Beowulf – rozporuplný zázrak

Hned na začátek musím říct, že jsem se bál, že budu tímhle filmem tak nadšen, že mu nebudu mít, nebo chtít co vytknout. Bylo tam téměř vše, nač jsem jenom pomyslil, co ve filmu potřebuji a co od něj očekávám. Je mi proto záhadou, proč mě nakonec nevtáhl, i když bylo splněno téměř vše, co potřebuji k maximálnímu emocionálnímu vytržení. A tenhle problém teď musím vyřešit!

Autoři se sice nedrželi původního díla nějak zvlášť poctivě, ale dali mu hloubku, jakou potřebuje, a dokonale vystihli fatalismus eposů, kde zlo plodí zlo a hrdina se ze svého osudu nevyvleče, kde hrdinství a věčná sláva jsou vždycky trpce zaplacené. Prokoukli oponu předlohy, napsané s největší pravděpodobností křesťanským autorem, který se sice inspiroval severskými ságami, plnými krve, osudovosti a nevyrovnaných charakterů, ale napsal to ploše jako povrchní hrdinský příběh s misijním poselstvím a značnými logickými i stylistickými nesrovnalostmi. O scénáři jsem nepochyboval, ostatně Neil Gaiman je spisovatelem veskrze originálním i v případě, že si jenom pohrává s klasickými pohádkovými motivy. Druhý ze scenáristů Roger Avary byl neprávem zatlačený do pozadí Quentinem Tarantinem, se kterým napsal kdysi dávno Pulp Fiction, a že opravdu umí, dokázal mimo jiné minulý rok fenomenálním Silent Hillem, stojícím sice hlavně na vizuální genialitě Christopha Ganse, ale příběh tu taky nebyl (na rozdíl od většiny hororů) k zahození. Tahle dvojka jednoduše zklamat nemohla a taky že to ani neudělala! Z hodně nevyvážené předlohy udělali drama věků, souboj nadlidí s netvory, přírodou, osudem a hlavně se sebou samými. V zásadních bodech se ale nevzdálili duchu vyprávěné legendy, za což jim v dnešní době okleštěných efektních adaptací patří vřelý dík.

V příběhu tedy problém není. Scénář zvedl už tak dobrou látku o dvě laťky výš. Postavy, původně hodně ploché, tu dostaly hloubku a přesvědčivost. Herci, kteří byli povoláni stát se animovanými tvářemi, se své role zhostili pozoruhodně dobře. Ještě před nedávnem se říkalo, že digitální efekty zničí herectví, ale už jsme viděli (a tady tomu jinak nebude), jak dobří musí být ve svém řemesle, jestli jim máme uvěřit, že se dívají do tváře nestvůře, ale přitom civí do prázdné zelené stěny. A tak Anthony Hopkins, Angelina Jolie, John Malkovich i Brendan Gleeson podávají výkony sobě vlastní. Méně známý Ray Winstone síce moc nevypadá jako Ray Winstone, ale jako Beowulf je vynikající. A Grendel s drakem, ti své party hrají naprosto úchvatně.

"Přes své nedostatky je Beowulf filmem krásným, a i kdybych byl zklamán sebevíc, podíval bych se na něj znovu a znovu... a znovu. Je tak rozporuplný jako jeho protagonisté. Nejlepší je prostě se ponořit do obrazů."

A co tedy zpracování? Dostáváme se už ke kameni úrazu, jak si mnozí jistě myslíte, zalétajíc v myšlenkách k Polárnímu expresu. Jo, něco na tom bude. Animace je dokonalá – až na ty mrtvé oči – JENOM SE SEM PROSTĚ NEHODÍ! Skutečně jsem nepochopil, jaký účel mělo zpracovaní tohoto tématu tímhle způsobem, i když režisérova argumentace o spojení neskutečné nadživotní akce s životným hereckým projevem zní hodnověrně. Spousta lidí bude přemýšlet a dokola řešit, proč Zemeckis nenatočil film za tolik peněz s živými herci. Pokud se novými technologiemi na odzkoušení zpracuje originální námět nebo nějaká taškařice, nemůže namítat nikdo nic, příkladem budiž právě předchozí Zemeckisův Polární expres – krásný, ale plytký jak plivanec. S animovanými postavami, pokud nevypadají jako korálová rybička nebo zelený obr, se prostě NEDOKÁŽU ztotožnit. Emocionální sterilita, která nehrozí při sebevíc primitivním scénáři, pokud ho zahrají herci, které máte rádi, kteří se vám líbí, nebo kteří prostě umí hrát, tu bohužel, a to bych zopakoval ještě mnohokrát – BOHUŽEL! – přímo bije do očí. Co se tohohle týče, dopadla 300 o moc lépe – protože neřešila nějakou psychologii, ale jenom téma mýtu. Tenhle film se však oproštěním od legendární hrdinské plochosti 300, a přitom více animovaným zpracováním s akčními pohyby skutečně jako z pohádek bije sám se sebou.

Dobrá, stačilo. Film je hotov, je takový, jaký je, a jiný nebude. Podívejme se tedy na pohádku plnou magie, netvorů, krve, násilí a psychologie lidských slabostí. Proč ne? I pohádky pro dospělé mohou být animované. Protože pohádka to v podstatě je, tak proč ne takováhle? Když už to není hraný velkofilm, je to velkofilm animovaný. No a co? Spíš zamrzí, že se příběh valí tak rychle kupředu, protože téměř každý obraz je nabitý vizuální krásou, která by se dala vychutnávat mnohem déle. Paradoxně právě to ubírá celkové atmosféře: děj se pořád mele a my se nestihneme naplno ponořit do zasněžených lesů, rozeklaných hor bičovaných mrazivým větrem a strmých útesů, o které se tříští ledové vlny. Fatalismus starého eposu by přitom právě to vyžadoval – aby nás studený dotek osudu skutečně zamrazil.

Hodně si zakládám na tom, že na filmech hledám a vnímám spíš to dobré, zdařilé, než opačně. A proto hodnotím Beowulfa vysoko. V nádherných obrazech tu ožívá drsná krása starých hrdinů, kdy člověk ještě nebyl zjemnělý a degenerovaný, kdy se klaněl bohům, ale přitom byl právě tehdy pánem tvorstva. Kdy žil ve zvířecích podmínkách, ale právě v těch vynikaly pravé lidské ctnosti – nectnosti pravda taky. Jejich odvaha je děsivá, jejich troufalost nezná mezí. A i ten, co ví, že hrdina rovná se hlupák, může obdivovat ty, kteří se postavili proti přírodě i silám vyšším, než jsou oni sami, případně jim tiše závidět, když jim štěstí přeje. To se však u hrdinů severských ság moc často nestává. Vlastně nikdy – nesou své nadlidství jako trest, za svou slávu a hrdinství platí víc, než můžou dát. Jejich údělem je osamělost, lidé je obdivují, nenávidí, ale s málokterým vůbec můžou promluvit o břemeni, které v sobě nosí.

Přes své nedostatky je Beowulf filmem krásným, a i kdybych byl zklamán sebevíc, podíval bych se na něj znovu a znovu... a znovu. Je tak rozporuplný jako jeho protagonisté. Nejlepší je prostě se ponořit do obrazů, možná i trojrozměrných, protože Beowulf bude promítán i v IMAX kinech. Ten zážitek za to rozhodně stojí.

Hodnocení: 85%