Ďábel nosí Pradu aneb módní katalog v pohybu

Módní trh je něco, čemu jsem nikdy nerozuměl. Přehlídky, kolekce, návrháři, modelky, bulvár a spousta dalšího balastu se lepí k celému módnímu průmyslu jako pachuť. Ale vespod, tam úplně dole ve strojovně, tam jsou lidi alespoň částečně normální. Nebo snad ze začátku. A právě o tom nás přesvědčí tenhle lesknoucí se snímek. Záře zde ale nepochází jenom z námětu a prostředí samotného, ale především z hereckého obsazení. Tomu dominuje báječná Meryl Streep, která neztratila ani kousek ze svého hereckého vkusu a dovednosti, zrovna tak, jako díky téhle roli zaručeně nabyla smyslu pro módu.

Ale zpět k Popelce. Ta byla přejmenována na Andy Sachsovou (Anne Hathaway), mladou a čerstvou absolventku žurnalistiky, která nyní přichází s velkými ambicemi, dlouhým a dobrým životopisem (haha) a štosem článků publikovaných ve školních novinách (hahaha) do New Yorku, aby zjistila, jak to ve velkém světě chodí. A světe div se, z celého obrovského New Yorku naditého prestižními nakladatelstvími a redakcemi čtených časopisů odpoví na žádost o práci takhle vysoce kvalifikované dívce pouze dvě nakladatelství – jedno do časopisu o automobilech a druhé na pozici asistentky největší šéfové newyorského módního molochu. To je ale náhodička(!). Dobře, už přestanu zpochybňovat celý úvod filmu, který je oním typicky americkým žrádlem pro mladé lidi, kterým pomáhá budovat iluze o opravdovém životě a těšit se, než je pracovní trh semele a vyplivne do reálného života.

Už je tedy jasné, že co se řítí na plátna, je další zlaté pozlátko plné krásy a elegance, které my obyčejní smrtelníci jen stěží dosáhneme, a tak se na ni rádi díváme. Příběh je v základě vystavěn na morálním ponaučení a opět, jako mnohé filmy podobného ražení, buduje onen klišoidní žebříček hodnot, pro nějž je příznačný souboj života se svými blízkými a života se svou prací. Tentokrát je zaobalen do hávu satirického, někdy až černého humoru plného uštěpačných poznámek a jízlivých komentářů, které pěkně barvitě lemují cestičku namalovanou pro diváky. Andy se tedy dostane na místo druhé asistentky v nakladatelství časopisu, který nikdy v životě nečetla, čeká ji cesta plná hlubokých příkopů a klacků, ale ona je silná a houževnatá a jen tak se nedá. Zpočátku svou práci, svou šéfovou a nadřízenou (první asistentku) nenávidí a pohrdá jimi, jako lidmi, kteří se na úkor sebe samých prodali své práci a životnímu pseudostylu. Ale ona až moc dobře ví, že tenhle job je brána nejen do všech redakcí v New Yorku. Jestli ze začátku vypadá Andyin přítel Nate jako houslista z druhé řady, pak v průběhu filmu ztrácí společně s jejími přáteli své pevné pozice a dostává se až úplně dozadu, až na nejvyšší a nejvzdálenější balkon jejího zájmu. Kdežto Andy stoupá na jevišti svých pracovních úspěchů neustále výš a ztrácí pevnou půdu pod nohama.

A tak jsme jako diváci ve zrychleném tempu svědky jejího pracovního úspěchu a životního úpadku. Nejdřív se začne oblékat jako kolegyně, pak začne stíhat ďábelské tempo své cílevědomé šéfové v podání Meryl Streepové a nakonec začne dávat přednost vyřizování telefonátů a přání oné šéfové před příjemným večerem s přáteli nebo oslavou narozenin svého přítele. A tady se tempo zpomaluje, protože na scénu přicházejí ta zdaleka nejneviditelnější úskalí velkého módního světa. Ta ale už neprozradím, protože zde dochází k velkému finále, které je chvílemi dojemné a chvílemi opravdu tuctové.

Celkově je film přesně vymezený. Tematicky ani zpracováním se nepokouší o nic nového, zato však vytřískává maximum z daného zaměření. Počáteční rozkoukání se vysokánskými ulicemi Manhattanu je vystřídáno scénami z kanceláří nakladatelství, které je co do designu a nábytku a celého uspořádání tipťop a naprosto elegantní, včetně všech productplacement výrobků. Proti tomu stojí v kontrastu malinký byteček hrdinky zařízený kompletně bazarovým zbožím a nábytkem po babičce, který slouží čistě jenom svému účelu. Později se samozřejmě přesunuje dění do paláců, ba dokonce mimo New York do jiné módní metropole, která je ještě nablýskanější. Na úplném konci zůstává divákům na jazyku chuť oněch vzdušných zámků, i když ji pomalu přebíjí sladkokyselý pocit šťastného konce, případně jakési zadostiučinění mužským divákům, kteří se při Andyině dilematu mezi prací a přítelem a tomu, jak jej řeší, potutelně smějí, neboť konečně to někdo promítnul i do ženské postavy. Koneckonců, tím tento film vlastně splňuje svůj účel, morální ponaučení dosáhne naplnění, všichni se dobře pobaví a nikoho to neurazí.

.:Zhlédněte flashový trailer:.

The Devil Wears Prada (USA 2006)
Režie: David Frankel
Scénář: Aline Brosh McKenna (podle knižní předlohy od Lauren Weisberger)
Kamera: Florian Ballhaus
Hudba: Theodore Shapiro
Hrají: Anne Hathaway, Meryl Streep, Emily Blunt, Adrian Grenier, Simon Baker, Stanley Tucci
premiéra: 26. 10. 2006