Cinka Panna

Cinka Panna (1711–1772) se narodila v Gemeri ve slavné romské muzikantské rodině – její otec byl dvorním muzikantem knížete Františka Rákocziho. Od dětství projevovala mimořádné hudební nadání a stala se nejslavnější cikánskou primáškou, která trvale ovlivnila hudební vývoj střední Evropy. I když zpočátku musela hrát v mužském převleku, později jako známá osobnost procestovala téměř celý kontinent a odmítala velmože a hrabata, kteří ji žádali o ruku. Cesta k takovému postavení však pro ni jako ženu a Romku nebyla nijak lehká, alespoň se nás o tom film Dušana Rapoše pokouší přesvědčit.

I příběh krvavé paní Bathoryové v podání vizionářského Jakubiska měl své mouchy, a nebylo jich málo. Mezi ním a autorem Fontány pro Zuzanu však i přes mnohé podobnosti zeje propast jako peklo. Zatímco Jakubisko si alespoň technické provedení filmu ohlídal s profesionální samozřejmostí, u Rapoše je to největším zádrhelem. Přitom mají jejich filmy mnohé společné – individualistickou, hrdou a nekompromisní ženskou hrdinku v době, která ženám nijak moc nakloněna nebyla, kameru libující si v záběrech krásné přírody, mezinárodní obsazení atd. Cinka Panna je ale přeplněná špatným zvukem, nesedícími postsynchrony, příliš studiově znějícími, nepřirozeně odmluvenými a přepjatě spisovnými dialogy bez ruchů. K tomu divadelní herectví mnoha zúčastněných a zřetelný rozdíl mezi profesionály a neherci (i když těžko říct, kdo hraje lépe).

Bylo by snadné jenom zkonstatovat, že Dušan Rapoš je prostě špatný režisér, ale je skutečně zarážející, že u něj i po tolika filmech a zjevné zálibě v hudebních tématech nacházíme místy absolutní nedostatek smyslu pro rytmus a tempo scény. Přebujelá dramatizace v některých okamžicích, doprovázená vskutku nepatřičnou hudbou, a naopak jiné scény, ve kterých smysl pro atmosféru a dramatizaci naprosto chybí, jsou pak již posledními hřebíky do rakve. Mnohé diváky pak ještě najisto dorazí výtvarně pojaté sekvence emocionálně vyhrocených okamžiků.

Čím se protentokrát jako nadšenec anebo patriot utěšovat? Příběhem, který je rozhodně zajímavou kapitolou historie, a scénářem, který na papíře vůbec nemusel vypadat špatně? Nebo romskými reáliemi, díky kterým se dozvíme leccos o jejich pozoruhodné kultuře a zvycích? Bohužel nestačí už jako před pár lety tleskat jenom tomu, že se vůbec něco na Slovensku natočilo, zvlášť když jde o takový větší a jistě ne laciný projekt. Na Slovensku, kde se film promítá již od 23. 10. 2008, jde o mimořádně navštěvovaný titul. Těžko říct, jestli jde o žízeň po oživené domácí kinematografii, která dlouho stagnovala, nebo jen o vlek po králi žebříčků návštěvnosti Bathory, který byl vůbec nejnavštěvovanějším filmem za rok 2008 s téměř půlmilionem diváků, což za posledních 15 let překonal jen Titanic a Lví král…

Cinka Panna (Slovensko, Česko, Maďarsko/2008)
Režie: Dušan Rapoš
Scénář: Ľubomír Slivka
Kamera: Ján Ďuriš
Hrají: Anna Gurji, Balázs Galkó, Balázs Mózes, Martin Dejdar, Zuzana Kronerová, Jozef Vajda, Martin Huba, Marián Slovák, Kálmán Varju
Premiéra v ČR: 5. 2. 2009
Premiéra v SR: 23. 10. 2008