Co my jen víme?
O co tady vlastně jde? O dokument pro americké hospodyňky? Náborový film náboženské sekty? Čistý blábol? Geniální marketingový tah? Náhodně navršený sled pohyblivých obrázků? Vzpomínky na budoucnost?
Člověk odpradávna toužil poznat podstatu všeho. Snažil se rozebrat universum na co nejmenší částice a najít tu první (někdy s nadsázkou nazývanou „Božská částice“), z níž všechno plyne. Došel k poznáním, jež ukryl do náboženských a spirituálních systémů. Jakousi náhodou tomu ale v moderní době přestal rozumět a musel začít od začátku. Dal vzniknout kvantové fyzice. Tvůrci filmu Co my jen víme? (What the Bleep Do We Know?) se pokoušejí všechny tyto struktury propojit a výsledek předat světu. Myšlenka pěkná, ale ve filmu uboze ztvárněná.
Bleep se prý od prvního promítání v malém kině ve washingtonském městě Yelm postupně a bez reklamy vypracoval na jeden z nejúspěšnějších amerických filmových dokumentů. Při jeho sledování vám ale neustále přichází na mysl otázka. Proč? Vědci, lékaři, duchovní, mystikové a hlavně Ramtha (dávný lemurský bojovník mluvící skrze tělo ženy jménem JZ Knight) v něm povídají o tématech kvantové teorie, o vědomí a závislosti na emocích, o moderním materialismu a síle myšlenky a o Bohu. Jejich poučky a názory jsou ilustrovány hraným příběhem hluché a civilizací deprimované fotografky Amandy (Marlee Matlinová z Bohem zapomenutých dětí). Ta jimi utvořenou realitou prochází a potkává různé lidi, např. chytrého černouška Reggieho. „Jak to můžeš vědět, Reggie? Čtu komiksy doktora Quanta. Každý si myslí, že jsou pro děti, ale já vím, že jsou pravdivé.“ (Doktor Quantum je komiksovou reinkarnací kvantového fyzika Freda Alana Wolfa, který dnes patří k největším popularizátorům kvantové teorie. V dokumentu vystupuje také a je asi jediným vědcem, kterému opravdu věříme.)
Docudrama Bleep se zdá být ve všech směrech špatné: střih, který s velkou pravděpodobností u některých vystupujících vedl ke změnám vyznění jejich výpovědí, primitivní a zbytečné počítačové efekty a animace, ničím výjimečné herecké výkony (oduševnělá Marlee Matlinová nestačí), nekvalitní prezentace protichůdných názorů a podivně velká koncentrace studentů a spolupracovníků Ramthovy školy osvícení (Ramtha’s School of Enlightenment; všichni tři hlavní tvůrci, neurolog Joe Dispenza, mystik Micael Ledwith, fyzik Amit Goswami a samotný Ramtha); o škole za celou dobu nepadne ani zmínka. Z dokumentu nakonec vyplývá, že pravého poznání dosáhneme jen tehdy, když se budeme chovat podle rad velkého Ramthy. „Myslím si, že jste špatní? Ne, nemyslím si to. Myslím si, že jste dobří? Ne, ani to si nemyslím. Myslím si, že jste samotný Bůh.“
Avšak stále nevíme, proč u Američanů Bleep zaznamenal takový úspěch. Že by se ztotožnili s Amandou beroucí antidepresiva? Nebo je těší poslouchat lidi, kteří urážejí Boha? Nebo prostě jen mají rádi reklamy na nová spirituální hnutí? To ví jen Ramtha.
Jana Vlasáková
.: Jiný názor :.
Vážení přátelé, tento film mě skutečně přesvědčil. Sice nevím o čem, ale cítím se po jeho zhlédnutí tak nějak osvícenějším. Nebo lepším. Duchovnějším. Hlubším. Chtěl bych vstoupit do té sekty, kterou tento film možná propaguje, ale jaksi jsem se v něm nedozvěděl do jaké. Prostě tam žádná výzva „Přidej se k nám!“ nebyla. Nic. Prázdno. Běda! Konec světa se blíží!
Základním rysem tohoto pseudo-gnostického dílka je fakt, že vrší jednu zásadní otázku lidské existence a všehomíra za druhou, ale logických odpovědí se jaksi nedostává. Efektní animace průletů jakýmisi bizarními galaxiemi se střídají s obrázky „mluvících hlav“, tedy moudře vypadajících neznámých lidí, kteří čtou na přeskáčku scénář. To vše je v odvážné tvůrčí hyperbole proloženo srdceryvným příběhem hluché postarší fotografky, která nakonec zjistí, že by ty pilule už asi jíst neměla. Návaznost mezi těmito třemi typy scén není spoutaná jakoukoliv logikou a tím se film přibližuje k formálnímu řazení scén bolywoodských melodramatů, které se dá vyjádřit úderným heslem „Muzikálový výstup se 300 tanečnicemi se dá vsunout kamkoliv“.
Tato formální mixáž je ale pouze jednou z faset multidimenzionálního přístupu autorů. Další důležitou složkou je obsah. Tedy informace. Nebo něco, co tak vypadá. Zde se autoři pevně drží osvědčeného scénáře základního díla ezoterické literatury „Jak pejsek a kočička vařili dort“. Ano, stejně jako tito guruové meziválečné „oldschool spirituální scény“ odvážně vrší jedno tvrzení na druhé, tvoříce jakýsi mozaikovitý pelmel bez jakékoliv návaznosti. Směle aplikují pravidla subatomární fyziky na náš běžný pracovní den. Na základě toho, že člověk má vzpomínky, postulují existenci paralelních vesmírů. Vrhají se neohroženě do takových oblastí, jako je New Age spritualita, teorie superstrun, problém přílišné konzumace alkoholu na polských svatbách, kanálové přenosy vědomí, finesy moderního basketbalu, endogenní morfiny, patlání zubní pasty po umyvadle, časoprostorové brány, ovlivňování vzhledu molekul vody lidským vědomím, partnerská nevěra, sex, drogy, rock´n´roll a následná smrt a také do mnoha dalších oblastí, které se do této recenze prostě nevejdou.
Také si myslíte, že tento spirituálně-ezoterický guláš nemůže dávat žádný smysl? Já si to také myslím, ale autoři filmu jsou evidentně zcela přesvědčeni o své pravdě. Bohužel nám ji ale jaksi opomenou sdělit. Takže po více než dvou hodinách divák odchází z kina zcela spirituálně rozdychtěn, leč neuspokojen. Chtěl by něco udělat, nějak se duchovně zlepšit, nějak změnit svou mrzkou existenci, někam vstoupit nebo z něčeho vystoupit, ale od tvůrců se nedočkal žádné rady. Vlastně se mu jenom dostalo informace, že „všechno je jinak“, ale to už od dob prvního Matrixu samozřejmě ví. Stojí tedy na dalším rozcestí své duchovní cesty, osamocen, beze směru a intergalaktická síla Osudu ho nutí k zásadnímu rozhodnutí, ke konečnému rozuzlení toho největšího dilematu naší existence a celého vesmíru:
Co my jen víme? / What the Bleep Do We Know? (USA 2007)Režie: William Arntz, Betsy Chasse, Mark Vicente
Scénář: William Arntz, Betsy Chasse, Matthew Hoffman, Mark Vicente
Kamera: David Bridges, Mark Vicente
Hudba: Christopher Franke
Střih: Jonathan P. Shaw
Hrají: Marlee Matlin, Barry Newman, Larry Brandenburg
Délka: 109 minut
Česká premiéra: 3. 4. 2008
Reklama
Dřevěné podlahy: velký výběr podlah, rychlé dodání vč. pokládky
Potřebujete garážová vrata na míru? Dodávky a montáž levně od nás
Kalkulačka, povinné ručení srovnání sazeb povinného ručení.
Řecké ostrovy a pevnina s CK travel 2002, odlety z Brna a Ostravy
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
Skusit najít si sám tu svou odpověď, to bude to k čemu film vede! Neočkovat něčím konkrétním jak je to v dnešní době populární.Ve vašich případech, mluvím o vás milí kritici, to bude velmi nelehká práce. Přeji hodně štěstí
Také si myslím, že tento dokument má spíše člověku napovědět, že by měl někam směřovat. Proč by měl někoho nutit jít tam či onam, když každý má cestu svou? Ne každý z nás má daný pevný směr, za kterým si jde. Jsou lidi, kteří se nechájí vláčet svým neuchopeným osudem. A nadruhou stranu jsou lidé, kteří mají svůj osud pevně pod kontrolou a snaží se držet si směr. Tohle dílo napovídá, aby každý z nás vzal svůj osud do vlastních rukou. Dnešní konzumní společnost se totiž snaží lidi měnit, podle svých vzorců. Zda a do jaké míry se necháme ovlivnit je pouze na nás…
No, kdo chce něco strhat, tak to strhá. Zesměšňování je lehčí, než snaha o pochopení. Pohrdání je snažší, než snaha o objektivitu. Film je sice hodně popularizačně laděn, ale to o čem se tam různě mluví, hodně ladí s mou ZKUŠENOSTÍ. Mě tam taky pár věcí nesedělo, ale není film ten, co by se zavděčil všem. Jde o to si vybrat, co je pro nás samotné důležité. Koneckonců i kdyby měl sloužit pro diváky jen k pozastavení a zamyšlení, bude to fajn. Mysl se totiž uzpěšně brání tomu, co není v její vyježděné koleji. To není nic nového a každý si to může ozkoušet doma, nebo v práci 
.
Memento mori
Vše co nás obklopuje , je zasaženo společenským egem. Máme problém , problém žít svůj vlastní život, proč, hrajeme role tohoto systém . Postupem let máme strach pomalu ze všeho ,proto si polož otázku , kdo potřebuje tvůj strach. Když se ti podaří nalézt odpověď na tuto otázku, jseš schopen pochopit jádro scénáře k filmu " Co my jen víme " jde o to , dostat se pod povrch. Žij tady a teď , budeš šťastnější , živoucí , laskavější , tolerantnější.Nezapomeň na " Carpe diem " .
Hai.
emoce
Myslím si, že prvotním cilem toho filmu bylo vyvolat emoce, což se, jak vidím, asi povedlo. 
Film jsem viděla a svým způsobem s ním souhlasím, jde o to, jak se k němu člověk postaví, jak si ho sám pro sebe interpretuje. Podobný je film Sercet. Tento film je ale starý jak Platon, to není žádná novinky, znám ho už několik let…
Házení perel sviním:)?
To mi tak připomněly 2 vybrané kritiky. Jsem zvyklý si na věci přicházet sám, jiné ke mně občas přijdou, jakoby náhodou, což se stává každému podle toho, jakou cestu si vybral. Tak se ke mně dostal i tenhle dokument. Jako vždy máme výběr – kritizovat místy sentimentálně až srdceryvně přehnané scény anebo si z filmu vzít něco z toho, co se snaží sdělit – o možnostech, svobodě volby, řízení vlastního osudu. Také berte v potaz, že film je natočen primárně pro Američany, a ti potřebují jiný způsob výkladu, než jsme zvyklí.. Ač logická, avšak zarážející je ovšem skutečnost, že informace o zásadních objevech vědy se k nám dostávají dlouhou plíživou cestou kolem zdi. Výhodnější je nabízet věci, které vydělají, které lidi ovládají. Dokument nabízí otázky, odpovědi nechává na každém..jak je trefně řečeno „jste na to dost staří..“ Nové věci z dokumentu se mi propojily s poznatky získanými jinými cestami a proto přeji všem, aby to dobré, předávané jakoukoli cestou u vás našlo své místo, propojení. (aby snad můj komentář některého čtenáře nezaváděl někam jinam – nikdy jsem nebyl a nejsem členem žádné církve nebo sekty)
....
nejsem si jist zda kritikové vůbec pochopili „o co tady vlastně jde“…když kritizovat a kecat do všeho je tak moderní
[8] Nejsem si jista, zda divak odhalil, ze je s nim svinsky manipulovano.
sviňská manipulace
[9] I když mi není tolik, manipulací jsem zažil opravdu dost a mám vůči nim přirozenou i získanou imunitu.. Jste si jista, že vámi nikdo (mimo dokument) nemanipuluje? Pracujete pro média? Já chvíli pracoval v redakci, tak i o tom něco vím. Dokument jsem shlédnul bez toho, abych o něm cokoli věděl. Zpětně mi bylo řečeno, odkud pochází. Víceméně mi to je jedno. Pokud má člověk vlastní rozum, dokáže si z něj vybrat to podstatné. Na faktu, že člověk má odpovědi na otázky hledat v sobě a držet se přitom věcí pozitivních, nevidím opravdu nic špatného a už vůbec ne nějakou manipulaci. Ano, člověk dokáže manipulovat i sám sebou, ale to je na každém.. Pro klid duše, že divákům-ovečkám nehrozí nebezpečí, prosím za ně, uveďte konkrétní nebezpečnou pasáž se sviňskou manipulací. Předem za ně děkuji.
[10] Pokud se da publikovani textu zadarmo povazovat za praci, tak pro media pracuju. Jsem clenka virtualni redakce a editori Nekultury me nikdy nenutili k obsahovym zmenam textu, ani mnou nemanipulovali. Na kazdy film se divam bez znalosti cehokoliv o nem predem (maximalne si prectu jeho strucny popis), prave abych zamezila PR manipulaci a mohla si utvorit zcela obycejny divacky dojem. Az pak zjistuju dalsi informace. A jen malokdy se stane, ze mi zpetne ovlivni muj prvotni dojem. U Co my jen vime jsem uz pri projekci mela nutkani nekterym tvrzenim se smat. A to hlavne tem, ktere prohlasuje JZ Knight. To jsou ty pasaze se svinskou manipulaci. Pokud si prectete mou recenzi zjistite vic. V dokumentu se opravdu vyskytuje velke procento clenu Ramthovy skoly osviceni, coz tam neni vubec receno. U dokumentu vadi, kdyz nejsou zdroje jasne.
Abych reagovala na tento film tak jak bych stručně byla bych tu velice, velice dlouho, nikomu nehodlám strkat nos do klína. Upřímě, sama jsem aniž bych věděla o tom že něco takového existuje dokázala plno věcí, tím že jsem zhlédla i film the secret a jen mi potvrdil mé přesvědčení že to opravdu funguje a že věci jsou opravdu takové jak jsem myslela. Nikdy jsem nepatřila do sekty a náboženství atd. výslovně odmítám… Chci tedy i říct že to s tím nemá cokoliv společného, je jen na vás jestli jste schopni najít cestu k tomu nebýt ovlivněni svímy strachy a nastavenímy které do nás tlouknou od dětství, nejjednoduší cesta je EFT. Takže hemisférám zdar. 
Nič čoby človek hladajúci už nevedel, pre mňa osobne žiadnen nový prínos…:-)
--
K filmu jsem se dostala jak slepý k houslím, nepřipravená, co to vlastně bude. První momenty jsem tápala, jestli se z toho vyvrbí TV Show nebo dokument nebo hraný film. A pak jsem pochopila, že se mi snaží něco říct, ukázat mi jakýsi směr, že mám o něco usilovat. Ale ruku na srdce, pokud odhlédnu od jejich pojetí Boha a kusého rádobyvědedkého vysvětlování, nic nového pod sluncem. Pozitivní myšlení, vybrat si naději místo depky… měla jsem 4 roky psychologie na střední a o tom všem jsme se tam učili, psychosomatika.
Takže ten film mě neobohatil, spíš namíchl, že to je taková agitka Ramthy, o který se ale nezmiňují, až kamarád google vysvětlil, cože ti páni vědci chtějí divákovi sdělit… 
