Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu

Britský komik Sacha Baron Cohen již řadu let baví diváky po celém světě svým ostrým humorem, který jedni milují a jiní považují za urážku lidstva. Celý princip jeho komiky je naprosto jednoduchý. Cohen se přestrojí a) za přitroublého rappera Aliho G, b) za německého módního moderátora Bruna, c) za kazašského novináře Borata Sagdijeva. Poté se s vhodně zvolenou postavou vrhá do víru dění a dokonalou improvizací loudí ze situací komiku, při níž bránice a šikmé břišní svalstvo mnohdy skutečně bolí (pak že smích léčí).

Již jednou se mu poštěstilo natočit film Ali G in da House, komedii pro teenagery tak trochu jinak. A protože je to člověk plodný, jehož práce evidentně baví, neusnul na vavřínech a pustil se opět do díla. A v těchto dnech nám předkládá výsledek – kazašský dokument o životě v Americe.

Borat Sagdijev je jako jeden z nejlepších kazašských žurnalistů vybrán, aby natočil dokument o New Yorku a přivezl svému národu nějaký ten kousek amerického stylu. Pán to není příliš pohledný a ani permanentní úsměv od ucha k uchu mu nepomáhá. Také inteligence mnoho nepobral a to se hodí, protože blbosti se směje nejlépe. Celý snímek je koncipován jako dokument (včetně titulků v azbuce, které jsou v "americké verzi" ledabyle přeplácnuty anglickým překladem), který mapuje Boratův odjezd z Kazachstánu a jeho cestu po Spojených státech. Přístup k natáčení i Boratova snaha o investigativní postoj značně evokují známé počiny Michaela Moora (Bowling for Columbine, Fahrenheit 9/11) a nesnaží se o nějakou originalitu. Tvůrci nám jasně dávají najevo, že se nesnažili natočit kdovíjak originální počin, zároveň ovšem není jejich prioritou zásadně reflektovat současnou západní kulturu. Jde jim především o zábavu. A té si užijete více, než je zdrávo. Idiot z východu neznalý světa a vhozený do amerických poměrů je dokonalým nástrojem pro tvorbu nadmíru humorných situací. Film vskutku neobsahuje hluchá místa. V každém záběru je vtip, každá situace vyvolává v divácích nekontrolovatelné křeče. Někdy je dokonce humor inteligentní. Gagy typu slepice v metru, Borat pějící "kazašskou" hymnu na melodii americké v prostředí rodea nebo pokus o únos Pamely Anderson vás nenechají vydechnout a vy se budete modlit, aby ten film už proboha skončil, neboť to skutečně bolí, z očí tečou slzy a člověk se chtě nechtě řádně zapotí.

Je pravda, že film svým vlastním způsobem kritizuje americké poměry a pokouší se do jisté míry poukázat na hloupost konzumní společnosti a s ní spojeného pokrytectví, ovšem pro samou srandu nezbývá v divákovi mnoho soudnosti pro odpovědi na kladené otázky. Je rovněž pravda, že humor je zde poněkud přízemní a leckdy předvídatelný, ovšem tento samotný fakt vám nezabrání poprskat diváky před sebou. Když jsem odcházel z kina, bolelo mě celé tělo. Užil jsem si, a to je vše. Borat je perfektní zábava na jeden večer, ale dojmy rychle vyprchají a zůstane jen milá vzpomínka na příjemně strávený večer. Jinými slovy – tento film musíte vidět, ale nečekejte, že ve vás něco zanechá.

A závěrem několik varování: Pokud si zakládáte na své dokonalé angličtině, zapomeňte, že byste filmu rozuměli. Ne snad, že by Borat měl tak šílený přízvuk, ale ostatní neanglofilní diváci vás nenechají poslouchat. Čtení titulků je v tomto případě nutností. Dále rozhodně nedoporučuji brát na snímek děti. Alespoň ne v případě, že nejsou zvyklé vídat zápasy nahých chlupatých chlapů, z nichž jeden váží málem tunu. A do třetice všeho dobrého – nekupujte si pop-corn ani jinou pochutinu (o pití ani nemluvím), mohli byste svého rozhodnutí litovat.

.:Zhlédněte flashový trailer:.