Další rok – pravdivý film o (ne)šťastném stáří

Hlavními hrdiny příběhu jsou Tom a Gerri, idylický pár důchodového věku, jejich příbuzní (syn Joe s přítelkyní Katie, Tomův starší bratr Ronnie se synem Carlem) a přátelé (Mary, Ken a další). Harmonická domácnost ústřední dvojice pro ostatní představuje útočiště, které příležitostně či pravidelně navštěvují a kde se tak nezřídka odehrávají obědy, večeře, grilování a další události společenského rázu. A právě kolem stolu, u dobrého jídla a pití, probíhá většina dialogů, jejichž prostřednictvím se blíže seznamujeme se stěžejními postavami a jejich problémy – osamělostí, neschopností vyrovnat se s vlastním věkem či nadměrným pitím.

Režisér do svého snímku obsadil přední britské herce (řada z nich se objevila již v jeho předchozích snímcích), známé však spíše z televizních obrazovek a českým divákem proto zřídkakdy vídané. Z této plejády ostřílených herců vyniká zejména Jim Broadbent (držitel Oscara za vedlejší roli ve snímku Iris) coby Tom, který do filmu vnáší největší díl přítomného humoru. Stejné uznání si však zaslouží i Lesley Manville, jejíž skvěle zahraná Mary svou tragičností vyvažuje až nadměrné štěstí zmíněného manželského páru a vytváří tak v rámci snímku zřetelný kontrast, ilustrující široké rozpětí možných podob lidského stárnutí.

Vážnost pojednaných témat naznačuje již úvodní pasáž s epizodní hrdinkou Janet (Imelda Staunton), kterou nelehká životní situace dovádí až na pokraj zhroucení. Její situace však představuje jen první z řady možných škod, jež nepřipravenému člověku mohou přinášet přibývající léta a jejichž další podoby ilustrují osudy některých hlavních postav. Stáří jako jedna z etap lidského života je zde dovedeno až na symbolickou rovinu – koloběh života ve snímku ilustruje narození dítěte a smrt Ronnieho manželky, na jeho variaci v podobě přírodního cyklu zase upomíná rozdělení příběhu na čtyři části pojmenované podle ročních období (ta pro změnu ilustruje motiv proměňující se zahrady Toma a Gerri).

Atmosféru vážněji laděného snímku dokresluje v pozadí znějící doprovod klasické hudby, jejímž autorem je Gary Jershon, stejně jako kamera režisérova dlouholetého spolupracovníka Dicka Popea, odvažující se detailních a syrových záběrů stářím poznamenaných postav – například při pomalém kroužení po tvářích přítomných v závěrečné scéně. Práce s kamerou rovněž posiluje základní devízu Dalšího roku – autentičnost – která ovšem vyvěrá především z kvalitního Leighova scénáře a civilního herectví dobře vybraných představitelů ústředních postav. Jednou z mnoha velmi autentických scén je třeba pohřeb Ronnieho manželky a následná skromná sešlost v domácnosti čerstvého vdovce (mimochodem velmi přesvědčivě zahraného „bradavickým školníkem“ Davidem Bradleym) – mnohým bude jistě povědomá sešlost namíchaná z nejbližších i tváří zcela neznámých, trapné ticho ve smutkem prostoupené místnosti či duchem nepřítomný pozůstalý, kterého ostatní jemně navigují v nastalé situaci.

Mike Leigh vsadil v porovnání s předešlým snímkem Happy-Go-Lucky na vážnější notu, ani jeho nové filmové studii závěrečných kapitol lidského života ale nechybí humor. Díky němu je Další rok snímkem sice smutně pravdivým (nebo pravdivě smutným?), ale nikoliv depresivním.

Další rok (Another Year, Velká Británie 2010)
Režie: Mike Leigh
Scénář: Mike Leigh
Kamera: Dick Pope
Hudba: Gary Jershon
Hrají: Jim Broadbent, Lesley Manville, Ruth Sheen, Oliver Maltman, Peter Wight, David Bradley
Délka: 129 minut
Premiéra v ČR: 13. 1. 2011