Číslo čtyři bohužel žije

Důvod první: Očekávání na základě Stmívání Škoda peněz by byla škoda zmiňovat, vždyť se již plýtvalo na různé hrůzné… ale přece, co by dali čeští tvůrci za 60 milionů dolarů na jeden film! Přesně tolik totiž stála sci-fi Jsem číslo čtyři. První Stmívání stálo producenty jen 36 milionů a celosvětově vydělalo více než desetinásobek. V kontextu hollywoodské produkce, kde již není výjimkou překročení hranice sta milionů, není ani jedna položka nijak závratná. Celá sága Stmívání tedy za relativně malý peníz znamenala obrovské finanční zúročení. Bylo proto jen otázkou času, kdy se někdo pokusí oslovit stejnou cílovou skupinu a svézt se na křehkých duších zmatených puberťáků a skrze nejisté vzory je trochu oškubat. Je tu ovšem háček. Číslo čtyři, na rozdíl od Stmívání, které uspělo díky silnému příběhu a dobře vybraným hlavním představitelům, nemá v podstatě co nabídnout.

Ke srovnání těchto dvou snímků vybízí i další okamžik. Stmívání uspělo nejen díky své filmové podobě, ale i díky obrovskému úspěchu své knižní předlohy, která se stala bestsellerem hned po vydání v roce 2005. Tvůrci Čísla čtyři se snažili využít tuto vyzkoušenou tie-in strategii také, proto filmu bezprostředně předcházela kniha vydaná v roce 2010. Ta se stejně jako Stmívání umístila po dobu 7 týdnů na prvním místě na seznamu nejlépe prodávaných knih pro mládež časopisu New York Times. Základna pro kasovní úspěch byla pevně postavena. Už to stačilo jen dobře natočit.

Důvod druhý: Očekávání na základě režiséra Že se jedná o snímek se zacílením na teenagery, bylo jasné již z traileru. Režisér D. J. Caruso měl za sebou navíc již několik zkušeností se žánrovými podívanými se stejným zacílením. Nejzdařilejším počinem byl thriller Disturbia z roku 2007, kde přes lehce předvídatelné zvraty byla skvěle vystavěná gradace napětí, podtržená uvěřitelnými hereckými výkony mladých hvězdiček. Jsem číslo čtyři bohužel nedisponuje ani jedním. Opravdu neoriginální námět à la Superman o chlapci z vesmíru, který přes své důležité poslání řeší i pozemské problémy (převážně na americké střední), je již dosti ohraná písnička. Není to však vina jen námětu, že celkové vyznění filmu je nemastné, neslané, na úrovni americké televizní produkce. Zásadní nedostatek se skrývá již v hlavních hrdinech a jejich hereckém ztvárnění, na nichž měla být popularita filmu hlavně vystavěna. Voskový vzhled všech hlavních představitelů měla být pravděpodobně alternativa k „temnému“ Stmívání. Detailněji nerozpracované vztahy v prostředí školy, na které je jinak kladen velký důraz, strhávají opět ke zdání, že se jedná jen o pilotní film k novému seriálu. Jednotlivé postavy jsou tak klišovité figuríny, že snad aspirují na to, stát se archetypy amerického středního školství. Roztleskávačka přeběhnuvší na stranu intelektuálního samotářství, fotbalisti, kteří šikanují celou školu, i slabý jedinec, kterého (jak jinak) zachraňuje náš mladý superman, protože je duše čistá, jsou od prvního okamžiku naprosto čitelní a neskrývají jediný rys uvěřitelnosti.

Důvod třetí: Očekávání akce Pokud na tento druh filmu nemá smysl jít kvůli hlavním hrdinům, nezbývá, než v sobě probudit touhu po krvi a jít se pokochat nějakým vesmírným masakrem. Jaké zklamání, když se na obrazovce poprvé objeví úhlavní nepřátelé našeho Johnyho. Zástupci pustošící vesmírné rasy vypadají jako mladší bráchové Lorda Sitha, kterým ještě nenarostly růžky. A bohužel se tak i chovají. Přes snahu vypadat nenápadně si občas nemůžou odpustit děsit lidská mláďata chabým bu bu. Ani s efekty si tvůrci hlavu nelámali. Hrdinova moc se nezmohla na víc než na pár halogenových zářivek, kterými ovšem všechny jistě přemůže.

Kdyby někomu byly tyto tři nejevidentnější důvody zklamání málo, doporučuji zajít do kina, určitě objevíte i další. Přestože asi nejzklamanější budou čeští teenageři, kteří viděli světlo naděje, že jejich život se zase trochu rozzáří kvůli pár mimozemšťanům, jako se tak stalo díky partě upírů, i my ostatní si musíme trochu povzdechnout, proč nám Jsem číslo čtyři do české distribuce vůbec posílali, když by ušetřený čas mohl být zaplněn třeba krásným zíráním do zdi.

Jsem číslo čtyři (I am number four, USA, 2011)
Režie: D. J. Caruso
Scénář: Alfred Gough, Miles Millar, Marti Noxon
Kamera: Guillermo Navarro
Střih: Vince Filippone, Jim Page
Hudba: Trevor Rabin
Produkce: Michael Bay
Hrají: Alex Pettyfer, Timothy Olyphant, Teresa Palmer, Dianna Agron, Callan McAuliffe, Kevin Durand, Judith Hoag a další.