých státních představitelů, nevinných občanů nebo i povražděných izraelských sportovců na mnichovské olympiádě.

Film Uliho Edela se věnuje jenom prvnímu období, které vrcholí smrtí zakladatelů v roce 1977, i to je však díky širokým souvislostem úctyhodné sousto. Skvěle dokumentuje přerod mladých lidí, zmatených ze světa a vlastních ideálů, přes výtržnické buřiče a oduševnělé rebely, až se z nich stanou militantní štváči – městská guerilla – zasahující krvavě a bez milosti kdekoli a kdykoli. Přechod od tak trochu násilnějších květinových dětí po teroristy, kteří páchají hromadné atentáty, unášejí letadla i prominentní osobnosti a vyhazují do vzduchu celé budovy, přitom není podán zkratkovitě a naivně, jak jsme toho u podobných filmů často svědky. Snímek nechává jednotlivé postavy promlouvat a postupně se vyvíjet nesrovnatelně déle, než jsme zvyklí u děl, jež potřebují jenom záminku k rozpoutání efektních scén. Baader Meinhof Komplex se o ně skutečně zajímá, nesympatizuje s nimi ani je neodsuzuje, zobrazuje je jako skutečné živoucí lidi, ne nějaké legendy, ze kterých se ve vězení stanou sice zarputilá, ale časem přece jenom zlomená individua. Nesnaží se přitom přijít na to, proč jsou, jací jsou, jenom ukazuje lidi, kteří si z rozličných pohnutek vybrali nějakou životní dráhu a pak již nebylo cesty zpět. I když zobrazuje i jejich vnímání, v tomhle ohledu je přímo dokumentární.

Přitom si film po celou dobu zachovává tempo a doslova akční atmosféru. Dosahuje toho přechody mezi jednotlivými postavami, které jsou v rozličných situacích a lokacích, nebo na jiná místa světa a velice dynamickým střihem ve scénách stojících mimo hlavní postavy. Ty osvětlují široké dění ve světě, které iniciovali nebo které má dopad na jejich reakce, činy a myšlení. Tvůrci se občas možná potýkají se snahou zmínit co největší okruh souvisejících problémů, ale jejich rozmáchlá velkolepá freska funguje i tak dokonale. Vždy ve chvíli, kdy začnete mít pocit, že působí zdlouhavě, vás přepne někam jinam a předvede další kousek skládačky, ze které vzešla napjatá atmosféra oné doby, „zlatých let evropského terorismu“.

Baader Meinhof Komplex není obrazem vzdálené historie, ale v současnosti znovu prudce aktuálním dílem. V porovnání s podobně zaměřenými snímky z poslední doby vychází jako jasný a oslnivý vítěz. Není tak suchopárný jako podobně zdlouhavá Gomorra, která se snaží zdáním své totální autenticity ohromit a dlouho se jí svou chladnou syrovostí daří vyvolávat emoce a myšlenky, ale ve své stejně přemrštěné stopáži směřuje pak k nudě. Není ani zdaleka tak zkratkovitá, agitační a propagandistická jako Soderbeghův Che Guevara, který se ani ve dvou dílech nezmohl k tomu, aby sdělil něco jiného než pouhou ilustraci dvou epizod v jeho životě, důsledně očištěnou od provokace, kontroverze a snahy dobrat se něčeho podstatného. Není tak silně subjektivní prezentací osobního názoru jako Vzpoura v Seattlu, se kterou má blízkou formu v práci kamery a dynamickém hudebním doprovodu, stejně jako téma vzpoury obyčejných lidí proti světovému společenskému řádu a dění, ale jeho finance předvádějí mnohem parádnější jízdu. Baader Meinhof Komplex své postavy nedémonizuje ani neglorifikuje. Tím nejlepším způsobem, vyváženou kombinací dokumentárních přístupů a triků s filmovou formou ukazuje, jak je tento svět složitý a jak nikdo nemůže mít úplnou pravdu. Stejně jako výše zmíněné filmy je výraznou pobídkou k zamyšlení nad současným světem, ale na rozdíl od nich se nevnucuje a dokonce ani nenabízí žádnou odpověď. Snad kromě odvěké pravdy, že násilí plodí jenom další násilí.

Der Baader Meinhof Komplex (Německo, 2009)
Režie: Uli Edel
Scénář: Bernd Eichinger, Uli Edel podle knihy Stefana Austa
Kamera: Rainer Klausmann
Hudba: Peter Hinderthür, Florian Tessloff
Střih: Alexander Berner
Hrají: Martina Gedeck, Moritz Bleibtreu, Johanna Wokalek, Nadja Uhl, Simon Licht, Alexandra Maria Lara, Sebastian Blomberg, Bruno Ganz, Jan Josef Liefers, Hannah Herzsprung
Dělka: 150 minut
Premiéra v ČR: 9. 4. 2009
Premiéra v SR: 4. 6. 2009